Už první byla ohromně overhyped. Ta jeho knížka taky nic moc. Když dvojka propadla, tak jsem předpokládal že lidi konečně pochopí že pizzaman vlastně moc neumí psát, jen se hrozně rád poslouchá. A stejně mu na to lidi skočili znova. On umí vcelku vybudovat atmosféru, ale nic moc navíc. Skvělý herecký výkony nejsou jeho zásluha.

Redakce to vystihla naprosto přesně - v téhle sérii jde o detektivní práci až na druhém místě, v popředí jde o příběh jedné rodiny, resp. jednoho komplikovaného manželství. Tento nedostatek (z mého pohledu) nezachrání ani skvělé výkony ústřední dvojice nebo formální hrátky s vyprávěním ve třech časových rovinách, navíc tu opravdu schází nějaká extrémně divácky vděčná scéna jakou byla např. Rustova akce v utajení na jeden záběr z první řady (ta jedna krátká přestřelka to vážně nezachrání) a nakonec mě jako diváka zklamalo vlastně i vyústění, které v plné míře odhalilo banalitu centrální záhady (bohužel na internetech mnohokrát probírané možné přímé propojení s případem z první řady se nepotvrdilo). Pomalejší tempo mi nakonec nevadilo.
Za mě 6/10, ale kdyby se to nejmenovalo True Detective, tak bych bodík ještě přihodil.

7/10 je adekvátní, bavil jsem se, ale odvařený jsem z toho nebyl. