Zřejmě nejvýraznějšímu seriálu tohoto léta, tajemné sci-fi pecce Under the Dome, jsme věnovali již hromadu řádků. V recenzi pilotního dílu i dílčích epizod jsme však spíše vyjadřovali své rozpaky, nežli nadšeně hýkali nad adaptací jedné z novějších knih Stephena Kinga. Jelikož se alespoň já považuji za velkého fanouška předlohy, a knižní Pod kupolí jsem navzdory tisíci stránkám přečetl takříkajíc jedním dechem, jsem z televizní série CBS často velmi zmatený. Když si totiž pamatujete na dějové zátočiny příběhu se stejnými postavami, ale kapku odlišným dějem, je obtížné se na evoluční pojetí Briana Vaughana naladit. Pro čtenáře i nečtenáře jsme se tak rozhodli připravit článek plný velkých rozdílů i malých diferencí, které nás při sledování zmátly nejvíce. Vzhledem k tomu, že od čtení knížky uplynulo již několik let, omluvte případnou nedetailnost jednotlivých bodů.

A pochopitelně, připravte se na spoilery.

 

Stephen King posvětil změny v knížce a dokonce sepsal omluvný dopis fanouškům, zmateným a rozhořčeným podobně jako jsem já. Osobně proti velkým změnám v předloze nic nemám, spíše mě zarazily drobné změny, které přitom zatím nemají nějaký velký seriálový význam. Hlavní kladný hrdina Barbie, je v seriálu něco jako vymahač dluhů a v první scéně jsme viděli, jak kope hrob pro vzpurného dlužníka, manžela Julie Shumwayové. Barbieho tak ve městečku nikdo nezná a pod kupolí se ocitne v podstatě náhodou. V knize tomu tak není. V té je Barbie obyvatelem Chester’s Millu a Juliin manžel je již déle jak deset let po smrti. Julia v knížce ostatně vůbec není zrzavá šťabajzna, nýbrž celkem obyčejná žena po čtyřicítce. Zkrátka v Kingově předloze je tato ústřední dvojice mnohem méně „zajímavá“, nežli v seriálu. Je mi jasné, že se smrtí manžela, s mladší Julií a s dalšími berličkami může vzniknout popcornovější vztah, avšak v knize byla tato obyčejnost mnohem údernější, uvěřitelnější a méně rušivá.

 

Velký Jim Rennie, zvíře Chester’s Mill, je v seriálu výtečně obsazen. Dean Norris v sobě kloubí nebezpečnost a jakési buranství, které tak skvěle funguje i v Breaking Bad. Tato postava se mi snad jako jediná mnohem více líbí v seriálu, než v knize. Tam byla překvapivě velmi černobílá, od začátku záporná a po čase i dost otravná. Naprosto opačně to však mám s jeho synem Juniorem. Jeho výstřední chování je v knize opodstatněno jeho mozkovým tumorem, který mu způsobuje velké bolesti hlavy a agresi. Mnohem více crunchy je v knize také celá věznitelská záležitost s Angie. V originále totiž tuto postavu ihned zabije v bytě jejích rodičů a chodí se tam den co den mazlit s její tlející mrtvolou. Chápu, tohle by na poměrně střízlivě vedený seriál bylo asi příliš velké sousto. Televizní Junior je ale oproti tomu knižnímu poměrně máselnatý. Žárlivý spratek a kapku psychouš. Nic moc.

 

Policistka Linda je na tom také překvapivě odlišně. V knížce to byla jen polda na půl úvazku, jinak milující matka dvou dětí (přičemž Janulka, jedna z nich, byla velmi důležitá pro rozuzlení příběhu). V seriálu je Linda sveřepá policistka, její snoubenec-požárník je toho času mimo město a žádné děti nejsou obzoru. V tomhle případě je mi to ale líto dost. Rusty Everett, Lindin knižní manžel, byl velmi zajímavá postava a navíc opravdový lékař, který by v seriálu působil o poznání věrohodněji, než ultrachytrá psycholožka, co zničehonic léčí celý Chester’s Mill. Ten lesbický pár, jejich „dcera“ Norrie a problémy s inzulínem, což je linie kompletně vymyšlená Vaughanem, je vůbec hrozně otravná. Ta snaha naprat do příběhu nějakou menšinu a standardní problémy se sháněním léků – to je tak prvoplánové a hloupé, až mě to téměř divácky uráží.

 

Televizní Under the Dome je zkrátka plné nuancí, které sice nejsou nijak zásadní, ale čtenáře knihy dokonale zmatou. Mohl bych dále pokračovat třeba o Philu Busheym, který se z vařiče metamfetaminu stal populárním moderátorem místní radiové stanice. O Paulu Randolphovi, tomu nešťastníkovi, který se v knížce stane šerifem po Vévodovi a výrazně přispěje do chaosu pod kupolí. O Dodee Sandersové, co v předloze pracuje v bistru u Rose a ne ve WYBS, o funkčním televizním signálu, o zvuku putujícím skrze kupoli atd. Under the Dome patrně nebude disponovat ani tím kouzelným mimozemským koncem, jako Kingův velkoromán. Autoři nejspíše doufali, že odlišnosti přilákají k obrazovkám i čtenáře knihy, kteří tak budou v toužebném očekávání s ostatními. Stephen King však nepotřebuje přepisovat. A i proto bych dokázal vyjmenovat sto a jednu věc, co mě na projektu Briana Vaughana nebaví. Bohužel.