Tak nám ta nemrtvá zimní pauza naštěstí za malý moment skončí, o tohle téma jste si pak před časem řekli v podstatě sami. Zombíci holt táhnou aneb čím se Živí mrtví na AMC liší od jejich comicsové předlohy? Zvědavých vás je poměrně dost... ne každý je ochotný, investovat šustivé tisícovky a drahocenný čas do také již v Čechách zaběhlé post-apokalyptické bublinové série. Diference papírového originálu oproti televiznímu remaku fanoušky hodně zajímá, a tak si teď zahrajeme na kulturní detektivy: prošmejdíme, zanalyzujeme, a prostě si společně probereme největší rozdíly mezi kamerou sejmutým, a na druhé straně tuší nakresleným světem populárních zombíků. Kdo ještě v bedně žije, ale na papíře dávno skapal? Kolik má která postava amputovaných končetin? A jak je to s tím guvernérem? Pokud nestojíte o spoilery z knih, dostává se vám právě teď posledního varování. Všichni ostatní zvědavci nechť vítají na palubě, a neděste se – ono toho vyzrazování nakonec přeci jen tolik nebude.

The Walking Dead se stali fenoménem v podstatě z noci na den. Nemrtví prostě válí, což vám ostatně s úsměvem na rtech dosvědčí i George A. Romero jako jeden z borců, kteří před lety stáli u samotného zombíkovského originu. Romerova Noc oživlých mrtvol platí za... ehm... nesmrtelnou klasiku, i přesto že skrze ni její tvůrce vlastně parafrázoval složitou psychologii zvěrstev války ve Vietnamu, spíš než aby prvoplánovitě usiloval o atmosférický survival horor. Zombies tenkrát sice byli nemotorní, pomalí a poměrně hluční, na vnitřnostech hlavních hrdinů si ale nakonec stejně vždycky rádi pochutnali. O několik dekád později potom přišel Zack Snyder. Tvůrce epického Muže z oceli naučil v Úsvitu mrtvých tyhle monstra sprintovat, žánr zažil menší revoluci. Dále se objevuje několik podobných akčně-hororových snímků, nefalšovaný "Z-boom" ovšem dorazil až s televizním Rickem Grimesem. Stačil k tomu jeden kůň, tank a střílení do malých holčiček. Najednou se chtěl bát celý svět.

Původní koláče sledovanosti možná manažerům z AMC neslibovaly kdovíjaké divácké hody, aktuální čtvrtá řada s jejími dvanácti miliony fandů ale mluví za vše. Živých mrtvých se už nyní v bedně jen tak nezbavíme, do seriálu se nicméně pomalu začíná vkrádat sterilita. A to je – co se kvality týče – hodně nebezpečná věc. Jednoduše to začíná být celkem okázalá nuda s pouhými několika světlými momenty na epizodu, což pomalu nejen osazenstvu TVZone přestává stačit. Zvlášť když Darabont tak hutně nakopl první řadu... Dnes si ale nebudeme povídat o tom, proč se kabelového hitu svět začíná přejídat. Posvítíme si především na comics Roberta Kirmana (aka stvořitele světa The Walking Dead) a skutečnost, jakých nejzásadnějších úprav jsme se vlastně v televizním příběhu oproti originálu dočkali. Před srovnávacím startem se ještě nyní sluší zmínit o tom, že českou verzi comicsu u nás zaštiťuje vydavatelství CREW, a do samotné mateřštiny přelouskává zaběhlý spisovatel napínavých akčních fláků, milovník sci-fi a fantastiky Martin D. Antonín (často překládá i comicsového Supermana). Zombíci jsou prostě v tuzemsku v dobrých rukou, kvalita zajištěna. A teď už jedem...

