Nelze než začít lichotkou a s úsměvem: finálový večer plný filmových hitů byl zatím to nejlepší, co nám nová éra známé pěvecké soutěže nabídla. Všechny výkony soutěžících splňovaly regule poslouchatelnosti a playlist byl tentokrát dostatečně široký a zajímavý, že dokázal na dvě hodinky s přehledem zabavit. O to více jsem byl překvapen, v kolika případech jsem se názorově neshodoval s porotou. A to je právě ten element, který mi v současné Superstar dosud chyběl, a pouze jsem v něj doufal. Na pódiu nám totiž zbyli pouze zajímaví zpěváci, jejichž esprit a přidanou hodnotu vnímá každý malinko jinak.

Co ale vnímáme nejspíše všichni stejně jsou výkony moderátorů. Roman Juraško je průměrný. Zoufale se snaží o kadenci skrytých vtipů v monolozích ala Pyco Rausch, avšak zbytečně upozorňuje na pointy a zabíjí tak „kouzlo nechtěného“. Zorka se bohužel z nervozity prvních kol dosud neotrkala, o čemž svědčilo první její „vau“ hned v páté minutě vysílání. Její výkon byl vygradován při závěrečném vyřazování, kdy vítala postupující soutěžící v tomu určeném prostoru. Její „tak pojďte, miláčkové“ mi bude v hlavě rezonovat ještě hodně dlouho.

Jaroslav Smejkal (Ewan McGregor – Your Song)
Malého Jardu zastínili jeho rodiče. Nejprve otec s kloboukem ala Neal Caffrey a poté maminka, která v rozhovoru s Juraškem natáhla stopáž pořad o padesát šest minut. Možná proto si z Jardova výkonu spíše pamatuji tu zvláštní dramaturgii kolem (ne nadarmo už poté žádný rodič či známý soutěžících nemluvil), než samotný jeho výkon. Ten mi připomínal vkusné barování starého černošského zpěváka. Plný atmosféry, životního moudra, ale bez výraznějších pěveckých prvků. Verze takto byla ale vystavěna a Jarda bez brýlí jí zazpíval velmi pěkně.

PS: Rozhodnul jsem se počítat, zda Zora Kepková v průběhu povýkonových interview šáhne na rameno všem soutěžícím. I přes Palovo urážení Jardovy maminky si však na sáhnutí našla čas! 1:0 pro mě.

  

Kristína Debnárová (Roxette – It Must Have Been Love)
Touchdown! Názor na Kristínu se liší kolo od kola a Roxette v jejím podání patřil k jejím nejlepším výkonům v soutěži. Známou popovou odrhovačku podala se zvláštním přízvukem ala Dolores O'Riordan. Zřejmě za to mohla jen nevypilovaná angličtina, ale mě ta irsko-ruská výslovnost chytila za srdce už při úvodním „pillow“. Pro mě za mě nemusela tak násilně napálit konec písničky, avšak až na pár problémů s frázováním zvládla i ten. Kristínina verze měla duši a byl jsem upřímně překvapen, že stejný názor se mnou sdílela i porota.

Adam Kukačka (Joe Cocker – You Can Leave Your Hat On)
Adam chodil mezi tanečnicemi jako mlsný kot a jakoby mimoděk do toho zazpíval nevzrušivou variaci na Joa Cockera. Mé poznámky k jeho výkonu se spíše zaměřovaly na podivnost jeho klobouku a faktické poznámce, že bych si přál gifovou verzi jeho kinklající se hlavy z úvodu písničky. Prostě mě to na rozdíl od poroty moc nebavilo a zábavu se podařilo rozdmýchat až Ondřeji Soukupovi a jeho poznámce s Eltonem Johnem. Po výkonu to malý moment vypadalo, že si Zorka na Adama nesáhne, ale sáhnula. Díky bohu – 2:0 pro mě. 

Tereza Mandzáková (Dusty Springfield – Son of a Preacher Man)
Zde se výrazně neshoduji s nadšením poroty. Tereza mě doposud nepřesvědčila, že dokáže uvěřitelně zazpívat a Son of a Preacher Man mám zkrátka příliš spjaté s výbornou verzí Kamily Nývltové v X-Factoru. Tohle byla dietka, která se nejvíce projevila v orchestrálních refrénech, kde Terezin hlas vyloženě zanikal. Jasně, nebyl to vyloženě průser, avšak já od tohoto hitu známého z Pulp Fiction požaduji větší drive. Neustále zmiňování jejího románku s Martinem mě bytostně otravuje, stejně tak Ondřejovo hodnocení vizáže, které je už v Superstar téměř pověstné (vzpomeňte na jeho nekritické poznámky k Šárce Vaňkové v první řadě).

