Aneb když se TVZone na malou chvílí promění na MusicZone. Ne, opravdu nejsme redakcí hudebních kritiků a ani si na ně nebudeme hrát. Jen se zkrátka musíme jako velcí seriáloví fanoušci na seriálovém webu vypsat ze zážitku, kteří jsme ve středu večer zažili v pražské O2 Areně. V naší největší hale se totiž rozezněl bez debat nejlepší a nejepičtější seriálový soundtrack současnosti, Hra o trůny, a dovezl nám ho společně s orchestrem předvést i jeho skladatel Ramin Djawadi. A jelikož symfonický orchestr u nás nehraje seriálovou hudbu ve velkých halách…no, nikdy, tak si slušná část redakce nemohla nechat tuto událost ujít. A taky se s vámi samozřejmě podělit o naše krátké dojmy.

 

Jak si to užil Spooner:

Velkolepá pohlcující show. Asi tak by se dala ve zkratce shrnout smrtící smršť známých motivů a scén, které si pro nás Djawadi a spol. připravili. Už od samého počátku, v němž samozřejmě zazněla dnes už legendární úvodní melodie, bylo jasné, že tohle bude dokonalý fanouškovský servis v tom nejlepším slova smyslu. Známý skladatel chtěl prostě divákům téměř zaplněné O2 Areny splnit sen a už od začátku si to strašně užíval. Hned po intru pozdravil všechny lámanou češtinou a poté už zněl jeden slavný motiv za druhým. A každý byl samozřejmě doprovázen sestřihy či nejslavnějšími scénami ze seriálu. A navrch jsme dostali několik skvělých atrakcí v čele s “létající“ houslistkou či plameny všech barev podle toho, jak naznačovala daná scéna. 

Sám Ramin pak rozhodně pouze nestál v roli dirigenta, ale během koncertu prošel celé pódium a sám si zahrál na několik nástrojů včetně elektrické kytary, kláves a dalších nástrojů, jejichž názvy ani neznám. Djawadi zkrátka ukázal, že je pán a i když mu mnoho lidí nemůže přijít na jméno kvůli jeho celovečerní tvorbě, v té seriálové aktuálně nemá konkurenci.

 

Ostatně to, jak moc je hudba Hry o trůny silná, epická a emotivní, dokázal koncert na výbornou. Dokonalé souznění hudby s děním na plátně společně s podáním bezchybného orchestru pak dávalo soundtracku ještě větší důraz a již tak skvělá hudba byla v mnoha pasážích naprosto pohlcující. A já si v několika okamžicích opravdu vychutnával každou vteřinu. To vše bylo samozřejmě doplněno o špičkový zvuk (špatně byla slyšet snad pouze jedna mluvená pasáž ze seriálu) a prvotřídní světelnou show. 

Sám Djawadi prý řekl, že aktuální turné má být hlavně lákadlem na poslední sérii. Já jsem měl však po něm spíše chuť ihned celý seriál sjet znovu od začátku. Koncert byl tak hlavně parádní poctou a dechberoucím zážitkem, jenž pouze potvrdil jedinečnost celého soundtracku. Ostatně, jaká jiná seriálová hudba dokázala zaplnit haly po celém světě a skoro vyprodat i pražskou O2 Arenu? Žádná a něco mi říká, že do budoucna se to jinému seriálu nepodaří. Maximálně Westworldu od…ano, zase od Djawadiho.

 

Jak si to užil krauset:

A byla to hudba právě z Westworldu, která zněla z reproduktorů před samotným koncertem. Nicméně Westworld přes své hudební kvality nemá ani náhodou deset broukatelných melodií jako Hra o trůny. Navíc Ramin Djawadi se s každou sérií zlepšuje, ve 2. poprvé představil výrazná témata Stannise/Melisandry, Greyjoyů a lannisterskou píseň Rains of Castamere. Další velký kvalitativní skok nastal v soundtracku ke 4. sérii, 6. a 7. snahu zatím dovršují a nejlépe variují předchozí motivy. Takovou propracovaností témat vynikal naposledy Howarda Shore při zhudebňování Středozemě. 

Ostatně podobně jako Shore používá i Djawadi patřičně exotické nástroje, jako je arménský dřevěný dechový nástroj duduk k podbarvení Dothraků, skleněnou harmoniku pro dosažení ledového zvuku spojovaného s Bílými chodci či „hammered“ dulcimer, cimbálovitý nástroj, v tématu Aryi.

