Diskuze k článku: WandaVision: Minisérie

Je pravda, ze Marvel si aj po prechode no novy format s WandaVision drzi svoj standard, ktory ja ale realne a az na par vynimiek vidim skor niekde na urovni 6-7 hviezdiciek (lahko nadpriemerna blockbusterova zabava pre masy). Pochvalit treba tradicne vysoku remeselnu uroven spravovania (triky, vyprava, kostymy atd.) a hravost (meniace sa znelky, vizual, praca s meniacim sa oramovanim obrazu a zaclenenie tychto zmien priamo do deja, rozne odkazy ci

spoilerucast Evana Petersa

). 16 rokov po Loste a 10 rokov po Hre o Trony uz ale serialy dosahujuce filmove parametre nie su nicim vynimocnym a sam Marvel dopredu avizoval, ze sa nebude podliezat latka nastavena MCU.

Pokial ide o obsah, tak to bolo o nieco horsie. Charakter a povod toho

spoileriluzorneho bublinoveho sveta bol vzhladom na povahu Wandinych schopnosti od zaciatku jasny

a neviem ci to Marvel dokonca aj neavizoval v povodnych synopsiach. Hra na nejaku velku zahadu a jej odhalenie v 4. casti teda, az na doobjasnenie niektorych detailov, v porovnani s Abramsovskymi mystery boxami velmi nefungovala. A hoci format naivnych zaprasenych sitcomov bol celkom mily, v zasade to bola z velkej casti vata, o ktoru by bez nalepky MCU v dnesnej dobe nikto moc nestal (schvalne, kolko divakov bude mat potrebu si po WandaVision pustit napr. The Dick Van Dyke Show). Neskor sa este dostavi aj nejaky ten necakany zvrat + je tu spominana hravost, v jadre sa ale jedna o dost tradicny a priamociary pribeh, pre ktory su priznacne rozne klise a vseobecna povrchnost.

Viacere postavy su uplne ploche (definovane len svojou kladnoustou alebo zlodustvom) ci priam zbytocne (napr. agent FBI), neprijemnejsie vsak je, ze po 5 hodinach som sa toho moc nedozvedel ani o Wande s Visionom. Priestoru sice maju obaja dost, ale vacsnou ho travia hranim predpisanych iluzornych roli a riesenim z toho vyplyvajucich virtualnych problemov, neskor potom v akcno-hrdinskom mode. Wanda je postava definovana

spoilersvojim zialom (opakovana strata najblizsich) a oblubou sitcomov (ktora ma ale dost absurdne zdovodnenie... menej uveritelne ako hratky s magiou a superschopnosti postav - uz vidim tu vychodoeuropsku rodinku, ktora si na prelome milenia idylicky uziva sledovanie DVD boxov s ciernobielymi americkymi sitcomami v originalnom zneni, zatial co doslova pod oknami im zuri vojna).

Nic viac o nej vlastne neviem, pricom vztahy s jej najblizsimi su tiez nacrtnute len velmi zbezne. A to vratane toho s Visionom, androidom s obrovskou databazou poznatkov, ale nedostatkom zivotnych skusenosti, ktory sa snazi zistit, co robi cloveka clovekom. Co tychto dvoch vlastne spaja? Je tam jedna hlbavejsia scena o ich zdielanom outsiderstve a pocite samoty, ale celkovo bol tento vztah v MCU vzdy len tak nacrtny a viac nez o silu scenara sa opieral o znalosti komiksovej historie. Chybajuca komplexnost v charakterizacii postav a ich vztahov tak sposobuju, ze smutne momenty (Wandine zivotne tragedie) nemaju nalezity emocionalny dopad.

Za mna 6/10 a som rad, ze som to dal cele naraz namiesto otravneho kuskovania po polhodinke tyzdnenne vyplneneho stracanim casu s uletenymi a nikam neveducimi internetovymi teoriami, ktore v tom hladali viac nez tam bolo.

Jako celek to bylo vynikající. Nejvíc mě na tom paradoxně bavilo to každotýdenní teoretizování na redditu (myslím, že binge watching by tomu docela uškodil), naposledy jsem něco takového zažil asi u Lost (kde taky nikdo nevěděl, jak to celé dopadne..). Olsen by si přinejmenším za předposlední epizodu zasloužila Emmy (ona je opravdu dobrá herečka, akorát v rámci MCU jí zatím nebylo dáno moc prostoru to předvést, ve Wind River byla taktéž skvělá).

Předpokládám, že dvojka Doctora Strange bude nějaká variace na House of M a osobně se hodně těším.