Jedna z nejzábavnějších show českých televizí nemůže uniknout ani pozornosti TVZone. Připravte se na pravidelnou měsíční nálož toho nejlepšího, co tahle bláznivá improvizační taškařice nabídne.

Zábavní pořad Partička si za poměrně krátkou dobu působení stačil na Prima Family získat nemálo diváků. Disponuje velice slušnou fanouškovskou základnou a do programu se tahle ztřeštěnost dokázala protlačit dokonce i na Silvestra 2011. A to už je co říct. Lidí, kteří se v pondělí večer pravidelně těší k televizi, navíc utěšeně přibývá. Prostě lahoda pro masité koláče sledovanosti. Není se čemu divit – o potrhané bránice diváků se stará snad nejvtipnější televizní herecká dvojka našich současných luhů a hájů, Michal Suchánek a Richard Genzer. Mají k tomu také dva kamarády – režiséra Ondřeje Sokola, známého i jako herce hlavně z Ordinace v růžové zahradě... A Igora Chmelu, jehož zatím nejvýraznější role v Rodina je základ státu (to je ten film, který měl získat mnohem více Českých lvů) pomohla Čechům k permanentnímu zapamatování hercova jména. Sedací soupravy v obýváku si pomalu zvykají na pravidelné pondělní martyrium a my se můžeme pustit do prvního rozboru.

A začneme tvrdě. Asi největší slabinou pořadu je již delší dobu paradoxně moderátor Daniel Dangl. Slovenský hezoun s přelivem plácá v častých záchvatech smíchu rukou zuřivě do stolu, a klátí sebou jako v trenažeru stíhacích pilotů. Jeho přehnaná radost z komediálních scének pak trochu kazí jinak výborný dojem z prkotin, které se na prknech před ním odehrávají. To jen tak na okraj. Nechceme být za škarohlídy, ale trochu ubrat by tady možná neškodilo.

Menší poznámku se sluší napsat k sympatické stopáži pořadu. Půlhodina je chytře zvolenou dobou, po kterou by se měl divák pokud možno bez přestání bavit. Několik vteřinových výpadků energické životnosti pak lze snadno prominout.

Jedeme dál. Poslední únorová Partička oblažila naše oka hned několika zapamatováníhodnými scénkami. Úvodní disciplína JEDNO SLOVO se nesla v duchu konce světa, a na následující minuty naladila více než příjemně. Improvizace je většinou spíše dobrý sluha než špatný pán a silná komická čtveřice toho náležitě využívá. O zdaleka nejsilnější moment večera se postaral „Suchoš“ v OPEŘE. Divákům zatajeně slepý německý manžel, který se s chotí nechává na Karlově mostě portrétovat, aby na konci vzkřiknul: „Já se na to podívám, teda!“ a tasil slepeckou hůl, dokázal rozesmát celé publikum. Těžký handicap jako ironie? Proč ne, když to funguje. STOP je sám o sobě náročným tématem. Tentokrát se zvrhl v přísně sexuální show, tahání předmětů ze Suchánkovy zadnice však kupodivu pobavilo. Rozesmát dokázalo i hádání slavných osobností. Když Igor Chmela přeslechl, že už jeho Wabi Daněk padl, zíral překvapeně před sebe, a jen nerad se i s židlí klidil na stranu. Nahodilé trapasy se Partičce nevyhýbají, v závěru února na ně ale naštěstí moc nedošlo.

Březen nezačal o nic hůře. Populární čtveřice se s Danglovou scénáristickou zákeřností poprala obstojně. A začala hned zkraje. RUCE spočívají v umu poznat, co s nimi za hadačovými zády pantomimista předvádí. Ondřej Sokol se nakonec k pirátovi se Suchánkovými končetinami nedopracoval, Michalova zuřivá gestikulace a Ondrovy výrazy ale spolehlivě zabavily. ČELOVKU si střihl Chmela s Genzerem. Vzpomínáte na nervy drásající hospodskou scénu v Hanebných panchartech? To je to, oč tu běží – kartička se známým jménem připláclá na čelo, a hádejte. Richardova zmatená nerozpoznatelnost známého sexuologa Uzla z něj udělala neznaboha, Igor Chmela a obecenstvo si tudíž jeho pomyslnou sexuální nevědomost bohatě užívaly: „Tak mi pomoz taky, ne, ty vole? Jemu tady hraješ na banjo, a mě nic!“ Genzerova slova patřila klávesistovi, Chmela byl za Ivana Mládka. Super. DVĚ VĚTY zachraňoval hlavně Igor Chmela – zase. Ono vymyslete něco kloudného, když vám scénář předdefinuje jednu dvě stále dokola se opakující věty, není žádná sranda. To ve ZVUKOVÝCH EFEKTECH dělá show zejména stydlivost dobrovolníků z hlediště. Když má žena problémy s charakteristickými citoslovci rozdílných motorů vozidel, dokáže to Michal Suchánek snadno obrátit nejen ve svůj prospěch. Úspěch zaručen. V ABECEDĚ přichází na řadu chytrost a důvtip účinkujících. Je radost sledovat, jak improvizující herci blbnou se slovíčky. Přitom by člověk ani neřekl, že variace na slovní fotbal může být tak náročná. Na konci pořadu mělo kvarteto za úkol odzpívat OPERU. Sokol s Chmelou odzbrojovali svou ódou na alkohol, Michal Suchánek a jeho (ne)profesionální záchvat smíchu pak scénku povýšil na zcela novou úroveň. „Viky“ ze Sněženek a machrů to jednoduše nedal. Celkově možná trochu prkenné, ale stále velmi dobré zakončení.