  

Martin Šafařík (Nickelback – Hero)
Nickelback je jeden z nejhorších rockových kolovrátků, na který se dá narazit nejen v českých rádiích. Proto jsem byl z Martinova „výběru“ dopředu zklamaný. Šafův hlas je navíc s tím Chadovým velmi příbuzný a možná i proto mě tento komiksový Hero příliš nebral. Na svých kudrlinkách a podivuhodném zalykání by Martin potřeboval trochu ubrat – po několikáté to zní již příliš nabubřele a skladba tím spíše ztrácí na své vypovídací hodnotě. Porota byla tentokrát velice spokojená. Pro mě však zůstávají Martinovo Kings of Leon a Goo Goo Dolls stále nepřekonány.

PS: Jsem závislý na Juraškově fenomenálním „Šafažíííík“. Addicted.

Virginia Buberníková (Lou Reed – Perfect Day)
Ledové královny v Superstar vždy disponovaly ocelovým hlasem a stoprocentními pěveckými výkony. Gia bohužel působí chladně a její hlas přitom není bůhvíjaký. Ono také není divu, když v posledních kolech zpívá songy, které se k ní absolutně nehodí. Lou Reeda neznásilnila tolik jako Depeche Mode, ale tato čirá pocitovka by se neměla zpívat takto učebnicově. Pro mě byla v tomto ohledu lepší i verze od Kamila Řezníčka v druhé řadě Superstar. Více syrovosti, méně Gii. Alespoň že Zorka znovu sahala, ačkoliv měla před komerčním breakem trochu naspěch. 3:0

  

Veronika Stýblová (Adele – Skyfall)
Zde čekal TOP výkon zřejmě kdekdo a také se nám ho dostalo. Je příjemné, že Verča podává v podstatě konstantní výkony a pokud dostane dobrou písničku (což Skyfall jistě je) můžeme dopředu počítat s touchdownem. Dařilo se jí držet i výrazovou vážnost a v závěrečném mohutném tónu nepředvedla světu ani jeden amalgám. Porota se klaněla a Zorka Kepková odněkud přinesla Oscara z vietnamské tržnice. Veronika si svoji nedělní chvilku užila i díky odhaleným ramenům. Zořino šáhnutí tak muselo být o to více emočně uspokojivé. 4:0

Štefan Pčelár (Seal – Kiss From a Rose)
Překvapení jako hrom! Na Štefana byl v tomto případě upleten solidní bič a mě se jeho podání líbilo o sto procent více, než nedůvěřivé porotě. Zvládnul střídat polohy a výtečné byly bezesporu jeho krátké falzetové vložky, jimiž dodal svému songu na příjemné rozmanitosti. Při předávání růže fanynkám mu píseň lehounce utekla, avšak i přesto mě Pčelár výrazově i svojí odvahou dostal. V minulých recapech jsem ho považoval za přebytečného zpěváka. O to více mě jeho Kiss From a Rose dostala. Perfekta!

Sabina Křováková (Celine Dion – All By Myself)
Celine Dion - verze krabicové víno. Už minulý týden jsem psal o Sabinině výkonu, že mi připomíná karaoke ve čtyři hodiny ráno a její persona tomu ostatně na základě medailonků dost odpovídá. Paradoxně se mi ale opilá a ukřičená verze Celine Dion dost líbila a v tomto případě tak budu souhlasit se Soukupem. Konec songu byl mimo a odfrázované to bylo celé dosti ledabyle. Ale stejnak se Sabině podařilo svoji kreaci napumpovat osobitostí a originalitou. O nejlepším výkonu se přesto nedá hovořit ani omylem. Aspoň že Zorka dokonala moje kontumační vítězství. 5:0 like a boss!

  

Večer byl naplněn výbornými výkony, za mě se mi nejvíce líbil Štefan Pčelár, který mě po dlouhé době bavil, a Kristína Debnárová, jejíž ztvárnění Roxette bylo upřímné a oduševnělé. O Veronice Stýblové a jejím mistrném podání Skyfall není potřeba ani hovořit. Nejhorší bylo zato slovenské duo Buberníková a Mandzáková, přičemž o něco více jsem si přál výpadek první jmenované. Samotné rozhodnutí bylo nejprve okořeněno výborným výkonem Ewy Farné alias Whitney Houston počeskopolsku, a poté dokonáno zmateným vyřazováním dle Juraška (co to mělo být s tím bezprizorním Šafaříkem na konci?). Diváci tentokrát měli stejný názor jako já i jako porota. Legendární písně si definitivně nezazpívá Gia.