Dávno předtím než na stříbrném plátně začal hláškovat Downeyho Iron Man, Hulk hrál s tanky vybíjenou a Raimiho Spider-Man si to svištěl po New Yorku, odvraceli hrdinové stáje Marvel (nejen)mimozemské hrozby v televizi. Problémy sice řešili převážně v animované podobě, zábava to ale nebyla o nic menší než s živými herci a kopou počítačových efektů. Co předcházelo ultimátnímu úspěchu Avengers v kinech? Kreslené seriály!

Dokonce i šílený tak-trochu-jugoslávský Captain Amerika nebo nejstarší z celkem tří filmových Punisherů s Dolphem Lundgrenem museli dát přednost prvnímu malovanému dobrodružství Avengerů v The Marvel Super Heroes (1966). Oblíbené postavičky z comicsů padesátých let se začly hýbat na pokračování, dětské sny se začly plnit. Až v roce 1977 spatřil světlo světa první hraný seriálový Spider-Man... o něm možná jindy. Marvel, jedna ze dvou nejznámějších comicsových stájí v USA, bodovala s hranou akcí v podstatě až s Bladem (1998), do té doby musely milovníkům Wolverina, Thora, nebo Fantastické čtyřky stačit statické kolorovité příběhy z televize. Naštěstí jich nebyl nedostatek.

Kreslení hrdinové oslaví za čtyři léta padesátileté výročí v TV. Je pochopitelné, že se začínalo s ruční malbou, převést epické bitky do seriálu či celovečerního filmu se v šedesátých letech rovnalo prakticky sebevraždě – na sto procent se to povedlo až o čtyři dekády později Jossu Whedonovi. Po Marvel Super Heroes, kteří se divákům líbili, přišli další populární charaktery. Objevili se Fantastic Four (1967), sólovka The Thinga v šílenosti Fred and Barney Meet The Thing (1979), a také X-Men, ale ti až později v roce 1992. Před nimi totiž začal nekompromisně úřadovat Spíďa. Že by předzvěst úspěchů v kinech, které měly přijít s novým miléniem?

Akrobat v červenomodré teplákové soupravě malým divákům učaroval nejvíce a Marvel na sledovanost slyšel. Osudy pavoučího muže se vysílají pravidelně od roku 1967 (Spider-Man) dodnes (Ultimate Spider-Man). Každý z nás pamatuje parkerovské maratony na SuperMaxu v nejznámějším Spider-Manovi (1994). Neohrožený Peter dobýval v pavoučím trikotu čtyři léta obrazovky a na světě si poprvé našel znatelnější než jen velkou fanouškovskou základnu. Povedené sérii se podařilo obstojně zpracovat například i Tajné Války (omnibus vyšel i u nás), či věčné bitvy s Venomem a Carnagem, jedněmi ze Spideyho největších nepřátel, z nichž toho prvního jsme měli možnost vidět i v posledním dílu Raimiho trilogie.

V nejreprízovanějším Spider-Manovi ze čtyřiadevadesátého se pravidelně objevovali i ostatní herojové ze stáje Marvelu. Spíďa bojoval po boku Captaina Ameriky, Daredevila, Iron Mana i Wolverina – na povšechné vyjmenování hostujících charakterů by nám nestačilo ani deset dílů tohoto článku na pokračování. V novějších ani starších spider-manovských sériích už se s dalšími hrdiny v takovém množství nesetkáte, v tomhle drží zmíněný seriál nad ostatními prim – menším failem byl dokonce Spider-Man Unlimited (1999), který to dotáhl na pouhých 13 epizod.

Než se rychleji podíváme zpátky ke kořenům, dostává zasloužený prostor Stan Lee. To není nikdo menší než tvůrce všech hrdinů, o kterých jsme se zatím zmínili. I když – jako by jsme o tom museli psát: Stan se s železnou pravidelností objevuje v úžasných roličkách ve všech superhrdinských celovečerácích od Marvelu, a stejně tak drží ochranou ruku nad veškerými televizními animáky. Jistě, dozor je tu o něco menší než nad milionovou filmovou produkcí, ale je tu. Šedovlasý sympaťák má svá dítka pod kontrolou a my přejeme tomuto téměř devadesátiletému borci pevné zdraví!

