Ach jo. Před zapnutím každé nové epizody Nadace si naivně říkám, že nyní už se Goyer konečně pochlapí, příběh se pořádně rozjede a my dostaneme tu očekávanou sci-fi událost roku. Jenže vždy to dopadne přesně naopak. S každým dalším dílem jako bych slyšel čím dál větší bušení všech čtenářů knih do zdi a vyhrabávání se Asimova z hrobu, aby mohl jít lidem od Applu nakopat zadek. I s dalším týdnem je totiž znát zmar nejen fanoušků předlohy, ale také nepolíbených diváků. A vlastně i scenáristů, kteří začínají tápat takovým způsobem, až je to skoro k pláči.

Na konci minulého dílu nám přitom byly slibovány velké věci a „začátek konce.“ A něčeho takového se k závěru i svým způsobem dočkáme. Jenže ještě předtím musíme přetrpět nesmyslně dlouhý, a vlastně i totálně zbytečný, flashback Gaal. Ten nejen, že je šíleně nudný, ale hlavně se v něm dozvíme jen věci a informace, o nichž už jsme věděli vše potřebné. Pak se však dostáváme do „současnosti,“ v níž se Gaal probudí z dlouhého kryogenního spánku na neznámé lodi a zjišťuje, že od vraždy Hariho Seldona uplynulo už přes 30 let a ona chce vědět, co že se to sakra děje. Na Terminu mezitím eskaluje konflikt mezi kolonií a útočícími Anakreonci.

A je to čím dál úmornější a hloupější. Ano, na Nadaci se po vizuální stránce hezky kouká, na tricích jsou prachy od štědrého jablíčka fakt vidět a režie má pořád celkem solidní tempo. Jenže tím veškerá pozitiva končí. Scénář totiž neumí s jednotlivými motivy ani zápletkami vůbec pracovat, naopak se jim spíš začínají čím dál více rozpadat pod rukama. U Gaal sice dochází k první odpovědím, tamní budování napětí a dalších otázek je ovšem po scenáristické stránce tak krkolomné, že vás některé šokující objevy už vlastně přestanou zajímat. Situace na Terminu je pak bohužel ještě směšnější. Chování postav zde nedává smysl, napětí nefunguje, z logických děr vás bude bolet hlava a rádoby akční finále je tak špatně natočené, že si člověk vzpomene i na produkci kabelovky Syfy či Hvězdnou bránu.

Nový díl pak kromě děravého scénáře doplácí také na stále dosti mrtvolnou atmosféru a hlavně nesympatické postavy, mezi nimiž nemá člověka kdo zaujmout. A navíc se tentokrát nepodíváme ani na Trantor, jehož dění dokázalo být pro diváka ještě poměrně zajímavé. Pátá epizoda je zkrátka další krutou ranou pro ty, co stále čekají od Nadace velkou seriálovou událost. Já osobně už přestávám doufat, že se jí vůbec dočkáme.