Večer věnovaných písniček znovu sliboval velmi variabilní podívanou. Je fajn sledovat dramaturgicky bezproblémově zvládnutý večer, v němž se střídají písničky z různých časových období a navíc je zpívají technicky dobře vybavení zpěváci. Poprvé také zazněly dvojité porce výkonů a těch čtrnáct vystoupení s medailonky a závěrečným vyřazováním se Nově a Markíze nepodařilo vtěsnat do programově stanoveného vysílacího času. Zora Kepková k tomu již nepřipomínala reklamu na mejkap a docela jí to slušelo a Ewa Farna se znovu zodpovědně starala o sebepoškozovací humor. A jak potrhaní vyvázli z večera věnovaných písniček samotní soutěžící?

 

Sabina Křováková (Guns N' Roses - Don't Cry)
Sabina mě překvapila svými hloubkami a umírněným výkonem, který po dlouhé době konvenoval s kapelovým doprovodem a budil dojem celistvého hudebního čísla. „Zbraně a růže“ jí (ne)překvapivě seděly, a ačkoliv její podání postrádalo gradaci, já jsem úbytek křiku a alkoholových očí ocenil. Porotě ale simulátor ožraly očividně scházel a já se bojím, že příště budou zase nuceně praskat okenní tabulky a oční čočky. Ach jo.

Štefan Pčelár (Coldplay – Viva la Vida)
Ze Štefanova tanečního umění si dělám společně s porotou legraci již několik týdnů a bohužel píseň oslavující život trochu osvěžující vody potřebovala jako sůl. Štefan zvládnul martinovské falzety s prstem v nose, ale jeho výkonu zatraceně chyběla martinovská energie a zběsilé pobíhání po pódiu. V tomto případě můžu podepsat výroky Pavola Habery, jelikož po zhlédnutím live vystoupení Coldplay tohle bylo jako káva bez kofeinu. Výtečně zazpívané, příšerně prodané. Ještěže veškeré neduhy zakryl nažhavený Juraško, který vybídnul diváky ke spěšnému močení. Nedošel jsem si. Jsem rebel.

 

Kristína Debnárová (Pink – Family Portrait)
Family Portrait od Pink byla v Superstar ztvárněna dvakrát a oba pokusy považuji za jedny z nejlepších výkonů příslušných řad. Navázat na Bena Cristovao a hlavně Soňu Pavelkovou bylo pro Kristínu zatraceně náročné a křehké Slovence se to povedlo jen zčásti. Opět musím ocenit ten syrový východoevropský přízvuk, díky kterému jsou její anglická vystoupení zvláštně charakteristická. Komiku naopak podnítilo její naštvané tikání hlavou ala plyšový kývací pes. Příjemné vystoupení, ale žádný top notch.

Martin Šafařík (LMFAO - Sexy and I Know It)
Minulý týden padla výhoda upravené verze známé písničky na Kristýnu, tentokrát dostal výhodu netradičnosti Šafa. Verze Sexy and I Know It velmi připomínala to, co z písničkou Ayo Technology kdysi předvedl Milow, a Martinovu hlasu úprava velmi svědčila. Po několika týdnech nemastných výkonů se konečně odlišil od Petra Poláčka a jiných rockových jednohubek a prokázal svoji výjimečnost. Porota byla nadšená, já taky. Ocenit musím výtečnou angličtinu, díky které nepůsobily hip-hopové pasáže nikterak nepatřičně. Před reklamním předělem se prokázal velký rozdíl mezi Juraškem a Kepkovou. Zatímco Juraško mě vyslal na záchod, Kepková mi zakázala pohnout ze sedačky. OK, beru na vědomí.

Tereza Mandzáková (Tina Turner – Proud Mary)
Zárodečná anorexie zpívá Tinu Turner a já jsem si na pódiu představoval Petra Čejku se svým osobitým ztvárněním pohybů slavné zpěvačky. Bez legrace, Terezin výkon se mi relativně líbil, ale v mých uších znovu doplatil na absenci charismatu samotné interpretky. Tereza tak svým způsobem napodobila Štefana – měla v ústech skvělou rychlou píseň, avšak podání mi vypadnulo z paměti po závěrečném „aauuu“. Za mě znovu ne. 

Adam Kukačka (Gary Jules – Mad World)
Ne. S tímto Adamovým výkonem jsem měl podobné problémy jako s jeho podáním Phila Collinse před několika týdny. Mad World je velice pěkná písnička, která se však svým poklidným tempem absolutně nehodí do soutěže podobného typu. Coby dokreslení filmu či podtrhnutí melancholické nálady – prosím – coby vystoupení mě to ale nedokázalo strhnout až do konce. Adam je sympatický interpret, ale já jsem se tentokráte nudil. A skoro se kvůli tomu cítím provinile.

 

Veronika Stýblová (Cher – Strong Enough)
Osmdesátá léta a Veronika Stýblová. To by si skoro zasluhovalo nějaký žumpézní televizní seriál. Díky bohu, že to Veronika v tomto případě pojala trochu pohybově a po nemastném Štefanovi a Veronice dokázala předávat energii písně nejen hlasovými dispozicemi. Strong Enough je přitom ze zmiňovaných výkonů jasně nejomšelejší odrhovačkou a doteď nedokážu vymést z hlavy deset let starý průšvih Standy Dolinka z první řady Superstar. Tohle bylo dobré. Ale znovu tuhle píseň chci slyšet tak v roce 2016.