Jedna žena, dva muži

Shane Walsh byl až do konce druhé sezóny Živých mrtvých na AMC "takovej ten drsnej týpek", co Rickovi v době hrdinovy nucené nepřítomnosti obhospodařovával zahrádku jeho ženy. Jenomže pak se odloučený manžel a otec kupodivu navrátil ke své rodině, a začly se dít věci. Zatímco v originálních sešitech si Rick se Shanem všechno vyříkají v podstatě pár dnů po (ne)šťastném shledání, v seriálu jsme na jednu z nejsilnějších scén čekali celé dva roky a tedy zhruba měsíc příběhového času. A Walshovi za tu dobu v bedně narostly pořádné koule, jež se tvůrci rozhodně neostýchali použít. V podání charismatického Jona Bernthala se jednalo o nadmíru zajímavou postavu plnou pochybností, dobře skrývané rebélie a chladného uvažování. Jen si vzpomeňte na obětování Otise a scénu se žiletkou v koupelně. Jednoduché oholení hlavy mluvilo za vše, Bernthal svému televiznímu alter-egu propůjčil doslova démonickou vizáž. Ale nedivme se - vás by snad neštvalo, kdybyste zničehonic přišli o dominantní postavení vůdce skupiny? Šerif je holt jen jeden. V comicsu má potom Rick Grimes bez urážky o něco více mozkových buněk než jeho klon z masa a kostí, celé pozadí vztahů jako vystřižených z mexické telenovely tudíž odhalí mnohem dříve. Podezřívavé pohledy u táboráku ve stínu karavanu tak následuje vyostřená hádka v zimním lese stranou ostatních, jíž se překvapivě zúčastní i malý Carl s puškou v ruce. Vážně musím na plnou hubu (klávesnici) napsat, jak to celé dopadne?

Bude zima, bude mráz...

V tomto případě nejen mě tvůrci seriálu již nejednou pěkně nakrkli. Patálie s nepopulárním ročním obdobím, kdy je venku minus dvacet stupňů, a slunce chodí spát úderem čtvrté hodiny odpolední, totiž v comicsu patří mezi to nejatmosféričtější, co zatím Kirkman sepsal. Doopravdy by zima před kamerou působila tak nudně, jak si nejspíš líná produkce v kanclech AMC myslí? Shrňme si to: tma je nejlepším přítelem zombíků, tuhý mráz pak na obživlé mrtvoly nemá téměř žádný vliv. Takže zatímco se Rickova parta v úvodních sešitech toulá po nebezpečné krajině zachumlaná do kabátů, musí mít permanentně oči na šťopkách. Tohle není léto, kdy se díky světlu můžete utábořit až pozdě večer po ujití mnoha odpoledních bonusových mil. A tak je náhle průzkum zdánlivě opuštěných domů v satelitních městečkách stresující hrou o život. Někde však skupina přenocovat musí, páč do jednoho karavanu se všichni zdaleka nevlezou, a spát v prosinci pod širákem je z pochopitelných důvodů o (zmrzlou) hubu. V temných pokojích sádrokartonových bejváků ale číhá nejedno shnilé překvapení, linie s útrpným přežíváním vánočních svátků vydržela Kirkmanovi pěkně dlouho. No a v bedně? Zatím ani jeden rampouch!

Prdlajs zombíci. Duchové jsou to!

Když už jsme u toho sněhu, tak hádejte, která zásadní postava se v předloze v jedné extrémně vydařené vánici poprvé objeví na scéně? Je jí Borec Tyreese. Typan, co si kamarádsky tyká s instalatérským kladívkem, má na stránkách comicsu mnohem pohnutější osud. Už jen Tyreeseho dcera a její pološílený boyfriend se na papíru postarají o dvě těžkotonážní scény, mohutný černoch si potom spoustu tamnějšího prostoru krade čistě pro sebe. Více prozradit nehodlám, mohu ovšem taktně naznačit, že se tu svalnatý hrdina dostal do jedné fatální rvačky s Rickem, táhnul to po uši zamilovaný s jednou oblíbenou ninja-ženštinou, a vůbec vždy platil (anebo stále platí... jste zvědaví?) za správného chlapa na správném místě. To už ale přicházejí na řadu bráchové Dixonovi. Právě ze znesvářené sourozenecké krve se totiž v seriálu rekrutoval jeho pomalu nejoblíbenější charakter, kušiník Daryl. Aneb jak si zajistit, aby se hned ze začátku na hranou verzi dívali i nedůvěřiví znalci originálu? Snadné jako facka: vymyslíme si vlastního geroje! Ne, Merle a Daryl v comicsu vůbec neúčinkují. Tvůrci se tak skrze buranské frajery chytře pojistili proti případným tvrzením skalních fandů, že je seriál nemá čím překvapit.

