Ne, opravdu jsme na výroční články nezapomněli a doufám, že vy také ne, protože tu opět máme jedno z těch větších seriálových jmen. Dnes si totiž zavzpomínáme na kultovní Hvězdnou bránu, která včera oslavila 16 let od svého první uvedení na televizní obrazovky. Podíváme se, kde se tento fenomén vzal, jak vznikal, kdo ho měl na svědomí a možná se dozvíte i nějaké ty více či méně známe informace o seriálu, jehož vysílání mělo i u nás velký úspěch a vytvořila se kolem něj solidní fandovská základna srovnatelná snad pouze s velikány, jakými jsou Star Trek, Dr. Who nebo třeba Firefly.

První symbol zadán

Psal se rok 1994 a Roland Emmerich ještě nebyl znám svými choutkami zničit vše v co možná největším měřítku. V té době měl za sebou pouze dva menší sci-fi filmy (Měsíc 44 a Univerzální voják), jeho další projekt však odstartoval něco, co nemohl nikdo ani tušit. Původní film Hvězdná brána s Kurtem Russelem a Jamesem Spaderem zaznamenala úspěch po všech stranách. Toho si bylo vědomo i studio Metro-Goldwyn-Mayer (MGM), které se rozhodlo natočit seriál právě ze světa Hvězdné brány. O těchto plánech se doslechli pánové Brad Wright a Jonathan Glassner a nezávisle na sobě začali pracovat na první verzi seriálu. Studiu poté předložili svůj koncept a prezident MGM John Symes dal projektu zelenou. Měl však jednu podmínku: Wright s Glassnerem budou pracovat spolu jako výkonní producenti.

John Symes se pak začal poohlížet po nějakých zvučných jménech. Další produkční stoličku obsadil Michael Greenburg a prvním obsazeným byl Richard Dean Anderson. Slavný MacGyver na roli Jonathana „Jacka“ O'Neilla kývl, vymínil si však, že jeho Jack nebude takový bručoun, jakým byl O'Neill Kurta Russela. Chtěl seriál trochu odlehčit, podobně jako to měl u slavného kutila se švýcarským nožíkem. Co však nechtěl bylo, aby z Hvězdné brány byla tzv. „one man show“, prostě chtěl mít z Hvězdné brány seriál o skupině lidí, nechtěl být na všechno sám. S tím neměli tvůrci ani studio MGM problémy a Andersonova přání se později splnila. Kromě pár drobností (např. zbytek obsazení) zbývalo ještě vymyslet, která stanice si celý projekt vezme pod svá křídla. Nakonec se štěstí usmálo na kabelovku Showtime. Ta se upsala na dvě sezóny, respektive 44 epizod.

Druhý symbol zadán

Stále však zbývalo obsadit několik hlavních postav. Poté, co si Brad Wright a Jonathan Glassner udělali menší filmovou párty a prohlédli si několik tisícovek nahrávek s adepty na role ve Hvězdné bráně, zredukovali tohle hrůzostrašně vyhlížející číslo na 25 a rozeslali pozvánky do Los Angeles. Mezi těmi, kdo dorazili, byli samozřejmě i Michael Shanks, Amanda Tapping a Christopher Judge. Tahle trojka se k sobě prý měla ještě předtím, nežli jim bylo oznámeno, že role dostali. Nesnazší rozhodování měli producenti u Christophera Judge, jeho vypracovaná postava tvůrce přesvědčila, že právě on bude vhodným kandidátem pro roli mimozemského člena týmu Teal'ca. Rychlé obsazení si vysloužil i Michael Shanks, údajně totiž předvedl nejlepší imitaci Jamese Spadera, což stačilo, aby role Daniela Jacksona byla jeho.

Třetí symbol zadán

Hvězdná brána měla po dlouhou dobu stálé a neměnné obsazení, fanoušci se tak téměř v každém díle mohli těšit na své oblíbené hrdiny. To se však změnilo po páté řadě. Showtime oznámilo, že s Hvězdnou bránou už nadále nepočítá (seriál už prý nebyl schopen přilákat nové diváky) a ve stejnou dobu si Michael Shanks stěžoval, že je jeho postava nevyužitá a že chce ze seriálu odejít. Shanksovi se jeho konec splnil, Hvězdná brána ale pokračovala dál. O to se postarala stanice Sci Fi (dnešní SyFy) a i když mnozí stanici zazlívali, že právě oni stojí za Shanksovým odchodem, Sci Fi žádné změny v obsazení nepožadovalo a rozhodnutí odejít tak bylo čistě na Michaelu Shanksovi. Mnohé fanynky sice jeho odchod oplakaly, ale nebylo jim to nic platné, prázdné místo po Danielu Jacksonovi převzal Corin Nemec a jeho Jonas Quinn. Rychle se učící vědec s cizí planety se však v týmu SG-1 příliš neohřál. Pro sedmou sezónu se producenti dohodli na nové smlouvě s Michaelem Shanksem a i když Corin Nemec chtěl ve své roli pokračovat, dokonce měl zájem i o nějaký ten spin-off nebo film, objevil se už jen v pár epizodách. Dalším citelným odchodem byl konec generála Hammonda. Don S. Davis po sedmé série ukončil své působení ve Hvězdné bráně kvůli zdravotním problémům a až do své smrti 29. července 2008 se v seriálu objevoval pouze sporadicky.

