Co si budeme povídat, v uplynulých dílech Rod draka sice vyloženě nedrhnul, ale razantní zpomalení dějových linek se projevilo nejen na tempu, ale také na menší dialogové výplni a přešlapování na místě. Řadu probublávajících konfliktů, vnitřních proměn a pletich je pořád zábavné sledovat, na druhé řadě se však přeci jen začíná podepisovat jistá natahovanost materiálu, kdy si tvůrci zkrátka další silné pasáže a události musí rozprostřít do následujících sezón. Předposlední díl ale rozhodně není ten případ, naopak je tím nejlepším lákadlem na blížící se finále.

Poté, co Rhaenyra zjistí, že si jeden z draků našel nového „páníčka“ v podobě Adama, utajeného bastarda Corlyse Velaryona, dojde jí, že nové dračí jezdce nemusí hledat jen mezi urozenými rody. Stačí jí poctivý bastard rodu Targaryenů, jichž je Královo přístaviště plné. To se sice nelíbí její radě a synovi Jacaerysovi, ona ovšem na jejich varování nedbá. Začíná tedy hledání nových dračích superstar, které přinese do hry již dříve pozorované postavy Hugha a Ulfa. U zelených se mezi tím pořád kují pikle, ze všeho otrávená Alicent jede radši kempovat a pořád halucinující Daemon sice nastřádá vojsko, ale taky dostane od jednoho z rodů pořádně naloženo.

Sedmý díl má tak jasnou výhodu v tom, že na rozdíl od svých předchůdců někam směřuje, má jasný dějový oblouk a efektní gradaci. Scénář tedy konečně nečtenářům vysvětlí, proč jsme sledovali několik dosud zcela separovaných postaviček, hezky nám je při hledání dračích jezdců vyprofiluje a směřuje až k natřískané závěrečné třetině. Finální střet s Vermithorem se mohl pochlubit nejen podařenou trikovou stránkou a ukázáním ničivé síly dalšího z důležitých draků, ale také zmiňovanou špičkovou gradací a hutnou atmosférou. Tvůrci zkrátka zase jednou ukázali moc draků a jejich jedinečnost v Západozemí ve vší kráse i hrůze. Závěrečný kukuč Aemonda a finální eye-candy moment pak byl jen třešničkou na dortu.

Nebylo to ovšem pouze o dracích. Také u Daemona bylo po dlouhé době konečně veselo a jeho konfrontace s mladým a zdánlivě nezkušeným Tullym byla velmi rozkošnou a zábavnou záležitostí. Jen u těch zelených byla tentokrát nuda a spíše se výplňově pletichařilo. Rod draka tak konečně zase jednou pořádně roztáhl pomyslná křídla, a i když se ani zde nezbavíme jisté zkratkovitosti a zamrzí nevyužití některých postav, podobně výživné a řemeslně precizní díly bychom jistě chtěli vidět každý týden. Tak snad se podobně zadaří i u finále druhé série.

---

Autor: Adam Poslušný
Foto: HBO