Tak tohle byla pro tvůrce zmodernizované verze Doyleových detektivek rozhodně největší výzva. Holmesův nejslavnější případ je v podstatě gotický horor. Venkovské sídlo, strašidelné zamlžené slatiny, pekelný démon prohánějící se vřesovištěm... Jak tohle přenést do současnosti?

Jde to. Samozřejmě, z původní zápletky zůstalo jen to hrůzostrašné psisko a několik povědomých jmen (Mortimer, Stapleton...). Námět se ze „středověké legendy“ proměnil v „urban legend se sci-fi nádechem“. Kdepak z pekla. Z laboratoře na vývoj biologických zbraní uprchl, bastard! Venkovské sídlo se mění ve vojenskou základnu, v jejímž podzemí se dějí přísně tajné experimenty. A úvodní vražda se neděje „vyděšením k smrti“ (dnes lidé nejsou tak bojácní), tentokrát ohař opravdu zabíjí. Modernizací prošly i další dějové prvky, kupříkladu lidé z městečka využívají legendu o přízraku pro podporu turistického ruchu.

Obava, že to celkově nebude fungovat, byla na místě. Moderní Sherlock se dobře cítí v prostředí velkoměsta. Na venkově může působit nepatřičně. Ale právě v tom je fór. Holmes je nesvůj a po prvním setkání se strašidlem dokonce tápe. Poprvé v životě něco nedokáže logicky vysvětlit (alespoň zatím). Je radost vidět ho vyvedeného z konceptu a Cumberbatch si to naplno užívá. Watson (v knize hlavní hrdina) v přesném Freemanově podání dostává větší prostor, protože jemu toto prostředí očividně jde k duhu.

Je to vítaná změna. Informační lavinu s množstvím vedlejších zápletek z minulé části střídá dějově řídký případ. Chvíli to vypadá, že tvůrci nebudou mít 90 minut o čem vyprávět, ale opak je pravdou – jen se teď můžou víc soustředit na osobní prvky, vztah hlavní dvojice (mírné nerušivé gay jiskření je přirozeně přítomno), fórky či výměnu hlášek. Scénář zdaleka nedosahuje Moffatovy dokonalosti, ale na druhou stranu není tak nátlakový a dovoluje divákovi, aby se s postavami bavil víc uvolněně. Je prostě „lidštější“. Druhé zhlédnutí tentokrát není nutné, ale příjemný pocit zůstává.

No a pak je tu ještě jeden důležitý prvek – napětí. Zatímco minule pramenilo z časového presu, tentokrát se hraje na starý dobrý strach z neznáma. Film obsahuje minimálně dvě ryze hororové scény, v nichž bezvadně funguje koncept „sympatické postavy versus nehostinné prostředí, v jakém jsme je dosud neviděli, brr, to je nepříjemné“. Místy je to opravdu strašidelné, dokonce i nějaká ta lekačka se vyskytne.

Je snadné říct: „Bylo to slabší než minule, ale pořád super“. Ale to není úplně pravda. Když se vám aktuální epizoda Sherlocka rozleží v hlavě, uvědomíte si, že její kvalita spočívá v odlišnosti a prostoru, který poskytuje hlavním představitelům. Jen škoda toho finále, které se v jistém ohledu moc nepovedlo.

„I don't have any... friends!“ Ale máš, Sherlocku. Diváci jsou ti věrní. Jen v Británii rekordních 9 milionů během premiérového večera.