Daleko větší zemětřesení však přišlo s koncem osmé řady. Ta znamenala vyřešení zápletky s Goa'uldy a tak nějak se předpokládalo, že to bude znamenat závěr samotného seriálu. Ostatně stanice Sci Fi dělala s obnovováním Hvězdné brány do dalších sezón vždycky problémy, takže poslední mohla být v podstatě kterákoliv řada. Výrazně je to vidět i na konci sedmé série, kdy je poražen Anubis, SG-1 objeví základnu Antiků na Antarktidě a v této době navíc začíná spin-off Hvězdná brána: Atlantida. Parta kolem Jacka O'Neilla to však ještě jednu sezónu vydržela a k výraznější obměně osazenstva došlo až na začátku sezóny deváté.

Čtvrtý symbol zadán

Z velení Hvězdné brány byl nadobro odvolán nyní již generálmajor Jack O'Neill, jenž se usadil ve Washingtonu D.C. Richard Dean Anderson už od osmé řady žádal volnější rozvrh, aby mohl trávit více času s rodinou, to se mu nakonec splnilo, protože v posledních dvou řadách se objevoval spíše výjimečně. Na jeho místo byl dosazen Beau Bridges. Jeho generálmajor Hank Landry si přivedl i svoji dceru, s tou měl jakési problémy, které se ovšem nikdy nepodařilo pořádně rozvést a celé to vyznělo tak nějak do ztracena. Na počátku deváté řady je velitelem SG-1 jmenován Cameron Mitchell. Měl však jeden problém. Neměl komu velet. Pokouší se tak dát původní tým SG-1 dohromady, aby mohli znovu procházet bránou a objevovat nové světy. Dalším přírůstkem, zpočátku epizodním, později pravidelným, se stala Vala Mal Doran v podání Claudie Black. Ta akorát dotočila Farscape, přečetla si scénář epizody Upoutaný Prometheus, moc se jí zalíbil a z jednoho sci-fi seriálu si tak odskočila do druhého, za svým kolegou Benem Browderem, a zahrála si sexy ukecanou zlodějku a podvodnici Valu.

Když po osmi sezónách zakončíte příběh o boji proti Goa'uldům a osvobodíte všechny Jaffy, ale nechcete ještě seriál ukončit, musíte si vymyslet nového nepřítele. V tenhle moment máte dvě možnosti, buď zapátráte v předchozích epizodách a pokusíte se najít někoho, kdo by se mohl SG-1 postavit, nebo přijdete s úplně novým nepřítelem, který je samozřejmě ještě nebezpečnější než ten předchozí. Tvůrci Hvězdné brány to zkombinovali. Jednak se opět vrátili k zápletce kolem povznesených Antiků a jednak si vytvořili nového nepřítele, záhadné Ori, kteří jsou sice téměř všemohoucí, ale až nyní objevili, že je i jiná galaxie, kde by mohli zotročovat miliony lidí. Tady Hvězdnou bránu opouští egyptská a severská mytologie a nastupuje artušovská legenda. Začíná se tak pátrat po Merlinovi, svatém grálu a jiných artefaktech.

Pátý symbol zadán

Hvězdná brána sice desátou řadou končí, ale ne všechny příběhy jsou zakončeny, ne všechno je vysvětleno. Na řadu tak přichází dvojice filmů, jenž byly vydány rovnou na DVD. Prvním z nich byla Hvězdná brána: Archa pravda. Završuje celou zápletku s Ori a jak už název napovídá, SG-1 se vydává hledat artefakt jménem Archa pravda. Ta by měla dopomoci ke konečné porážce Oriů. Zařízení postavili Antikové, ale díky své nechvalně známé a otravné vlastnosti nezasahovat, nebyla archa nikdy použita. Scénář napsal, produkce se ujal a sám si i vše zrežíroval Robert C. Cooper, který se k Hvězdné bráně dostal v sedmé řadě poté, co se Brad Wright přesunul k tvorbě na Atlantidě.