A pokračujeme. Druhá březnová Partička (12.3.) neměla zrovna nejslavnější rozjezd, pak ale přišel TELESHOPPING. A diváci umírali po desítkách – smíchy, takže v pořádku. Suchánek s Chmelou si ze zakrytého košíku postupně tahali rozličné předměty, vybrané dvěma chlapci z publika. Věřte nám, že není nic zábavnějšího, než sledovat scénku o Hamletově lebce používané ke zbavení se bolesti nohou: „To je známýho strejda, von skočil pod vlak, a bolesti zmizely! Doporučujeme!“ Suchánek je blázen. K naprosté dokonalosti už snad chybí jen zakomponování Srstky a jeho čtyřnohých miláčků, ale kdo ví, čeho všeho se ještě v Partičce dočkáme. BRYCHTOVO DIVADLO opět docela strádalo Danglovým předstíraným entuziasmem. Když ale Genzer předvádí, jak spadl ze židle kvůli monstróznímu uprdnutí, od burácivého smíchu vás stejně nic nezachrání. A později v momentě, kdy dělá zběsilé kotrmelce, zatímco se jeho spoluhráč Ondra stydlivě vysvléká z kalhot... bomba! Opět jedno slovo: improvizace. Rychlá, smrtící, a ohromě zábavná. Proto je pořad tak chválený, tohle je komiků denní chléb.

Blížíme se k závěru. V půl jedenácté večer dne 19.3. jsme měli opět o legraci postaráno. Díl sice nepatřil k nejvýživnějším, minimálně dva fórky se ale o nefalšovaný záchvat smíchu přihlásily. Ten první přišel hned z kraje v disciplíně PRO NESLYŠÍCÍ. Igor Chmela se v ní pomocí improvizované gestikulace snažil vtipně rukama sledovat rozhovor Suchánka a Sokola. Michal jako dotazovaný sehrál úlohu horské služby, mluvilo se pak o lavinách. Věty typu „horský vůdce v růžové čepici“ a následné burácivé salvy řehotu musí úsměv na tváři vykouzlit snad každému. Hodně fajn. V INTERVIEW měli Richard Genzer a Michal Suchánek za úkol ztvárnit Kim Čong-ila. Zpovídal je Ondra Sokol – duo G&S se muselo po každém slově, proneseném svým protějškem, střídat v mluvení. Nevíme, jestli se nedávno zesnulý vůdce KLDR obracel v hrobě, nás ale jeho nesouvislé věty zaručeně pobavily: „A jak se máte?“ „Celý-týden-se-udělalo-hezky.“ Absolutní nesmyslnost a absolutní zábava. Suchánkovi tryskaly smíchy slzy z očí, a nejen jemu. Publikum se vrtělo blahem ještě při další disciplíně. Na tuhle zpověď se nezapomíná. Zbytek večera se nesl v klasickém, příjemném duchu mírně nadprůměrných improvizačních inscenací. Škoda, že show leckdy „zabíjí“ pěvecké závěry a že třeba STOP se zdá být již poměrně vyčerpanou hrou. Pozastavované scénky se často zvrtávají v šílené taškařice se sexuálním podtextem, a to už na podesáté moc nebaví. Uvidíme příště.

Pár posledních slov. Ondřej Sokol, ač v televizi zatím ne zas tak promílaný, Partičce hodně pomáhá. Zdá se, že jeho bravurní schopnost pohotově reagovat (a tedy znamenitě improvizovat) je asi nejvybroušenější z celého kvarteta. Jeho rychlé reakce, osobité postřehy a vlídné charisma mnohé zachraňují. Jak se pozná výtečný herec? Těsně před libovolným trapasem tu korunovaný komik vždy úspěšně vaří z vody. Stejně tak Chmela. Kdykoli si nejen při OPEŘE některá ze stálic neví rady, vytasí se Igor s modrožlutým S na hrudi. Už jen ta oslnivě rudá pelerína chybí. Genzer se Suchánkem sází na pestrou televizní kariéru. A na jistotu. Komediálně-herecký um se jim sice upřít nedá, moc na něj ale spoléhají. Pozor na to, aby se z pořadu kvůli těm dvěma časem nestal stereotyp... Co byste říkali na případné vzkříšení Tele tele? Je Partička zábavnější?

Za měsíc zdar!