Hlas Česko Slovenska alias The Voice je další úspěšnou licencí ze zahraničí. Podobně jako Big Brother se The Voice vylíhnul v hlavě nizozemského mediálního guru Johna de Mola. Ten ho po úspěšném startu v domovině prodává do dalších zemí, přičemž v Americe už běží druhá sezóna. Schválně se podívejte, jak se na letošním Super Bowlu opřeli NBC do reklamní kampaně:

České upoutávky jsou o poznání klidnější, ale vzhledem k tomu, že diváci ještě nevychladli ze Superstar nebo Talentu, není potřeba nějak výrazněji promovat, tím spíš, že celá show se zas tak moc nemění. Kulisy, porota a pěvecké výkony - to všechno je až důvěrně známé. Novinkou jsou pozměněná pravidla, která by měla zaručit, že půjde skutečně o hlas.

Výběr porotců se mimochodem až nápadně podobá americké verzi, kde najdeme Christinu Aquileru (u nás Daru Rolins), Adama Levina (Rytmus?), megaproducenta Cee Lo Greena (Michal David) a country zpěváka Blakea Nelsona (Pepa Vojtek z Kabátu). Jasně, není to úplně jedna ku jedné, ale i československé koprodukci (Nova s Markízou) se povedlo vyrobit solidní porotu. A to je vzhledem k pravidlům klíčové.

Do soutěže jde 150 předvybraných účastníků a vítěz si odnese sto tisíc eur a kontrakt na sólové album. A protože jde opravdu o hlas, jsou během jeho prvního vystoupení porotci otočeni zády. Komu se líbí to, co slyší, ten zmáčkne tlačítko a křeslo se mu obrátí. Pokud je jediným z porotců, automaticky získává soutěžícího do svého týmu, pokud se obrátí porotců víc, musejí se o potenciální hvězdu poprat, resp. přesvědčit jí, že právě s nimi má největší šanci vyhrát. Pokud se neotočí nikdo, soutěžící končí. Neobejde se to bez omluvného vysvětlování, proč to nevyšlo (většinou je to slyšet v první slabice, ale ostrý odstřel bez komentáře si asi nikdo nedovolí, takže musíme poslouchat vytáčky a diplomatické obezličky).
 
Právě pošťuchování mezi porotci, kteří v první fázi soutěže musí sehnat do svých týmů po osmi hráčích (celkem se tedy ze 150 zpěváků vybere 32 nejlepších), bylo kořením prvního dílu. Dara a Rytmus, ač partneři, se drželi spíš v pozadí a vyměňovali si zamilované pohledy. Dara poslušně plnila roli citlivky, Rytmus se zas příliš nepitvořil, když zády poslouchal hudební projevy soutěžících (berme to jako plus). To Michal David držel laťku a nahrával na hláškovací smeče ostatních, zatímco Pepa Vojtek - pro většinu lidí jistě překvapivá volba do poroty - hraje vděčnou roli úchylného strýčka, co se maniakálně směje po každé hlášce. Je to zábava, otázka je, jak dobře to bude fungovat v dalších částech soutěže, kdy musí porotci zároveň plnit roli koučů a připravovat své svěřence na vzájemné duely (dvojice zazpívá stejnou písničku - jen jeden však postupuje). Nejdůležitější fáze koučinku (zlepšování projevu, výběr písní) však nastane ve chvíli, kdy v soutěži zůstane už jen 16 zpěváků (čtyři z každého týmu). O jejich úspěchu či neúspěchu už totiž budou rozhodovat diváci svým hlasováním.

Trochu se nám tu boří představa výběru zpěváka pouze podle toho, co má v hrdle. To funguje v úvodním rozstřelu, ale aniž bych diváky podceňoval, jsem zvědav, jak si v smskových bitvách povede nadaný muzikant Arpád, který by v soutěži o nejhustší obočí porazil i Scorseseho. Nesmíme zapomínat, že má proti sobě pár rádoby popových princezniček a minimálně tři imitátory Justina Biebera. Soutěž se navíc teprve rozjíždí, viděli jsme sotva třetinu postupujících.
 
Už na první našlápnutí to ale vypadá jako kombinace prověřených aspektů (kulisy, poněkud mdlá moderátorská dvojice Leoš a Tina, povinné vložky ze soukromí soutěžících) a čerstvé dávky kompetitivního adrenalinu. Ratingy to podrží nahoře, díru do světa neudělá, ale pořád lepší než další řada poměrně vyčerpaných superstarů. Uvidíme, co přinesou další díly.
 
P.S. To mírové "véčko" v logu není česká specialitka á la Občanské fórum. Mají ho společně všechny verze.