Chaos je možná podle jistého Petyra Baelishe žebřík, ale já se právě žebříčkem proti chaosu rozhodl bojovat. Která série vás nejvíc frustrovala? Je některá bezchybná? A která si zaslouží první místo?

 

Strana 1 z 2

1 2

7. série

Poslední dvě řady Hry o trůny je možné vnímat jako celek, a právě tady nastal rapidní sešup v kvalitě. Až do čtvrté epizody The Spoils of War, což je s přehledem nejpovedenější díl za poslední roky, je série kvalitní, ale jakmile Tyrion přijde s nápadem ukázat Cersei nemrtvé,  jde ke dnu jako Viserion. A fakt, že ve stejné epizodě říká Arcimistr, že by Citadela potřebovala důkaz o existenci Bílých chodců, jen aby se v posledním díle konala soukromá audience u Cersei bez jakéhokoliv pokusu dostat ji pod tlak ze strany šlechty místo mezinárodní konference, je absurdní. Weiss s Benioffem celou sérii natahují, aby si mohli nechat rozřešení všech zbylých konfliktů (Bíli chodci, Cersei, Daenerys) až do poslední řady, takže všichni dělají stupidní vojenská rozhodnutí jen proto, aby Daenerys neporazila Cersei příliš brzy. Série, která má na IMDb skoro každou epizodu nad 9 ve skutečnosti není o nic lepší než ta poslední a trápí ji stejné věci (příliš se mluví o ději nebo o minulosti, postavy nejednají v souladu s charakterem, ale tak, jak vyžaduje děj, skoky v čase a místě). Také je to série, která začala s úmyslným zatajováním informací divákovi a nezobrazováním klíčových rozhovorů, abychom byli na konci šokovaní (viz osud Malíčka). Z nějakého důvodu to ale fanoušci ještě přehlíželi. 
 
 
 
8. série

Šestidílná série, ve které je děje na dvacet epizod. Na rozdíl od sedmé na mě skoro všechna dějová rozhodnutí fungují alespoň teoreticky. Ovšem jak byly poslední tři epizody sedmé série natahované, tady je málo času na všechno. Foreshadowing nahrazuje solidní dlouhodobý vývoj postav, zvraty nejsou prožité. A ve službě překvapení tvůrci prohospodařili léta budované charakterové oblouky. Chápu frustraci fanoušků, protože tady je viditelný potenciál na skvělou sérii, ale hodnotit 8. o tolik hůře než 7. je nepřesné. Ve srovnání navíc 7. vypadá obyčejně, kromě Alana Taylora ji netočil nikdo z top Game of Thrones režisérů, zato finální patřila Davidu Nutterovi a Miguelu Sapochnikovi – a vypadá na to. Jen pro srovnání: podívejte se na profilové fotky epizod v kolonce „série“ na IMDb a rozdíl ve vizuálu uvidíte okamžitě. 4/10 pro poslední epizodu prostě fér není. To, co bylo na Hře o trůny zajímavé, je zároveň důvodem, proč je skoro nemožné ji uspokojivě završit. A je to jistě důvod, proč Martin přestal vydávat nové knihy a nemůže s tím pohnout. Ve středu vyprávění je totiž nepředvídatelnost, rozšiřování světa, zabíjení důležitých postav, ale na konci jistá předvídatelnost musí nastat (nebo uděláte neuspokojivá zakončení z čistého nebe jako showrunneři),  a děj se musí zúžit a zrychlit. A zatímco Martin tento kompromis asi není ochoten udělat, Benioff s Weissem ho udělali až příliš. A tak se najednou sejde šlechta, aby rozhodla o tom, kdo povládne království, a přestože doteď sebemenší rozpor v osobních zájmech vedl k sobectví a válce, tady najednou všichni souhlasí s volbou krále a odtržením Severu. Nicméně, jinak by to nikdy nemuselo skončit.  
 
 
6. série

Tohle je série, kdy se postavy začnou zázračně uzdravovat (Arya po závažné bodné ráně do břicha) a dostávat z obtížných situací nekontinuálním střihem (Bran a Meera jsou na začátku šesté epizody v lese, přestože pátá končí tím, že běží do ledové pustiny stíhaní nemrtvými; Sansa s Theonem doběhnou po seskoku ze Zimohradu zázračně daleko atd.) a kdy jim kostýmní oddělení začne všívat do oblečení „plot armor“. Série, v níž seriál začal definitivně upřednostňovat epické momenty, z nichž budou fanoušci nadšení, před souvisle poutavým vypravováním. Je to série, která žije pro úžasné momenty (Bitva bastardů, Hodor, Tyrion s draky, fraška v Braavosu, na kterou se chodí dívat Arya) a jež obsahuje druhou nejlepší epizodu seriálu (finále, The Winds of Winter). Ale také spoustu nedobrých rozhodnutí: Upřednostnění Písečných hadů před Doranem Martellem a nebo Ramsayho před mnohem zajímavějším Roosem Boltonem. V téhle sérii začne Tyrion hloupnout a projeví se jako postava, na níž se asi nejvíc negativně podepsalo, když seriál předběhl knihy. Jeho spravování Meereenu s Varysem, tolik slibné na konci páté řady, je pro mě jedním z vůbec největších zklamání. Stále ovšem série, která je kvalitativně někde úplně jinde než poslední dvě a podle mnohých je dokonce jedna z nejlepších.  
 
 
 
5. série

Ta, v níž to začalo drhnout. A ta, která se ve všemožných žebříčcích objevuje blízko dna. Má spoustu problémů, největším z nich jsou Oberynovy dcery a Dorne, na kterém je znát, že s ním Benioff s Weissem původně vůbec nepočítali, ale zařadili ho do seriálu proto, že se nechtěli vzdát Indiry Varmy, která hrála Ellarii Písek. Linka se Sansou a Ramsayem také nebyla nejlépe zvládnutá. Ale popravdě tahle série s každým zhlédnutím roste a frustrace, které jsem z ní měl, jsou dávno pryč. Scenáristé tu projevují obrovskou důvěru ve svět, který spoluvytváří, a vypravěčské sebevědomí, když se první polovinu série mnoho neděje, zato se skvěle pracuje s atmosférou a jde se do hloubky. Tato polovina končí Tyrionem a Jorahem recitujícími poezii o zkáze staré Valyrie, když proplouvají jejími troskami, což má skoro tolkienovský feeling. Po následných rozpačitých dvou epizodách nastupuje neskutečně silný závěr v podobě Hardhome, kde si poprvé promluví Daenerys a Tyrionem a Jon uzří Nočního krále, The Dance of Dragons, kde dojde k upálení Shireen a Daenerys poprvé sedne na Drogona, a Mother’s Mercy se slavnou uličkou hanby pro Cersei a noži Hlídky pro Jona. Jon tu měl taky nejlepší dějovou linku, počítaje první epizodou (druhým nejlepším úvodem v celém seriálu), kdy z milosrdenství zastřelí upalovaného Mance, až k jeho volbě lordem velitelem Noční hlídky. Po třetí sérii nejtemnější řada. 
 
 
 

Strana 1 z 2

1 2