A jelikož je Djawadi multiinstrumentální, viděli jsme ho nejen dirigovat, ale i hrát. Konkrétně na zmíněný dulcimer, klávesy, elektrickou kyratu a varhany. Právě kus s elektrickou kytarou (Daenerysino skoncování s obléháním Meereenu), potažmo varhanami (Lights of the Seven při výbuchu Baelorova septa) byly vrcholy koncertu. Zatímco nás první polovina provedla všemi hlavními tématy rodů, k nimž byly promítány sestřihy, druhá se zaměřila na nejslavnější scény a na skladby z 5. až 7. série. Podle mě bylo množství puštěných dialogů přes orchestr místy trochu ke škodě, jindy to ale úspěšně pozvedlo emocionální prožitek z koncertu. 

O Djawadim se dočtete, že má synestézii, což je vnímání jednoho smyslu druhým, díky níž vidí hudbu jako barvy, což mu podle vlastních slov umožňuje „vizualizaci hudby“. Aby představení co nejvíce vizuálně vtáhlo nás, bylo postaveno jakési vyčnívající pódium, na němž občas hráli a zpívali sólisté či pochodovaly zástupy sboristů k dokreslení atmosféry. Povedlo se. Koncert Hry o trůny byl úžasný zážitek se spoustou vizuálních lákadel a prvotřídní show.

Jak to vidí do_Od:

Levá strana Jon Snow. Pravá strana Ramsay Bolton. Plátno uprostřed bitevní pole. Celá O2 aréna je zticha, protože všichni vědí, co se blíží. Rickon se rozbíhá. Jon mu vyjíždí naproti. Ramsay pálí první šíp. Z dáli se ozývají tiché bubny. Ramsey poprvé netrefuje. Atmosféra houstne. Jon už má Rickona téměř v náručí. Další šíp vedle. Vše dobře dopadne, musí. V poslední vteřine však Ramsayho šíp protíná Rickonovo srdce a tím se vše mění. Orchestr začíná hrát. Teď už není cesty zpět. Ramsay dává pokyn lučištníkům. V tenhle moment už sotva zvládám dýchat. Jon vyráží kupředu. Jeho armáda nemá jinou možnost, než ho následovat. Další salva. Jon padá z koně a vše se zpomaluje. V O2 aréně opět zavládne ticho. Přichází nejen vrchol večera, ale i celého seriálu. Jon tasí svůj meč, hudba opět spouští a mé uši, ale i duše zažívají totální orgasmus. Je to tu!

Tak zhruba takhle nějak bych popsal moji oblíbenou část středečního večera během koncertu Game of Thrones Live Concert Experience. Hudební mág a jeden z mých oblíbených skladatelů (mám rád i jeho filmovou tvorbu, soundtrack k Warcraftu je na celém filmu to nejlepší) Ramin Djawadi přijel do Prahy, takže jsem si to pochopitelně nemohl nechat ujít. A byť jsem měl z počátku lehké obavy, že budu z koncertu odcházet zklamaný, podobně jako tomu bylo v případě nedávného Návratu krále (taky v O2 aréně), mé obavy byly už po prvních minutách úspěšně zahnány. Místo sledování oblíbeného filmu doprovázeného podezřelou, troufám si říct skoro až out-of-place hudbou, jsem totiž tentokrát naživo poslouchal moji oblíbenou hudbu doprovázenou šikovně sestříhanými scénami ze seriálu, který (a vůbec se nebojím to takhle říct) za ta léta už na férovku zbožňuji. Nic si tudíž nepřekáželo, a naopak se mi jednotlivé motivy ještě více zapsaly do hlavy, protože pokaždé podtrhovaly řadu různě souvisejících momentů (Arya ftw).

Pohlcující zážitek bude v tomhle reportu nejspíš zmiňován často, lépe to ale asi popsat nejde. Co Ramin ve středu vykouzlil, jenom dokazuje, jaký seriálový klenot má HBO v rukávu, a jaké štěstí našla kabelovka v tomhle nenápadném skladateli, který hudbou doslova žije. K mému překvapení totiž zvládal nejen dirigovat, s nadšením si ale několikrát za večer odskočil i k nějakému instrumentu, čemuž vládla především jeho kytarová jízda. Jako geek jsem zkrátka konstantně balancoval mezi dojetím a nadšením a být to na mě, dám si to celé okamžitě znova. Tak snad za pár let přijde Westworld tour.

P. S. už teď se nemůžu dočkat, co Djawadi předvede v Jacku Ryanovi s Krasinskim.

A co vy? Kdo z vás si tuto epickou show také nenechal ujít?