Šestá řada StarDance to má za sebou. Nabídla několik novot a my musíme, tentokráte stran veškerým vtípkům, uznat její kvalitu. Byla skvěle nasnímaná, kvalitně doprovázená Kumžákovým orchestrem a především, což je fakt, který se konkurenčním reality show stále nedaří přijmout, byla tak akorát dlouhá. Za osm devadesátiminutovek jsme se ani nestačili pořádně zvencnout z Terezy Kostkové, neustále nás nutící vydrápat si oči zrezavělým drátem a prostrčit si ho až do uší. Marek Eben ušel. Krotil svoje fórky o historii tance, historii češtiny, historii populární hudby a historii bůhvíčeho, z nichž jsme se mohli loni pominout, a byl nevulgárním příjemným společníkem. Produkce mu však našla právoplatnou náhradu, ne že ne. V porotě poprvé zasednul divadelní režisér Radek Balaš, a pokaždé, když se dostal ke slovu, zemřelo kdesi na světě malé koťátko. Alespoň, že jeho slova vyvažovala sympatická dvojice Révai/Drexler a pochopitelně Zdeněk Chlopčík, nahláškovaný fenomén české variace Dancing with the Stars. Inventář pořadu.

 

Když jsme si v rámci prvního rekapu představovali taneční páry, neskrývali jsme zjevné předsudky. Violistka Jitka Hosprová představovala zjevné personální nedostatky produkce, zapomenutý sportovec Imrich Bugár zase „shánění přerostlého dřeva na poslední chvíli“. Ostatně, po šesti uplynulých řadách se televizními celebritami stali i někteří z řad tanečníků a tanečnic. Bohužel, když se vítěz Týtý a papírově nejpopulárnější osobnost šesté řady, projeví na parketu jako floutkovské macho, nejenže nechá produkci takříkajíc ve štychu, ale zároveň otevře prostor ryze dámskému finále. Kdo v něm podle nás více zaválel? Miss World Tatiana Kuchařová anebo mimická herečka Anna Polívková?

 

Tatiana Kuchařová & Jan Onder
Jan Onder se ze sympaťáka s kudrlinami stal zdá se pěkným idiotem. Může za to Miss World, na kterou rád sahá a chová se s ní v medailoncích trochu jako pako. Finálové tance však pár číslo jedna odstartoval s grácií. Tatiana s Janem si zopakovali svůj „tanec na poslední chvíli“ z minulého večera a předvedli jej v úplně stejné fazóně. Bohužel jsem ho ale viděl minulý týden. A zopakovat nemlich to samé v sedmidenním intervalu, to chce původní výkon přeci jen něčím osvěžit. Hlas bych jim za to neposlal. A ostatně ani porotci nezopakovali svá absolutoria.

Následovala rumba a dojem, že Tatianě s Honzou zoufale chybí děj v choreografiích. Když po waltzu Michala a Anny přiskákali s židlemi a plaše vyrobili pár technicky velmi zdatných kroků, nedokázali pro mě zkrátka navázat na ještě doznívající romantickou atmosféru. Technicky je zapotřebí Tatianu jednoznačně pochválit. Jenomže mě to prostě nebavilo. Od prvního kola bylo vidět znatelné zlepšení a je fajn dívat se na progresy podobného typu. Přidanou hodnotu jsem v tom ale hledal marně.

 

Frístajl (slovy Viktora Preisse) Tatiany a Jana byl krásně stylizovaný, ale na volnou disciplínu poměrně netradičně usedlý. S hudbou se jim každopádně podařilo udělat parádní symbiózu, mlha na parketu pomohla atmosféře a svíčková rekvizita se k předvánočnímu víkendu vlastně velmi hodila. Hodil bych minci, kdyby to byl klasický tanec. Škoda jen, že se tam neobjevil nějaký překvapivější prvek. Hallelujah Leonarda Cohena je prostě až příliš velká sázka na jistotu, a to jak v pěveckých, tak v tanečních soutěžích.

Anna Polívková & Michal Kurtiš
Michala Kurtiše jsem tady v průběhu večerů pěkně solil. Nakonec jsem jeho hipsterskému pojetí tance přišel na chuť a emotivní klasikou ala „neodjížděj do války, kurvafix“ mě s Annou znovu dostal. Pár má nesmírnou výhodu výtečného hereckého nadání (a to i z Michalovy strany) a romantickou tragiku tak trochu ve stylu Svatební košile jsem jim znovu spolykal. V první kole pro mě vyhrála tato dvojice. Waltz by měl být vždycky trošičku pohádka. Tohle pohádka byla.

 

V rámci latinskoamerického partu oživili Michal s Annou divoký tanec z minulého týdne. Ten jsem minulý týden vychválil do výšin za skvělou energičnost. Znovu si neodpustím výtku, že jsem tento tanec zkrátka měl až příliš v oku z minulého víkendu a už se tak sotva mohla dostavit tak velká kararze jako předtím. Porota hovořila o nižším přísunu energie. Já bych spíš řekl, že chybělo překvapení. Druhé kolo tak pro mě dopadlo nerozhodně. Ani jeden z tanců jsem nedokázal plně docenit.

Gravitace 2. Vesmírná tématika byla zajímavá, k Annině mimickému charakteru dobře zvolená a já jsem byl vlastně nesmírně spokojený. Talentově je Anna o pár inčů za Tatianou, avšak Michalova sci-fi choreografie přeskočila Janovu ospalou serenádu. Abych vybral ten jeden jediný, to bych musel být příliš velký popravčí. Choreograficky byla lepší tato, tanečně byla o kapku lepší ta první.

 

Kdybychom měli udělovat taneční dream team šesté řady StarDance, utvořili bychom vítězné duo Michal Kurtiš a Tatiana Kuchařová. Tatianě bychom vítězství přáli za její taneční dokonalost, Michalovi za neobyčejnou detailnost jeho choreografií, které na rozdíl od většiny ostatních musely bavit i laickou veřejnost. A jelikož je zábava přednější než technická preciznost, měli jsme o vítězi jasno už dopředu. Překvapení? Myslíme si, že ne. Tzv. „syndrom Norisová“, o němž jsme hovořili v průběhu rekapů, nabyl nového adjektiva a pomyslnou výhru si odnesli domů Anna Polívková a Michal Kurtiš. Dali totiž divákům jiné emoce, než pouhou radost z dobře odvedeného pasa, quickstepu nebo waltzu. Byli herečtí. A to se cení.