Této rubrice jsme přes léto dali pauzu, po prázdninách už ale zase pokračujeme. Následuje tedy stručné shrnutí, jakým seriálům jsme v poslední době v redakci věnovali čas, ať už šlo o žhavé novinky, dohánění významných restů nebo desáté opáčko oblíbeného sitcomu. Zmíněné tituly vám mohou sloužit jako malá předzvěst toho, jaké recenze si brzy budete moci přečíst, nebo prostě jako inspirace. V diskuzi dejte vědět, na co jste se přes léto nebo i teď začátkem podzimu koukali vy.

Na co kouká Spooner

Uřímně, toto léto jsem si dal od seriálů vlastně takový menší voraz. Titulů na sledování bylo sice stále mnoho, ale chuť a čas bohužel přeci jen malinko chyběly. V posledních týdnech se už ovšem zase začíná karta obracet a moje seriálové oko už je zase pořádně rozmlsané. Začal jsem totiž nakoukávat dva kousky, u nichž asi brzy můžete očekávat moji nadšenou recenzi. Tím prvním je britská lahůdka Gangs of London, která je parádním mixem gangsterské ságy a brutální nálože s výtečnými akčními scénami, na nichž se prostě pozná rukopis režiséra Raidů, Garetha Evanse. A to vše je zabalené v typické ostrovní atmosféře. Parádní záležitost.

 

Druhým titulem, jenž si aktuálně získává moje sympatie, je Perry Mason, u něhož nemůžu nějak pochopit mnohá zklamaná hodnocení na ČSFD. Já si totiž tenhle hodně pomalý noir prozatím dost užívám, atmosféra 30. let je tu díky skvělé výpravě opravdu oku lahodící a postavy se mi dostávají hezky pod kůži. A to mě ještě ta hlavní zábava v soudní síni vlastně teprve čeká. Dále dávám šanci bizarnosti Lovecraftova země, která se po slibném pilotu zvrhla opravdu šíleným směrem a druhá epizoda působila jak pět epizod + velkolepé finále naroubované dohromady. Takhle to vypadá, když se Jordan Peele a spol. utrhnou ze řetězu. Rozpačitý jsem také ze sci-fi novinky Vychováni vlky, ale z té si mé rozsáhlejší dojmy přečtete už brzy. Dneska si však plánuji spravit náladu začátkem druhé řady The Boys.

Na co kouká Sam.Vimes

Začátkem léta jsem začal se spin-offem Penny Dreadful: Město andělů. Ten ovšem s předchozím seriálem měl i jen tematicky pramálo společného a fantasy prvky příliš nevyužíval. Ani při hodnocení oproštěném o vztah k seriálu s Evou Green z toho nová Penny nevychází zrovna nejlépe. I přes některá zajímavá témata jako rasové pnutí a plíživá hrozba nacismu, se Městu andělů nedařilo vystoupit z vod béčkového průměru a Natalie Dormer si se svou trojrolí ukousla příliš velké sousto. Protože mám slabost pro fantasy žánr a artušovskou legendu obzvlášť, zkusil jsem i slaboučké Cursed. A motiv zklamání pokračuje i s nenápadným hudebním seriálem Little Voice, který jako kdyby v zápletkách i jednotlivých dialozích jen následoval mnohokráte viděnou melodramatickou šablonu.


Naopak nadmíru spokojený jsem byl se seriálem Fleabag, který jsem se rozhodl dohnat. Už jen vzhledem ke skromné stopáži vám doporučuji totéž. Zatím jsem viděl první ze dvou sérií a Phoebe Waller-Bridge mě nadchla svým štiplavým komentářem i vynikající scenáristicko-hereckou prací s bořením čtvrté stěny. Bavil mě James May na své zajímavé i vtipné cestě po Japonsku s titulem James May: Our Man in Japan a potěšil i nadšenecký karanténní projekt Staged od Michaela Sheena a Davida Tennanta, dua z Dobrých znamení. Druhá Umbrella Academy o něco zvedla laťku nastavenou první řadou. A dnes večer se snad konečně dostanu k úvodu druhé řady drsné komiksovky The Boys.

Na co kouká Diego.Dorlan

V létě nebylo příliš velké množství seriálů, které by mě zaujaly, a tuto kategorii spíše převýšily seriály, kterým jsem se raději vyhnul. Díky této skutečnosti a omezeným časovým možnostem jsem si tak velmi užil pouze druhou řadu The Umbrella Academy, která byla právě tím seriálem, který jsem si pustil rád a velmi jsem si ho užil. Z prominentnějších titulů jsem ještě stihl artušovské Cursed, jehož recenzi můžete očekávat velmi brzy.

 

Naposledy mě oslovilo Down to Earth se Zacem Efronem. Jedná se o velmi příjemný cestopis, který vás vtáhne do lokálních problémů a jejich řešení po celém světě. Zac zde velmi mile překvapil a ukázal se jako velký sympaťák. Kombinace jeho osobnosti a zajímavých témat a lokalit, jež navštěvuje, jsou tak ideálním odreagováním. 

Na co kouká krauset 

Karantény a virové epidemie přejí seriálovému bingewatchingu, a přesto, moje léto patřilo knihám a filmům (někdo si vydatně vynahrazoval dvouměsíční zavření kin), což způsobilo, že jsem viděl jen pár kompletních sérií. 

Brave New World je moderní, čistá adaptace Huxleyho stejnojmenného dystopického románu (v češtině vyšel jako Konec civilizace), která je zábavná navzdory tomu, že jí do velikosti dost chybí. Pilot Perryho Masona se mi jevil víc než solidní, ale zatím jsem nepocítil nutkání pokračovat. Ted Lasso je rozšířením populární reklamy, v níž trenér amerického fotbalu, jehož hraje Jason Sudeikis, vystupuje jako nováček na poli fotbalu anglického. A jako fotbalový fanoušek jsem ocenil, že hrdinové seriálu čtou mou oblíbenou knihu o fotbalové taktice, jinak jde ale o komedii spíš jen úsměvnou. Sitcom, který si mě ovšem získal, je britský šestidílný Crashing z roku 2016, který napsala a v němž hraje největší komediální hvězda současnosti, Phoebe Waller-Bridge, autorka Fleabag. Crashing není tak jedinečné a přesahující dílo, ale díky Phoebinu ostrovtipu jednoznačně vyčnívá nad většinou sitcomové produkce. 

V létě jsem jako s guilty pleasure zacházel s francouzským seriálem Odysseus, v němž Odysseovu čekající manželku Penelopu ztvárnila Caterina Murino. Momentálně sleduji týdně Lovecraft Country, ale po dost bezchybném pilotu se pomalu vkrádá skepse a obavy ze směřování série, což není ten typ strachu, který chtějí tvůrci hororu generovat.  Silně autorský počin I May Destroy You provází kontroverzní debaty, já jsem zatím v polovině a recenzi můžete čekat brzy. 

A ke kterým novinkám a starším restům jste se přes léto dostali vy?