Hned na začátku si dovolím pár upozornění. Zaprvé – jsem velký fanda a nebudu objektivní, protože jsem se na tenhle velký seriálový návrat těšil dobře 2 roky. Zadruhé – budu mírně spoilerovat celou třetí sezónu a úvodních cca 10 minut prvního dílu právě startující čtvrté. Zatřetí – předpokládám, že jste předchozí série viděli a víte, o co tu běží. Pokud ne, tak máte smůlu a koukejte je co nejdřív dohnat.

Tak, to by pro začátek stačilo a já už konečně můžu blaženě zařvat do monitoru: „Saga a Henrik jsou zpátky, jó!“. Ale že to trvalo. Když se na začátku roku 2016 Broen po třetí sezóně odmlčel, nebylo vůbec jisté, že se někdy vrátí s další desítkou epizod. Na konci série jsme sice opouštěli hrdiny v relativně optimistickém a pokračování nakloněném rozpoložení, ale dlouho předlouho nepřicházela žádná oznamovačka o vytoužené čtvrté sezóně. Důvodů bylo víc a jeden z nich byla Sofia Helin, tedy představitelka nenapodobitelné Sagy.

Nechala se slyšet, že její životní role Aspergerem „postižené“ detektivky ji velmi vyčerpává a chtěla by se věnovat i jiným rolím. Tvůrci ji naštěstí překecali, a vy si díky tomu můžete číst moje první dojmy. Jaké jsou? Mírně rozporuplné. Nadšení převládá, ale jestli ono té depky ve státě Švédském (Dánském) není už přece jenom trochu moc. Ale to bych přeskakoval. Stejně jako na začátku každé série jsme svědky vraždy, ve které hraje prim most. Tentokrát je obzvlášť brutální a já se vůbec nedivím, že v dánské verzi (kterou, mám takový pocit, většina z vás uvidí) byla cenzurovaná a prostříhaná.

Na místo přijíždí zhnusený Henrik a jeho nový detektivní partner. Kde je Saga, ptáte se? Jak už jsem upozorňoval na začátku, budu spoilerovat prvních deset minut. Ještě poslední varování. Už jste pryč? Ok, takže Saga je ve vězení. Z důvodů, které se v prvním díle dozvíte, moji nejoblíbenější seriálovou detektivku zabásli a divákům je tak hned v prvním díle odepřen tolik očekávaný pohled na blonďatou milfku řídící svoje parádní Porsche.

Dobrá, takže Saga je v řiti. Co Henrik? Ten to má podobně. Minulost ho také dobíhá a on se pořád nemůže vyrovnat s tajemným zmizením svých dětí. Na konci minulé sezóny mu Saga nabídla pomoc, ale těžko něco řešit z vězení. Že se zatím vyjadřuji jenom k hlavním postávám a nerozvádím tu brutální vraždu a nově se rozjíždějící vyšetřování případu? Právě tady leží ten kámen úrazu.

Jistě, v každé dosavadní sérii stál detektivní případ tak trochu v pozadí, ale ještě nikdy jsem neměl tak neodbytný pocit, že mě ta vražda a s tím spojené představování nových (do velkého komplotu jistě zapletených) postav tak trochu obtěžuje a bere vzácný čas, který mohl být věnovaný jako vždy fantastické Sofii Helin a čím dál lepšímu Thure Lindhardtovi v roli Henrika.

Kdybych měl první díl nějak ohodnotit, vytáhnu sedmičku. Není mi zrovna po chuti, jak začátek (prý poslední) série autor Hans Rosenfeldt pojal, ale rozhodně ho nezatracuji. Vyloženě šokující konec první epizody mi ukázal, že tady se s tím nikdo nebude s*át a já se jenom modlím, aby to s tou temnotou a depresí autoři vážně nepřehnali. Já mám ty postavy totiž tak rád, že bych jim alespoň trochu šťastný konec a pozitivní katarzi vážně přál. A po prvním díle čtvrté série si dovedu jasně představit, že se jim ho nedostane. Tolik k prvnímu dílu a teď mě omluvte. Ta poslední minuta si žádá panáka.