Sabina Křováková (Christina Aguilera – Fighter)
Zcela neúplatně uznávám, že Sabina se mi poprvé za dlouhou dobu skutečně líbila. Bál jsem se, že Fighter od Aguilery odeřve s espritem ruského dřevorubce, ale na talíř jsem dostal vkusný rockový výkon, kde mě nejvíce iritoval podezřelý kankánový oděv Sabiny. Překvapivý touchdown večera a vzhledem k mým dosavadním antipatiím vůči Sabině, převlékám kabát, smekám klobouk a zouvám boty.

Štefan Pčelár (Queen - Don't Stop Me Now)
Itcho si zase naložil na hrb těžkou nůši, protože udýchat právě tyto Queeny, na to potřebujete diblíkovitost Jana Bendiga a výrazné pohybové nadání. To Itcho doopravdy nemá a tak aspoň metal kozelce a předváděl zákroky ala Jirka Holeček v utkáních proti SSSR. Výsledek byl ale přesto sympatický, lehce podprůměrně odzpívaný a daleko za zmiňovanou Bendigovou verzí. Chápal jsem to jako komedii. Pobavil jsem se.

Kristína Debnárová (Dominika Mirgová – Nová)
Balada od Dominiky Mirgové je jedna z nejlepších slovenských písní posledních let, a přesto je relativně neznámá českým posluchačům. O to větší touchdown se tak Kristíně podařil a po nijakém podání Pink předala skrze obrazovku zatraceně enormní porci emocí. Kristína má pozoruhodnou vlastnost vytvořit na pódiu křehkou a přitom silnou atmošku. Pěvecky slušné, výrazově velmi povedené. Poslal bych hlas, ale došel mi kredit. Sorry.

Martin Šafařík (Marek Ztracený – Něco končí)
Když už jsem v článku jednou vzpomínal na Soňu Pavelkovou z třetí řady, vzpomenu si na ní ještě jednou. Martin Šafařík totiž úplně stejně jako ona fláká český jazyk a ačkoliv to bylo o něco lepší, než v případě Proklínám, pořád mě to místy tahalo za uši. Každopádně oceňuji výběr písničky a výborný pianový doprovod. Pokud jej porovnám třeba s klavírovými výkony Lukáše Adamce z předchozí československé řady, jedná se o opravdové nebe a dudy.

 

Tereza Mandzáková (Amy Winehouse – Valerie)
A znovu na můj vkus takové nějaké nijaké. Když se půl minuty zaměřuji jen na to, jak si Tereza rukama držícíma mikrofon zakrývá polovinu obličeje a jak Štefan paří za trumpetisty, je něco špatně. Celkový výkon vkusný a dovedl bych si představit, že se u něj naučím na písemku z biologie. Sedět v porotě, nevěděl bych, jakým způsobem Terezu hodnotit. Zazpívané to totiž bylo dobře, a přesto jsem v songu nenašel tolik kýženou vzrušivost.

Adam Kukačka (Elvis Presley – Jailhouse Rock)
A tady té vzrušivosti bylo hodně, až začínám pochybovat o své heterosexualitě. Senzační polorozklek a otočka na zadku před porotcovským stolcem – to už skoro zavánělo volným kolem v tanečním pořadu Stardance. Adam Kukačka sestřelil vrchol večera a dokázal mě pozitivně naladit i v jedenáct hodin večer. Tímto svým Elvisem dokázal dorovnat výtečný výkon Martina Chodúra a jeho A Little Less Conversation, a to nejen zpěvem, ale i významnými komickými elementy.

Veronika Stýblová (Beyoncé – Listen)
Veronice dlouhou dobu přeji nějakou moderní písničku, a ačkoliv je Listen od Beyoncé relativní nový song, svojí skladbou a patosem to stále není to, co bych chtěl od Veroniky slyšet. Davida Guettu z prvního semifinále se jí nepodařilo překročit ani tentokrát, ač předvedla vskutku bravurní pěvecký výkon. Jako na castingu, ostatně.

 

Performance soutěžících byly v daný večer opravdu na úrovni a vedle výrazné pětice Kukačka/Pčelár/Křováková/Šafařík/Stýblová tak zanikaly Slovenky Kristina Debnárová a Tereza Mandzáková. Dle mého názoru byly jasnými adeptkami na vyhazov před ustálením finálové TOP5 a nedovedl jsem odhadnout dopředu, která z těchto dvou soutěžících to schytá jako první. Nakonec to odnesla Kristýna, které přitom večer vyšel dle mého názoru o kapku lépe, než Tereze. Rozdělení milostného dua Mandzáková/Šafařík nás tedy dle všeho čeká až příští týden.

PS: Veronika bude doopravdy příště zpívat Ivetu Bartošovou. A stydí se za to? Ach jo, takového mučení a vraždění jsem neviděl ani… ani v Srbském filmu.