Seriály jsou ošemetná věc. Nejprve musí tvůrci všechno vsadit už na pilotní epizodu, tady se totiž rozhoduje o jejich budoucnosti. Když zaujmou? Good, stres bude pokračovat. Když ne? Měsíce práce v koši, většinou protože měli buď moc velké koule, nebo naopak příliš malé. Jakmile se ale jede dál, přichází druhý krok. Udržet diváky v napětí, tzn. udržet si kvalitu a zároveň neklesat na sledovanosti, tzn. mít... štěstí? Kdo ví, druhý krok je totiž pořád tak trochu otazník a přesný recept na úspěch vám asi nikdo nepoví. Když se to však všechno sejde a klape to, seriály s námi vydrží někdy i deset let. A kdo by po takové době nechtěl nějakou pořádně stylovou rozlučku, že jo? Tady je imho 5 nejlepších takových seriálových rozluček, které kdy spatřily světla obrazovek. (Mad Men, Six Feet Under a The Shield časem doceníme v jiných topkách, stejně tak závěry prvních řad antologií jako True Detective, Fargo nebo American Crime Story). Stížnosti na Ztraceny přijíma ve vzkazníku Spooner, který se mnou souhlasí, ale bojí se to napsat nahlas.

Friends

Tenhle seriál je trvalka. Někdo s nimi vyrůstal, jiní při nich dospívali a někteří se s nimi třeba seznamují až teď, pointou je, že ten příběh zná každý. Šestice přátel z New Yorku svým humorem dobyla celý svět, my na ně dnes ovšem vzpomínáme částečně i proto, že jejich finální rozloučení dopadlo dost možná nejlíp, jak v rámci tohoto žánru mohlo. Jasně, žádný překvapivý twist, žádné velké drama, prostě jenom efektivní rozlučka, ve které se tlačilo na dojemný happyend. Nic víc si od toho naštěstí ale ani nikdo nepřál a tak finálové sbohem s Rossem a Rachel, Monicou, Chandlerem a jejich dvojčaty a konečně s Phoebe, Mikem a Joeyem přineslo kromě nepopsatelného pocitu spokojenosti také mnoho slz radosti. A já osobně si ho dopřávám alespoň jednou do roka i se všemi  235 epizodami, které mu předcházejí. Že v tom nejsem sám?

Ztraceni

Už jsem to naznačoval při psaní opačné topky, finále tohoto seriálu je otázkou přesvědčení. Buď věříte, že celý ten zamotaný konec byl jen slaboduchým pokusem vyjít vstříc alespoň některým z diváckých teorií, nebo jste přesvědčeni, že finále Ztracených symbolizovalo něco jiného. Závěr jedné éry, kombinaci vyústění několika dějových linek spolu s tím vším, co nebylo vyřčeno nahlas. Paradoxně vlastně ani nemusíte nutně "chápat," co vše to znamenalo, důležité je, co to s vámi pocitově provedlo.

Ona totiž cesta je někdy důležitější než samotný cíl, a kdo po takové cestě nebyl ohromen silou emocí, kterým ještě podhrával Giacchinův dokonalý soundtrack a kterým vévodilo perfektní herecké obsazení (jedna z nejlepších hereckých sestav vůbec), ten prostě vnímá svět jinak. Takže jo, tenhle seriál tu je stejně tak, jako by tu být nemusel, kdyby článek psal někdo jiný. Nicméně už jen ty diskuze, které se o něm dodnes vedou, znamenají víc, než kdyby prostě skončil a nikdo k němu neměl co říct. Nemyslíte?

Studio 60

Ne, vážně nepodvádím. Jedna řada a hned třetí nejlepší finále? Jo, děkujte Sorkinovi. Jeho dialogy jsou jako droga, stačí pár a už se té závislosti nezbavíte. Možná i proto tady nakonec není Newsroom, protože zatímco s novináři jsem se nemohl zbavit dojmu, že by si zasloužili ještě kupu dalších epizod, u Studia 60 jsem ten pocit neměl. Tady zkrátka všechen děj zkulminoval (protože musel) během tří závěrečných epizod do plnohodnotného závěru, na který sice šlo navázat, zároveň ale fungoval takřka dokonale i sám o sobě. A protože se k němu pořád dostal jen zoufale nízký počet diváků, tak ho prostě budu doporučovat do té doby, dokud se mnou všichni nebudou za jedno. Takže vlastně jo, podvádím. 

Parks and Recreation

"Dojemné," lépe asi finále Parks and Rec popsat nelze. V dnešní době není snadné ukončit víceméně komediální seriál tak, aby potěšil všechny. Tady ale neznám nikoho, kdo by z finále byl zklamaný. Nikoho, kdo by nebyl dojatý. Protože ale jaksi nenacházím další slova, resp. lepší slova, než kterými jsem to celé už jednou popsal, odkážu vás místo toho k jedné z mých nejmilejších recenzí. Jasné druhé místo.

Breaking Bad

Konec dobrý, všechno dobré? Fuck that. Když se hlavní hrdina za pět řad promění z milého a nenápadného učitele chemie v chladnokrevné monstrum, které nechalo zabít desítky lidí a ve finále se přizná, že to všechno bylo jenom pro něj, tak prostě nemůžete čekat žádný happyend. A přesto, kdo viděl, ten ví. Ví, že starej dobrej Heisenberg ve skutečnosti zase takové monstrum nebyl, že každá mince má dvě strany a že přestože to dopadlo "špatně," tak lépe už to vlastně ani dopadnout nemohlo. Osobně mám ještě o kus víc radši epizodu Ozymandias (třetí od konce), která definitivně připravila půdu pro onen závěr, nicméně jako celek prostě BB lépe skončit nemohlo. A abych nebyl jediný, kdo u vzpomínání na BB byl dnes mírně dojatý, tady máte ještě jedno epické video, které vám to všechno nádherně shrne. Enjoy.

Btw. v diskuzi k minulému článku někdo navrhl anketu na téma, kolik seriálu jste v životě vlastně dokoukali. Hodně dobrý dotaz, takže ho nyní pokládám i plošně. A abych nežral, tak za mě to je zhruba 25 (bez pohádek a kravin, na které už si nevzpomínám, počítají se pouze kompletně odvysílané seriály a minisérie, ke kterým se momentálně nechystají žádné další řady ani speciální epizody a vy je máte komplet celé nakoukané).