Postapokalyptické Last of Us nám skončilo, takže už nám na seriálovém poli zbývá jen jeden kousek, v němž se hrdina s tváří (tedy spíš hlasem) Pedra Pascala stará o malého caparta. Jenže ve třetí série Mandaloriana se zatím o něj stará poměrně rutinně a nikterak zajímavě. Úvod nové řady sice opět sází na fan servis a snaží se více budovat hlavní zápletku, zároveň se tu ovšem jede na tvůrčí volnoběh a působí dojmem, že už se tu nikdo nesnaží zaujmout diváka tolik, jako v předchozích letech. Nová epizoda mohla tento trend přeci jen změnit. Má totiž tendenci překvapit a posunout děj zcela jiným směrem. Jenže místo toho pekelně nudí.

Díl přitom začíná poměrně sympaticky. Mando je totiž po vykoupání (a skoro i utonutí) ve vodě v dolech planety Mandalore očištěn a společně se zeleným parťákem a Bo-Katan Kryze letí pryč. Jenže je cestou čeká nemilá návštěva a divák tak dostane poměrně fajnovou vesmírnou akci, která slušně odsýpá a po trikové a akční stránce solidně šlape. Jenže místo toho, aby se pokračovalo ve svižném tempu, odbočí tvůrci zcela úplně jinam. A to k postavám, jež se dosud v seriálu pouze mihly, a vy jste na ně možná úplně zapomněli.

Vracíme se tedy do Corusantu, který vidí fanoušek Star Wars vždycky rád, kde sledujeme osud bývalých členů Impéria, Dr. Penna Pershinga, jenž dříve pracoval na klonovacím programu, a Elii Kane, jež byla věrnou vojandou Moffa Gideona. A tady zčistajasna sledujeme jejich snahu najít druhou šanci prostřednictvím probačního programu Nové republiky i doktorovu narůstající touhu vrátit se ke klonovacím výzkumům. A je to fakt strašná nuda.

Nápad o tom, že se podíváme na to, jak to vypadá za vlády Nové republiky a zároveň se tu budou začít budovat události, které nám více rozeberou dění mezi šestou a sedmou filmovou epizodou, zní na první dobrou fajn. Námět má opravdu potenciál rozehrát příběh zajímavým směrem, jenž doplní některé dějové díry. Jenže scénář i režie zpracovává zápletku naprosto neobratně, sterilně a tuctově. Celý díl pak působí dojmem, že Jon Favreau zavítal na natáčení Andora a řekl si, že ve svém seriálu zkusí něco podobného. Jenže nemá k dispozici tak dospělý a správně budovaný scénář a bohužel ani podobně šikovný tým. Tady se zkrátka snaha o budování vedlejších zápletek a většího prohloubení světa, i vzhledem k dosavadnímu stylu seriálu, míjí účinkem. Mohou za to pak i nezajímavé postavy či naprosto předvídatelný závěr.

Musím ocenit, že se autoři po minulých rutinách přeci jen pokusili o zajímavou a v rámci seriálu svěží odbočku. Bohužel k tomu přistoupili velmi nešikovně a přišli s uspávacím a nudným zářezem, u něhož to tvůrci sice mysleli hezky, ale jejich snaha se naprosto míjí účinkem. I přesto jsem však zvědavý, jak bude scénář rozdané karty rozvíjet dál. Jen to snad začnou konečně dělat o něco zábavněji.