Vězení? Ne – psychiatrická léčebna

Brutalita. Hrozně, strašlivě moc brutality v podobě rozmáchlých cákanců krve, amputovaných končetin a uřezaných hlav. To je v kostce další markantní rozdíl ve dvou momentálně nejsledovanějších kulturních odvětvích světa Živých mrtvých (říkal někdo Telltale Games, deskové hry či kartičky ve stylu Magiců?). V druhé sezóně seriálu se divák setkává s milým Hershelem Greenem a jeho početnou rodinou. Zkuste si teď vzpomenout na staříkovu famílii, a přiřaďte si k ní číslo. To vynásobte dvěma, snižte průměrnou věkovou hranici o dvacet let, a vyjde vám zhruba Greenovic rodokmen v comicsu. Plynulý útěk z farmy do vězení je v obou případech víceméně totožný, s příchodem za drátěné oplocení komplexu však papírovému Hershelovi začne peklo na Zemi. V comicsovém vězení se totiž kromě mexikánce s mačetou a tlustého afro-američana ukrývá také několik psychicky labilních maniaků se sklony k porcování dětí za živa... Naši hrdinové tu v domnělém "bezpečí za mřížemi" stráví více jak šestatřicet sešitů, a to si pište, že se ne vždy jedná o klid před bouří. Scénárista Kirkman navíc servíruje mnohem více adrenalinových procházek po okolí věznice (hledání zásob, vrtulník, partyzánské akce proti guvernérovi), také děj ve Woodbury je potom stokrát košatější než ten před kamerou. Seriálové vězení rovná se kulisní nuda, comicsový krim rovná se non-stop jatka, problémy se vztahy hrdinů a nervy z nemrtvých nadranc.

Holky s holkama

Více sexu! AMC přeci jen nejsou STARZ nebo HBO, a tak od nich asi nemůžeme čekat přehršel hanbatých scén. Pokud si namátkou prolistujete sešitovou řadu The Walking Dead, mohlo by vás citelné navýšení počtu ženských bradavek, pánských zadnic a upocených těl (ne)mile zaskočit. A co teprve, když se ke slovu dostane jedna obzvláště vyčůraná lesbička, která vědomě ohrožuje Rickovu rodinu? Kdo to chce prožít vášnivou kalhotkovou noc s Lori? Ve fiktivním světě krvelačných monster, co vás čtyřiadvacet hodin denně touží sežrat i s chlupama, se na žádná společenská tabu nehraje. To jen v bedně. Jistě, byli jsme svědky několika lechtivých scén s Andreou nebo Maggie (zvlášť, proboha!), na comics ale není problém nalepit ten nejvyšší věkový rating, a tak se v něm postelových hrátek dočkáme častěji a v notně svlečenějším duchu. Asi nikoho už potom moc nepřekvapí, že ona zmíněná lesbička se v seriálu raději nevyskytuje vůbec (nebo mi něco uniklo).

Prošedivělý mentor Dale

Určitě si sami na "živého" Dalea pamatujete, i když nám dosti nevybíravým způsobem skapal již před koncem druhé řady. V originálu potom Kirkman dobromilského Hovartha obdařil tak mohutnou dávkou charismatu a celkové důležitosti, že by se jeden nestačil divit. Životnost Dalea v comicsu je oproti té televizní mnohem přifouknutější, děda zde velice dlouho slouží jako věrný Rickův učitel a rádce. Geekovský otec zombíků Robert Kirkman se obecně rád vyžívá v tíživé atmosféře, načež kdykoliv na stránkách s jeho rukopisem dojde k čistce mezi postavami, odehrává se ta poté ve fatálně nezvratném duchu. Přeloženo do srozumitelštiny: on by to Rick v comicsu všechno dlouho sám nezvládl, moudrost a Daleovy letité zkušenosti jsou tu dennodenně zapotřebí. Přežiješ v předloze? OK, zhebneš v seriálu, a naopak.

