Možná jste si poslední roky všimli, že i úspěšné seriály běží vesměs kratší dobu než dřív. A u Netflixu je skoro pravidlem, že se ani populární kusy nepřehoupnou přes třetí sérii. Když nedávno začal Netflix rušit jednu marvelovku za druhou, mělo se za to, že to dělá pod tlakem Disneyho, jehož nový kanál bude nabízet spoustu vlastního marvelovského a starwars materiálu. K hostině ale Disneymu asi nepřibude Daredevil a spol. Ukazuje se totiž, že Netflix má ve smlouvách doložku o tom, že se jeho zrušené seriály smí přesunout na jinou stanici nejdříve za dva až tři roky, což v podstatě zabije jakékoliv momentum, které seriál nastřádal. Diváci nebývají takhle věrní. Herci se rozutečou, fanoušci odpadnou. Proč je tedy rušit, když ne kvůli tlaku konkurence? 

 

Někdy proto, že jsou mnohé po pár řadách pokládány za nepřiměřeně nákladné, a to kvůli tomu, jak u Netflixu strukturují smlouvy. Netflix je relativně trpělivý, dopřává autorům tvůrčí svobodu a často financuje druhou řadu i u věcí, které nejsou hit. Užívá totiž tzv. cost-plus model – zaplatí předem náklady na produkci a navíc přidá minimálně 30 % nákladů jako přirážku, díky čemuž začínají studia externě produkující pro Netflix v plusových číslech, kdežto běžně se musel seriál po dobu několika úvodních řad dotovat. 

Zároveň se externí producenti vzdávají výhod, které poskytuje dlouhodobě úspěšný pořad, nejčastěji jde o prodej vysílacích práv do zahraničí. Ty si nechává Netflix. Místo toho dohoda s Netflixem obsahuje bonusy po každé sérii, které rapidně rostou s každou sérií, skokově pak mezi druhou a třetí – někdy ze stotisíců dolarů na miliony u vlastní produkce Netflixu. U externistů tenhle skok není tak patrný, zato ale vše stojí průměrně o 20 % víc. Jelikož Netflix dělá největší investici na počátku, může s klidem poskytovat dvě série. Poněvadž ale není v pozici stanice, která začíná v minusu a potřebuje, aby seriál běžel desítky epizod, nemá motivaci seriál držet. Těží, jak víme, z předplatného.  

Netflix je skutečně trochu hyperaktivní platforma. Když se podíváme, jak dlouho vydržel u svých známých počinů, vyjde nám toto. Marvelovky zrušeny po dvou až třech sériích, i když měly značnou sledovanost. Narcos dostalo tři a bylo nahrazeno novinkou Narcos: Mexico. Za třetí řadu se dostaly jen tři: Unbreakable Kimmy Schmidt se čtyřmi a dva průlomové seriály, které dostaly Netflix do hry, House of Cards a Orange Is the New Black, dostaly šest sezón. Šest by mělo mít i The Crown. Kromě nich vydržela takhle dlouho jen komedie Grace and Frankie, která vynáší nominace pro Jane Fondu a Lily Tomlin. A, což je nespíš důležitější, je od Marty Kauffman, spoluautorky Přátel, což napomohlo Netflixu dostat práva na sitcomový klenot, který má pořád po světě ohromnou sledovanost. 

Pochopitelně nejlépe je na tom seriál Stranger Things, který zaznamenal fenomenální úspěch, každá jeho nová sezóna je netrpělivě očekávána a stabilně žene předplatné. Navíc Stranger Things vlastní přímo Netflix, shrábne tedy logicky zisky z merchandisingu, tematických zábavních parků a podobně.   

Nic dalšího ale takhle umetenou cestu nemá. Netflix se rozhoduje nekompromisně podle dat a algoritmů –  takhle pokrátil typických 13 epizod na 10 (což já vítám, ještě jsem neviděl sérii Netflixu, která by ospravedlnila 13 hodin). Prý je osm až deset dílů pro konzumenty ideální. Vedle početnosti publika je to ještě pozitivní kritika a hlavně ceny, podle nichž se Netflix rozhoduje, ostatně spolu s šeptandou právě ceny mohou přivést nové zvědavé předplatitele. Dobré recenze (One Day at a Time) vám však možná získají jednu sezonu navíc, už ne ale hraniční třetí. Nebylo by výjimkou, že k zrušení dojde i u seriálu, který stabilně nabírá diváky sérii od série, usoudí-li Netflix, že by si čísla představoval přeci jen lepší. Jestliže se seriál zásadním způsobem neprosadí v prvních dvou sezónách, Netflix nevidí velký potenciál růstu, jelikož diváci mají tendenci průběžně se přesouvat k dalším novinkám, a utne ho před třetí. Prostě kvůli tři roky běžícím seriálům si Netflix nikdo nový moc nepředplatí. 

A právě žízeň po novosti pohání Netflix: strategií Netflixu je vydávat pořád nové věci, a tak nalákat nové předplatitele. Ti, kteří koukali na zrušený seriál, jsou chvíli naštvaní, ale ne dost, aby zrušili předplatné. Třicet epizod je nyní pokládáno za optimální k tomu, aby uspokojilo nové diváky, kteří seriál objevili zpožděně. Víc epizod pro nováčka podle dat nepřináší větší hodnotu. Takhle nějak to bylo asi i s Marvelem. Knihovna Marvelu je u Netflixu solidní: nějakých 8 500 minut a třináct sérií (tři Daredevil a Jessica Jones, dvě Luke Cage, Ironfist a Punisher a jedny Defenders). Ta zůstane k dispozici. Proč vymýšlet pokračování něčeho, co už netáhne tolik jako při premiéře, když se může jít za něčím novým.  

Netflix se momentálně snaží zvýšit svou vlastní produkci – a vyhnout se zvýšeným cenám externích studií. Kratší série mu umožňují neplatit zvyšující se bonusy a zároveň lákat víc lidí na různorodější (byť kratší) podívanou. A módu kratších seriálů sdílí i další platformy, třeba Amazon. Producenti nemají zapotřebí nechat seriál běžet, dokud se neunaví, protože ho umí zpeněžit mnohem dřív než v minulosti. To samo o sobě není špatné, může to dokonce vést ke kompaktnější dramaturgii a jasnější představě, co chci sdělit a kam chci dospět, a tak k lepšímu, ucelenějšímu vyprávění. Ostatně většina seriálů nemá příběh, který vyžaduje dlouhou péči jako Hra o trůny. Ale rušit kvalitní seriál unáhleně jen proto, že se po druhé sérii začne prodražovat a že předplatitele, které seriál zajímal, už Netflix pochytal, se nezdá nejlepší, minimálně z idealistického pohledu umělecké integrity.

A jsou tu obavy, že s odchodem ředitele HBO Richarda Pleplera poté, co se WarnerMedia nechalo slyšet, že stanice musí vyrábět více obsahu, aby byla konkurenceschopná, půjde HBO podobnou cestou. Je zřejmé, že jistá pozvolnost a plynutí, které jsme si se seriálovou tvorbou spojovali, bude zanikat. Padesátka epizod je nová stovka. To je dnes asi maximum, co dostanete na digitální platformě.  

Článek vychází z textu Nellie Andreevy na serveru deadline.com.