Mám za sebou první část třetí řady Zaklínače a jsem plný dojmů, které jsou jen v málo případech pozitivní. Očekávání pro třetí řadu byla poměrně nízká, což alespoň částečně zvládlo zamezit extrémní frustraci, kterou bych jinak bezpochybně cítil. Po druhé řadě nás showrunnerka Lauren S. Hissrich uklidňovala, že třetí řada bude věrná knihám, což ovšem dělala i před druhou řadou a všichni víme, jak to dopadlo. Potom se oznámilo, že třetí řada je tou poslední, kde uvidíme Henryho Cavilla v roli Geralta. Vzhledem k tomu, že Cavill je obrovský fanoušek Zaklínače a příběhy o tom, jak vysvětloval na place věci ze světa Zaklínače byly velmi časté, tento odchod hodně ochladil jakékoliv očekávání od třetí řady.

V příběhu třetí řady se soustředíme opět na hlavní trio Geralta, Yennefer a Ciri, kteří se v úvodu snaží schovávat před světem a připravit Ciri na nevyhnutelnou situaci, kdy si z ní zbytek světa bude chtít udělat figurku ve své vlastní hře. Několik více či méně známých hráčů své plány již spřádá a Geralt i Yennefer se snaží zajistit, aby Ciri nedopadla velmi špatně. Ve výsledku se tedy rozhodnou, že Ciri se potřebuje naučit ovládat své schopnosti a protože Yennefer jí sama pomoci nezvládne, tak se přesouvají na čarodějnou akademii Aretuza, aniž by věděli, jak hluboko do jámy lvové vlastně vstupují.

Třetí řada Zaklínače adaptuje zejména čtvrtou knihu (druhý román) Čas opovržení a pokud bych chtěl být velmi dramatický, tak bych řekl, že s premiérou třetí řady u mnoho z nás nastal právě čas na opovržení. Zaklínač v podání Netflixu totiž kompletně upustil od snahy o adaptování předlohy, která je dospělá, temná a často velmi smutná. Třetí série Zaklínače se profiluje mnohem více jako young adult seriál, který nesdílí téměř žádné DNA s materiálem, ze kterého vychází. Problémů má netflixovská adaptace opravdu mnoho, ale tento vnímám jako sice nejméně hmatatelný, ale zdaleka největší a nejzásadnější.

To že Netflix  si moc nedělá hlavu s tím, aby svět Zaklínače působil jako v knihách, bylo velmi patrné již v minulé řadě, ale kdybyste někomu ukázali tuto sérii a tvrdili mu, že se jedná o slovanské fantasy, tak byste si vysloužili pouze zdvižené obočí. Mnoho lidí si již od první řady stěžuje na to, že do seriálu jsou obsazována různá etnika, čemuž jsem se v recenzích vždy vyhýbal, protože to je prostě trend dnešní doby a když to nemá negativní dopad na samotnou podstatu vyprávěných příběhů, tak mi to nepřijde jako něco, s čím by stálo za to ztrácet čas, zvlášť, když to je předem prohraný souboj. To, jakým způsobem ovšem byla “upravena” postava Marigolda a jeho postranní dějová linka v této řadě jsou jako pěst na oko, která nedává smysl ani v kontextu postavy, již budovali samotní tvůrci v předchozích dvou řadách.

Dalším problémem je, že tvůrci se velmi soustředí na pozlátko. Snaží se, aby určité scény vypadaly efektně a epicky, ale málokdy zvládnou tyto scény podložit jakoukoliv substancí. Máme zde tak třeba různé zpomalovačky, které mají působit drsně a ukazovat, jak jsou naše postavy šikovné, ale v kontextu toho, co se opravdu děje, to je jen další laciný trik, který mi spíše pije krev, než cokoliv jiného. Na druhé straně spektra jsou pak dějově důležité scény, které trpí na extrémně línou režii a střih. Třeba scéna s divokým honem by si zasloužila mnohem více péče, ale jednalo se o jednu z nejhůře zpracovaných scén v prvních pěti epizodách.

Oslovování Ciri “Ugly one” je perfektní ukázkou toho, že tvůrci vůbec nevědí, co dělají. V knihách takto Yennefer oslovuje Ciri v počátcích jejich vztahu a později, když si k sobě najdou cestu, tak se tento chladný a odtažitý přístup mění. Tvůrci zde ovšem ukazují budování jejich vztahu mnohem dříve a potom na chvilku vytáhnou toto oslovení i když to v kontextu seriálového vztahu nedává smysl, protože je to přeci něco, co v knížkách bylo. Stejně tak oslovení “Drahý příteli“, které Yennefer používá v seriálu vůči Geraltovi, má úplně jiný podtón a myšlenku v knihách.

Postavy také často vedou dialogy, které nedávají smysl, ani nikam vlastně nevedou a jen se tak prodlužuje utrpení diváka a natahuje čas trávený v nezajímavých dějových linkách. To ještě nad rámec neskutečně hloupých rozhodnutí, která by nikdo kompetentní snad nemohl vymyslet ani kdyby chtěl. Celá dějová linka s Riencem je v seriálu v podstatě zbytečná vzhledem k tomu, jak se ji tvůrci rozhodli prezentovat. Buď měla být vyřešená rovnou v úvodu (a také mohla být vyřešená) nebo se měla uchopit za úplně jiný konec. Po stránce CGI je seriál taktéž velmi nekonzistentní a v podstatě každá hezká věc je zaplacena jinou, extrémně ošlikou věcí. Monstrum z druhého dílu mi bude způsobovat vrásky na čele ještě velmi dlouho.

Abych nebyl pouze negativní, tak ústřední trojice herců Henry Cavill jako Geralt, Anya Chalotra jako Yennefer a Freya Allan v roli Ciri jsou stále skvělí. Cavilla ovšem vidíme v této řadě naposledy a vzhledem k tomu, jak moc jsou jednotlivé postavy měněny a ohýbány, je otázkou jak dlouho budou herecké výkony zvládat kompenzovat tristní práci scenáristů. Zde je ovšem na i místě drobná pochvala, jelikož pátá epizoda měla alespoň zajímavý nápad, který zvládli poměrně dobře rozvést, byť se opět jednalo o mnohem méně zásadní události, než by se mohlo zdát.

Třetí řada Zaklínače tak vesměs pokračuje pouze ve svém propadu na úplné dno a nezvládá po špatné druhé řadě napravit žádné své chyby. Naopak se ještě více vzdaluje od předlohy a všech kvalit, které z knih tvůrci zvládli přenést do první série. Díky tomu mám spíš pocit, že úspěch a kvality první řady musí být pouhou náhodou, protože to, jak moc tvůrci nechápou o čem Zaklínač vlastně je, je opravdu tragické a velmi pochybuju o tom, že po třetí řadě nad seriálem definitivně nezlomím hůl.

---

Autor: Jakub Kratochvíl
Foto: Netflix