Mladší 18-ti let odchod!

První slovo: guvernér. Druhé slovo: mučení. Aneb tipněte si jednou, které seriálové okleštění (ó, jak příhodné) si v diskuzních fórech napříč internetem vykoledovalo zdaleka nejvíce naštvaných příspěvků. David Morrissey je možná herec s velkým H, svému démonickému předobrazu ale paradoxně nesahá ani po kotníky. Naléhavá guvernérova osudovost se čtenáři zatočí, až se jim protočí panenky, zatímco rozpohybovaný záporák s páskou přes oko se zmůže maximálně na pár chladnokrevných killů. Ale jako jo, pocaď fajn a AMC se snažilo, ne že ne. Pak ale přijde naštvaná Michonne s bublinami kolem pusy a bažící po pomstě, a je zle. Zapalovač, vrtačka, kleště, letlampa, obyčejná polévková lžíce a katana se v comicsu postarají o jednu z nejsilnějších (a nejnechutnějších) scén, na jejímž konci bude guvernátor potřebovat kanylu. A plínky. Bez mrknutí oka vám garantuji, že na nic odpornějšího a lákavějšího zároveň dodnes v nabídce Comicspointu nenarazíte.

Vezmeš si mě?

A co bude dál? V posledním odstavci si zkusíme přiblížit nakousnuté vztahy. Glenn Rhee je chytrej kluk. Snadno mu tudíž dojde, že když byli zombíci před apokalypsou také lidmi – stejně jako on s jeho doposud dýchajícími přáteli – musel někdo z nich zákonitě nosit snubní prsten. A přesně jeden takový náš zaláskovaný jihokorejec zrovinka potřebuje... Dočkáme se emocionální žádosti o ruku i v seriálu? Těžko říci. Vzpomeňme si ale na ukecané trable s antikoncepcí, jež se divákům pranic nelíbily na Hershelově farmě, a nemůžeme se producentům v AMC divit, pokud by od podobné telenovely do budoucna upustili. Co funguje na papíře, nemusí fachat v bedně. Kirkman své tuší malované svěřence háže po hlavě do situací, v nichž se toho buď se slzami na krajíčku nebo úsměvem na rtech napovídá až až. A je zábava to číst. Sledovat ale například malého Carla a Carol, kterak debatí o prvním randění, nebo jak si napravený vězeň s mastnými vlasy povídá s Tyreesem o masturbaci? Nenechte se vysmát...

Asi už vám tedy pomalu došlo, že je v obou verzích rozdílů požehnaně. A že z toho zatím vítězně vychází spíše comics na úkor seriálu. Jenomže pozor, i Kirkmanův scénář sem tam opovážlivě skřípe! Fanoušci předlohy jejímu tvůrci vyčítají, že se Robert často opakuje v celkovém schématu vyprávění, a že už je bublinová story po desítkách sešitů vlastně jedna veliká vyčpělá nuda. Ságou se jednoduše táhnou tři, čtyři hlavní postavy, na které se vždy po x dílech nabalí skupina nových přeživších. Kirkman pak tohle čerstvé "lidské křoví" postupně eliminuje tak, aby pokaždé přežili například pouze Carl, Rick a Michonne – a takhle to údajně probíhá do aleluja, střídá se jen (naštěstí stále atraktivnější) prostředí. Takže nastavovaná kaše? Stereotyp? Nebo stále pekelně hutná survival zábava? Subjektivní názory širokého čtenářstva jsou překvapivě velice pestré, ochutnejte klidně sami.

Tak co? Svěřte se nám do diskuze, kolikpak nových potenciálních fandů comicsu tohle neučitelné téma namlsalo. CREW delší dobu slibuje, že začne české knihy (zpravidla cca 6 sešitů pohromadě) vydávat mnohem častěji, možná dokonce i jednou za čtvrt roku. Perte to do nás, Antoníne!