Nejen Lee totiž zaručuje větší než malou kvalitu starších kreslených seriálů jako jsou The Incredible Hulk (1982 a 1996), Iron Man (1994), Men in Black (1997), či X-Men: Evolution (2003). Masakrózního Neuvěřitelného Hulka by jsme se měli nově dočkat za rok – animovanou pecku píše Paul Dini, jenž si tykal i s kreslenými Batmanem nebo Star Wars. Čtyři roky trvající úspěch seriálových Mužů v černém je pak pochopitelný nejen díky charismatickému Willu Smithovi, jenž ve filmu ztvárnil jednoho ze známé dvojice J&K. A dostáváme se na konec. Ve 21. století o diváckou přízeň soupeřili Wolverine and the X-Men (2008), nová Fantastic Four: World´s Greatest Heroes (2006), nebo Black Panther (2010; tým Avengers, chystá se film) A pak, pak přišlo... Marvel Anime!

Tato ve spolupráci s japonským anime studiem Madhouse produkovaná řež rozdělená do čtyř větších částí již sice skončila, ale to nevadí. Byla totiž tak zatraceně cool, že by byl hřích se o ní nezmínit. Madhouse se postaral o nadmíru kvalitní vizuál, od japonců se nakonec počítá jen s tím nejlepším. V Marvel Anime (2010) se za lepší zítřky rvali Iron Man, Wolverine, X-Meni a Blade. Každý vyfasoval po dvanácti epizodách, záporáci si rvali vlasy na hlavě. Promyšlené dramatické příběhy, monumentální akce a na první pohled zřejmá pastva pro oči. Kdyby tahle sérka časem vyšla i u nás, vůbec bychom se nezlobili.

Přes MA se dostáváme k trojici aktuálně vysílaných sérií z produkce Marvelu. Iron Man: Armored Adventures se objevily v roce 2009. Sarkastický plechový obrněnec v nich možná trochu zapadá kvůli svému dětinštějšímu zaměření (animace také není nic moc), dívat se na něj ale bez problémů dá – pokud nečekáte zázraky a temnou atmosféru s úmrtím na epizodu. Momentálně běží za mořem druhá sezóna, v níž se lze setkat i s oblíbenými postavami Starkovy femme fatale Pepper nebo generálem Furym. Nedávno byla dokonce odvysílána epizoda Extremis, mimojiné originální sešitová předloha celovečerní trojky!

Úspěšné Avengers: Earth´s Mightiest Heroes (2010) asi není třeba obšírněji představovat. Díky jedné specifické TV totiž můžeme nápadité Avengers hltat i u nás. Zejména po více než miliardovém úspěchu jejich protějšků v kině bude zajímavé sledovat, kam se to seriálu podaří dotáhnout. Zatím se povahově velmi rozdílným kresleným hrdinům daří, a pokud jste neviděli jedinou epizodu, doporučujeme napravit. Akční napínavé příběhy určitě pobaví nejen ty nejmenší – pokud vám v kině pravidelně padala čelist údivem, ani tady určitě nepřijdete zkrátka. V zámoří si teď užívají druhou řadu třeskutých dobrodružství s tím, že byla odvysílána i jakási „nultá sezóna“, v níž se hrdinové postupně uvedli.

(UPDATE: Avengers: EHM nakonec skončili druhou sérií a nahradí je nový animovaný seriál Avengers Assemble, který by na ně ale mohl v jistém směru navazovat.)

Nejnověji odstartoval 1. dubna na kanálu Disney XD Ultimate Spider-Man. Sérii je nejvíce vyčítáno očividné zaměření na mladší publikum, což je škoda. Infantilnost některých epizod je opravdu až k pláči (Spidey jako toustovač??) a to zabolí, protože třeba technicky je na tom nový pavoučí muž mnohem lépe než jeho dva výše zmínění vzdálení příbuzní. Výbušné souboje jsou navíc opět velmi zdařilé (tady je to klasický Marvel) a fanouškům tak zbývá jediné: modlit se, aby se tvůrci začali ke značce chovat o něco dospěleji. A vyměnili otřesný skřípavý dabing Drakea Bella!

