Jelikož autor tohoto článku výše zmíněné seriály pravidelně sleduje, rozhodl se k nim napsat pár odstavečků, které ale rozhodně neberte jako recenzi, ale spíše jako drobné komentáře k daným fenomenům.

 

 

Teorie Velkého třesku je mnohými odsuzována ze stagnace, ale musíme jí přičíst body k dobru, že se nesnaží být něčím více, než pouhou týdenní oddychovkou plnou osobitého humoru a vtipných interakcí mezi postavami. Díky úspěchu tohoto fenoménu už samozřejmě nejde o seriál čistě pro geeky (kterým byl v prvních sezónách), v němž se čtyři asociálové dostávají do konfrontace s popkulturně neznalou sousedkou Penny, ale více sitcomem, který míří na to nejširší publikum. Přibylo tedy postav (ze čtyř se stalo sedm, možná osm po finále sedmé řady) a ocitáme se spíše ve změti ohraných vztahových peripetií než řešení oblíbených, roztomile mimózních zápletek.

Sedmá sezóna to ještě potvrzuje, protože je všechen čas soustřeďován na vztahy – Howard a Bernadette řeší problémy v manželství, Leonard a Penny zase pomalu zjišťují, že bez sebe nemohou být, Amy pořád lanaří Sheldona do prvních postelových dobrodružství a Raj stále hledá partnerku na rande. Mezi těmito zápletkami, které se většinou vyvíjí předvídatelně díky stereotypnímu naturelu postav, který je neměnný v průběhu seriálu, se přidává i několik minipříběhů a epizodek, které rozhodně stojí za zpětné nakoukání (opilý Sheldon, Dobyvatelé ztracené archy, epizoda s obsazením ze Star Wars, kupování PS4, Penny zkoušející hereckou kariéru apod). 

Tedy stále nejde o nic objevného, ale ve srovnání s takovou HIMYM, která byla v podstatě nekoukatelná od čtvrté řády, se na eskapády Sheldona a spol. dá stále bez sebezapření dívat.

 

 

O „sockách“ jsme kdysi psali v rubrice týdenních sitcomových shrnutí, ty se ale poté staly nadbytečné, protože se většina podobných seriálů víceméně opakovala a nebylo, o čem psát. Přiznám se, že koláčkové dobrodružství Max a Caroline je zřejmě jediným komediálním seriálem poslední doby (tzn. za poslední tři roky), jehož sledování jsem nevzdal – v porovnání s výše zmíněnou standardní kvalitou TBBT dokáže být každá epizoda 2 Broke Girls naprosto jiná, překvapující a doslova tnoucí do živého pomocí osobitého a politicky nekorektního humoru. Ten se sice stále drží v mezích prime-timeového vysílacího času (žádná sprostá slova tedy nepadnou), ale velmi by mě zajímalo, jak by si s tématem počali třeba na nějaké kabelové televizi.

Příběhově se třetí sezóna nikam moc neposouvá, ale to neznamená, že nenabízí přehršel vtipných momentů a nově příchozích postav. Ústředním motorem je samozřejmě fakt, že Max a Caroline si vedle restaurace, kde pracují, otevřeli okénko s „cupcaky“, čímž mimo práci provozují také svůj vlastní byznys – kromě vtipného odpálkovávání zákazníků ale Max ještě nastupuje do pekařské školy, kde se zamiluje do milionářského zbohatlíka Deka (jak ironické), a Caroline do vrchního šéfkuchaře Nicolase, čímž opět vzniká mnoho námětů na vtipné zápletky. Nahoru to ale táhnou samozřejmě postavy, jejichž narůstající počet naplno objímá většinu národnostních a rasových stereotypů (ne nadarmo, když se seriál točí kolem dvou Američanek, Ukrajince, Asiata, černocha, Polky, Francouze, kteří stvrzují ta nejpřiznanější klišé) a také dialogové výměny, které si libují v dvojsmyslech.

Několik slabších epizod se samozřejmě najde (mezi ně rozhodně nepatří epizoda s Lindsay Lohan!), ale i tak jsou 2 Broke Girls sitcomem, který se vyplatí sledovat.

 

 

O páté řadě Community jsem měl prvně psát regulérní recenzi, ale poté mi přišlo, že bych víceméně opakoval to stejné, co jsem napsal v recenzi úvodního dvojdílu a „koukat/nekoukat“. Ani se nedivím, že byl nyní již kultovní seriál zrušen, protože to, co v posledních sezónách nabízel, se velmi rozcházelo s nějakým základním požadavkem divácké atraktivnosti. Stále více vyvstávalo na povrch, že celé Community je podívanou pro několik zasvěcených fanoušků, kteří zkonzumují jakoukoliv bizarní zápletku, než pro běžného diváka zvyklého na určitou kvalitu zábavnosti stanovenou mnohem více sledovanými sitcomy.

Sezóna číslo pět, ač s návratem Dana Harmona, opět trpěla nevyrovnaností, která prokládala nudné výplňové epizody s těmi speciálními, mezi jejichž vrcholy patřil díl ve stylu kriminálek Davida Finchera, další porce Dungeons & Dragons nebo animovaná šílenost G. I. Jeff, kterou obecně řadím k jedné z nejlepších epizodám seriálu vůbec, protože dokázala skloubit bizarní nadsázku, drsný humor a nečekaně dospělé a závažné téma. O to více zamrzí, že finální dvě epizody zase nepříjemně vyšuměly do prázdna a přesvědčili o tom, že mi Community zase ani tak chybět nebude.

Jak jste se u nás jistě dočetli, zrušený seriál možná oživí internetová streamovací služba Hulu, tudíž nezbývá než doufat, že Community odhodí jakékoliv konvence a starost o sledovanost a nabídne nám pořádně výživnou poslední řadu (a film).