Odpověď na otázku z úvodní stránky (tj. jak vydžet útrpné čekání na druhou polovinu třetí řady The Walking Dead v únoru), je vlastně poměrně jednoduchá. Vzhledem k tomu, že se čerstvá série nemrtvé apokalypsy rozjela tak nehorázným způsobem, můžeme nyní dosavadních osm epizod sjíždět v podstatě stále dokola. Upřímně? Neomrzelo by nás to. Porcování chodícího masa a vnitřností nebylo nikdy zábavnější, na AMC je po roce zase na co koukat. Pokud by se vám hodně chtělo, můžete si v šikovném PC programu sestříhat následující výběr těch nejlepších scén. Takže magnum za opasek, katanu do ruky a začínáme. Spoiler alert!

5. Zombie juggernaut

Tak dobře - bereme, že v původním comicsu má výzbroj těžkých vězeňských jednotek zcela jiný význam než v hrané adaptaci, ale budiž. Seriálové pomrknutí na originální Kirkmanovu tvorbu se prostě povedlo i tak, o tom žádná. Když naši hrdinové v čele s Rickem po téměř ročním putování (ne)mrtvou krajinou dorazí do domnělého azylu vězení, myslí si většina z nich, že je už nemůže nic překvapit. Zombie pod jejich vražednými nástroji padají k zemi rychleji než klasy obilí v období žní, život se dá s trochou šikovnosti ještě jakž takž zvládnout. A pak to přijde: v oživlé uzenářství se proměnilo i obrněné osazenstvo věznice! Najednou to chce novou taktiku, větší hbitost a spoustu pevných nervů. A strach se znovu hlásí o slovo...

 

4. Tvrďák Carl

V tomto případě se ani tak nejedná o scénu jako takovou, jako spíš o kulervoucí přerod jednoho z hrdinů. V první sezóně byl malý Carl ufňukaným děckem, jenž se horko těžko vyrovnávalo s novou tváří světa, ve kterém se lidi snaží sežrat kulhající neartikulující ožralové. Druhá řada ale vtiskla notně otrkanému Carlovi do rukou jeho první zbraň, o místo na nové hlavě se následně přihlásil také Rickův pověstný šerifský klobouk... a už to jede. Třetí sezóna dává sbohem nevinnému klučíkovi - Chandler Riggs momentálně v roli Rickovi ratolesti předvádí živoucí demonstraci encyklopedického pojmu transformace. Rozlučte se s roztomilým Carlem, jak jste jej znali. Tenhle teenagerský drsoň je, zdá se, z fleku připravený zaujmout tátovo postavení v čele skupiny, bude-li to třeba.

3. Pajdavý děda

Tady asi není moc o čem psát. Ale. Rickova jasnozřivá a nekompromisní reakce na Hershelovo bolístkové kousnutí uzemnila hned zkraje třetí sezóny Živých mrtvých každého, kdo snad čekal podobnou nudu, jež se předtím odehrávala na bělovousově farmě. Dravou amputaci farmářovy nohy si tak klidně můžete vysvětlit jako satisfakci za plky, které se před rokem se seriálem táhly. Jako by celý štáb dával několika rozmáchlými švihy sekerkou jasně najevo: "tentokrát to moc okecávat nebudem, jde se rovnou na věc!" Tak se držte, protože to bude házet. A na morfium zapomeňte, jednuduše na něj není čas. Jako bonus další mírná změna oproti originálnímu comicsu a opět novinka, která překvapí i znalce předlohy.

2. Krev proti krvi

Hochům z AMC se musí nechat jedno, a to sice že napínavé zvraty uprostřed seriálů umí dávkovat vskutku s bravurní precizností. Merle a Daryl jsou bratři. A jako správní bratři se i chovají, tzn. občasné vyražení zubů, seřvání se navzájem do krve, či prokázání si malé protislužby. A někdy je na pořadu dne i odloučení. V našem případě pak za něj nemůže nic menšího než ošklivé rasové předsudky a horká hlava - Daryl nakonec svým způsobem v minulosti uznal, že našim hrdinům v Atlantě nezbylo nic jiného, než ponechat Merla napospas hladovým zombiím. Tím to však zdaleka nekončí. Bráška se totiž po dvou televizních letech opět vrací na scénu, a to rovnou v jedné z nejadrenalinovějších scén třetí řady. Aréna, naštvaný guvernér a pěsti? Jo, tohle vyříkávání chceme vidět. A chceme ho vidět hned.

1. Život za smrt

Dětský brekot funguje pokaždé. Nebo ještě lépe: novorozenecký pláč složí prostě každého. A položil i hlavního hrdinu, i když očividně ze zcela jiného důvodu. Jakmile šokovanému Rickovi dojde, že milovaná Lori obětovala kvůli svému dítěti vlastní život, nedýchalo u obrazovky spolu s upoceným šerifem několik milionů diváků. Takový emocionální nářez jsme tu naposledy měli u těch nejpovedenějších epizod Dr. House, a to už bude nějaký ten pátek. Maggie s uřvaným uzlíčkem v náručí, Carl s bambitkou a Rick válející se v prachu nádvoří byli společně v závěru čtvrté epizody ukázkovým příkladem silné dojemné scény. A to ještě zdaleka neměli ponětí, jaká legrace bude shánět pro malé škvrně sunar. Díky Bohu za Michonne!

V komentářích to teď nejspíš zase bude o hubu, nevešlo se sem totiž ukrutné množství dalších big-epic-scén. Na šesté příčce by pravděpodobně skončila Michonne a její akrobatické kousky, se slzou v oku vzpomínáme také na Loriin ukázkový císařák. Po psychologické stránce nás překvapil Rickův telefonát, Guvernérovi nezapomeneme chladnokrevné odpravení milice či úctyhodnou akvarijní sbírku, no a v neposlední řadě bylo kulervoucí i Glennovo mučivé popasování se se zombií nebo předtitulková scéna s helikoptérou. Tak do mě.