Později se však vrátil ještě k druhému filmu s názvem Hvězdná brána: Návrat, ke kterému napsal scénář. V tomto poslední setkání s týmem SG-1 je znovu oprášeno nebezpečí ze strany Goa'uldů a celé je to okořeněno dvěma velice oblíbenými prvky Hvězdné brány. Fanoušci se dočkali zápletky s cestováním v čase a s alternativní historií. Poslední vládce soustavy Ba'al se naklonoval tolikrát, že se mu podařilo s jednou ze svých kopií naprosto změnit celou historii, aby tak mohl v klidu ovládnout Zemi a vlastně i celý vesmír. Oba filmy nijak nevybočovaly ze seriálového standardu a v podstatě se tak jedná pouze o prodloužené epizody s trošku štědřejším rozpočtem. V poslední řadách se rozpočet jednoho dílu vyšplhal ke dvou milionům dolarů, jeden film pak stál milionů sedm.

Šestý symbol zadán

Oba filmy byly spíše takovou symbolickou tečkou za koncem jedné seriálové legendy než nějaké epické završení. On stejně nebyl tak úplně konec, protože už tři roky běžel spin-off Hvězdná brána: Atlantida. Rozšíření seriálového universa o příběh z další galaxie, konkrétně z galaxie Pegasus, kam se vydal po sedmé řadě SG-1 početný tým s cílem prozkoumat bájnou Atlantidu, kterou měli, jak jinak, na svědomí Antikové. Kompletně nový tým, prostředí a nepřátelé nemuseli na fanoušky čekat příliš dlouho. Atlantida už měla vyšlapanou cestičku původním seriálem, stačilo se tak poučit z chyb a trochu to celé, tak říkajíc, vyleštit. Některé věci se však měnit nemuseli. Místo Jacka O'Neilla tu mám stejně vtipného Johna Shepparda a místo Carterové stejně chytrého a neskutečně otravného (ale zábavného) Rodneyho McKaye. Mimozemšťany na svou stranu lidé tentokrát získali rovnou dva a kromě druhého Teal'ca Ronana Dexe tu máme ještě Teylu Emmagan. Atlantida na mě vždycky působila trochu propracovanějším dojmem, s lépe napsanými epizodami a zajímavějšími postavami, asi proto si raději zreprízuji právě tento spin-off než původní seriál.

Nejnovějším přírůstkem do rodiny spin-offů je Hvězdná brána: Hluboký vesmír. Tvorby se opět ujali Robert C. Cooper a Brad Wright. Tentokrát na to však šli trochu jinak. Ačkoliv se může Hluboký vesmír na první pohled zdát jako další verze Atlantidy – přece jen se zde opět dostává početná skupina lidí na palubu antického vynálezu, tentokrát však nejde o město, ale o vesmírnou loď. Ta si už nějaký ten pátek nerušeně pluje vesmírem, když se na ni dostanou lidé. Pokud bych měl přirovnávat, tak svou izolovaností posádka lodi Destiny připomíná situaci, které čelila kapitán Janewayová ve Star Trek: Voyager. Po té formální stránce se však tvůrci Hvězdné brány viditelně inspirovali ve skvělé Battlestar Galactice. A pokud jsem o pár řádků výše psal, že je tady všechno tak trochu jinak, je to pravda. Nejen, že už samotná brána není středem všech zápletek, ale Hluboký vesmír je také jediný seriál z universa Hvězdné brány, který byl předčasně zrušen. Což bylo vlastně velkým zklamáním, protože po nevýrazné první řadě, se seriál pořádně rozjížděl. Bohužel už se tak nedozvíme, co se s posádkou Destiny stane, zdali se někdy vrátí na Zemi nebo zdali sama loď někdy dosáhne svého cíle.

Sedmý symbol zadán... konec

Z Hvězdné brány Rolanda Emmerich se stal seriálový fenomén, jenž nás bavil dlouhých deset let a jehož spin-offy nám přinesly neméně zajímavou podívanou. Hvězdná brána je stejně geniální systém pro různorodé a originální zápletky, jakým je TARDIS Doctora Who nebo třeba okno do paralelních vesmírů v Cestě do neznáma. Tvůrci kolem Hvězdné brány vytvořili svět plný mytologie a mimozemských ras, ten sice nedosahoval tak propracované úrovně jako již zmiňovaný Star Trek, ale i tak si dokázal získat velké množství fanoušků, kteří si s námi určitě rádi zavzpomínají na svůj oblíbený seriál.