A jak si stojí ručně malovaní hrdinové vedle svých úspěšnějších, hmatatelnějších filmových kolegů? Marvel se o své postavy stará – promakaná mytologie jde ruku v ruce s vytříbenou péčí o výdělečné značky a v podstatě nic od této comicsové stáje se nedá s jistotou označit za prvotřídní brak. A to je dobře. Jednotlivé příběhy napříč universem nemusí sednout každému, za podprůměrný zážitek ale žádný z nich označit nelze. Ani po tisících epizodách rozličných hrdinů se nedostavuje repetitivnost: Spíďa, Wolvie nebo Stark si v animované podobě mohou leštit ega donekonečna, a stejně tak jim nikdy nedojdou svěží zásoby záporáků. Vývinu postav a neokoukaným bitkám se v TV vede vždy, když je po ruce šikovný scénárista...

Televizním seriálům se tedy daří lépe se popasovat s rozměrem epična a sem tam akčními sekvencemi, které v hrané verzi zatím vzniknout jednoduše nemohou, filmy na to ale jdou jinak. Jsou víc cool, stylovější, mohou pracovat s hollywoodskými hvězdami, a celkově jsou nám bližší. Série načrtnuté tužkou tak budeme navždy milovat pro jejich rozměr a roztomile přehnané adrenalinové scény, v hraných snímcích nás pak oblaží snadnější uvěřitelnost sice méně epických, ale zato věrnějších, vážnějších a poutavějších scén.

To s humorem se na obou frontách pracuje lépe. Robert Downey Jr. je sice jen jeden, ale co se vtipů a geekovských hlášek týče, jsou na tom obě – seriálová i filmová – universa vesměs stejně. Vyrovnaná nálož dechberoucí akce a inteligentních fórků je oběma médiím hodně blízká: buď perlí Downey a agent Coulson se stará o legrační vsuvky, nebo se kreslení Spider-Man a Hulk přetahují o nejsarkastičtější pasáže v televizních dvacetiminutovkách. Barvité TV série mají zatím mírnou převahu ve zdařilejším dávkování legračních vsuvek a pochvalných úšklebků. Joss Whedon je sice za vodou, ostatní tvůrci hraných filmů by se však v tomhle směru mohli trochu přiučit a zabrat.

Proč se ve filmech nikdy nedočkáme všech hrdinů pohromadě? Proč se v Avengers nemihnul Andrew Garfield jako nový Amazing Spider-Man? A kde se při cestě na plátna kin zatoulali Ant-Man a Wasp? Seriálové animáky budou mít vždy tu výhodu, že se k nim váží jiná práva než k jejich filmovým kolegům: X-Meni a Fantastic Four spadají pod 20th Century Fox, Spider-Man je majetkem Columbia Pictures (Sony), Blade donedávna patřil mecenášům z New Line Cinema a týmovky Avengers jsou vlastnictvím hochů od Marvel Studia. V telce se tohle moc neřeší, neboť Marvel vlastní většinu animovaných legislativ a velká korporační filmová zvířata se do TV zatím nehrnou. Navíc jde také o soupeření jednotlivých stanic. Kdo zaplatí za hrdinu více a získá tak právo na odvysílání jeho nových příběhů?

Závěrem už se sluší jen shrnout, že animovaní lamači těžkých kovů a geekovských srdcí si snad v ničem nezadají s jejich celovečerními, hranými bratříčky. Je v podstatě jedno jak – dokud nás chlapíci (a ženy, zdravíme Lauren Montgomery!) z Marvelu dokáží takhle královsky bavit, mají u nás velký palec nahoru, ať už je vídáme kdekoliv. Osobně doufáme, že televizní lavina superhrdinských příběhů na pokračování nikdy neskončí...