Před mnoha a mnoha lety – ještě v časech temna, žili bájní lidé. Lidé, kteří četli papírové noviny. Lidé, kteří mluvili mezi sebou spíš, než se svými telefony. Lidé, kteří upalovali jiné lidi za to, že vyslovili slovo internet. A především lidé, kteří neměli ani nejmenší zdání, jak moc byly jejich životy do té doby nenaplněné – proč? Protože HBO. Ne, nejedná se o opis nového sloganu (ačkoliv, kdyby jste někdo měl náhodou kontakt na ředitele marketingu tak se mi prosím ozvěte, díky) – to je pouze úvod do nového dvojčlánku, který jsem měl tu čest si pro vás v rámci oslav čtyřiceti let od založení naší, vaší i jejich oblíbené kabelovky připravit. A pokud máte rádi historii, bude tohle téma přesně pro vás. Jestli historií opovrhujete, nevadí. Stále bude tenhle článek přesně pro vás - proč? Protože H... ale no tak.  

 

Psal se rok 1965 a jistý pán jménem Charles Dolan se rozhodl, že by nebylo od věci vytvořit v New Yorku podzemní kabelovou síť, která by rozváděla televizní signál do jinak těžko přístupných míst. Zkrátka na to šel od lesa a místo tahání drátů mezi mrakodrapy, je rozvedl pod nimi. Vyplatilo se. Vznikla společnost jménem Sterling Manhattan Cable, která se stala první svého druhu v USA – a protože business, dvacet procent společnosti si v témže roce pořídil už tehdy velký hráč Time Inc. (dnes známý jako TimeWarner - nadnárodní společnost vlastnící např. CNN, DC Comics nebo Warner Bros.). Ti z nás, kteří jsou miliardáři, ovšem ale vědí, že nestačí pouze přijít s dobrým nápadem. Aby dolary pouze netekly, ale valily se na vás jako tsunami, je potřeba každý dobrý nápad dále vyvíjet a tak, logicky, na dovolené ve Francii přišel Charles (při psaní článku se autor rozhodl, že v rámci nastolení přátelštější atmosféry v tomto korporátním světě bude dotyčného oslovovat už pouze křestním jménem) s dalším skvělým nápadem.

 

Co takhle založit novou kabelovou stanici, který by přinášela placený a víceméně exkluzivní (rozuměj podstatně svobodnější) televizní program lidem, kteří by o tuhle srandu mohli stát. Zhruba něco takového donesl vedení Time Inc. s nadějí, že tuhle myšlenku hned nepohřbí. Znova však dokázal, že to v hlavě měl srovnané a ačkoliv původní plán byl pojmenovat tento televizní program jako The Green Channel, skrze dlouhý proces jednání nakonec lidé z Time Inc. pracující na projektu přišli s názvem, který hrdě odolová proudu času v podstatě až do dnes – narodil se Home Box Office.  

K prvnímu historickému vysílání došlo v podvečer 8. listopadu roku 1972 ve městě Wilkes-Barre, Pennsylvánie. Snímek Sometimes a Great Notion (1971) s Paulem Newmanem a Henry Fondou byl vysílán celkem třista dvaceti pěti uživatelům Service-Electrics, která se nabídla, že Home Box Office spustí na svých systémech. Ihned po filmu bylo možné sledovat živě přenos NHL zápasu z Madison Square Garden mezi New York Rangers a Vancouver Canucks. Pro představu v téhle době byl Jágrovi jeden rok. 

Nicméně krátce na to ztratil Sterling Manhattan Cable kvůli nízkému počtu zákazníku (ty tvoje blbé kabely, Charlesi, stupidní!) kontrolu své vlastní společnosti a Time Inc. dokončil svůj mistrovský tah postupným dokoupením zbývajích osmdesáti procent. V září roku 1973 už existoval pouze Manhattan Cable Television a Home Box Office byl plně v rukou Time Inc.

 

Budoucnost placené televize avšak byla stále plná nejistot, v té době totiž za službu platilo pouhých osm tisíc uživatelů, skrze čtrnáct kabelových systémů, které se naneštěstí všechny nacházely v Pennsylvánii. Vzhledem k ubývajícímu počtu předplatitelů tak přišel čas na další skvělý nápad. V roce 1974 byl schválen plán vysílat Home Box Office satelitně, což se později ukázalo jako trefa do černého. V následujicích dvou letech se počet předplatitelů zvýšil na sto tisíc. O dva roky později už to byl milion a půl. A ačkoliv se o tsunami ještě bavit nedá, pár tučných šeků tehdy kravaťáci z HBO na Vánoce určitě obdrželi. To víte, za odměnu. 

Když už jsme u těch čísel, čistě pro představu - typická cena pro předplatitele byla tehdy šest dolarů. Řekněme tedy, že při kurzu dvacet korun (ano, jsme nyní v naprosto pochybné alternativní kurzové nehistorii) platili by čeští diváci sto dvacet korun měsíčně. Dnes jsou to stovky dvě. Když tedy do rovnice započítáme zcela jistě špatný kurz, špatnou matematiku a vynásobíme to mojí snahou dostat se k pointě – dostaneme se k výsledku, že HBO není a nikdy nebyl nijak extrémně drahým. Přesto, mezi spokojeným divákem a výdělečnou společností bylo stále dost překážek. 

 

Teprve soudní výhry, odstranění několika federálních regulí, širší distribuce a především rok 1977 – pomohly HBO konečně dosáhnout hmatatelnějšího úspěchu. V tomto roce, díky zrušení zákona omezujícího výběr filmů a sportovních přenosů na placených televizích, se společnost přesunula do čela a byla tak hlavním tahounem v rámci růstu kabelového trhu. Jako ale v každé pohádce, nic netrvalo věčně a s prvními profity, přišla i první silná konkurence. O té však už příště – těšte se.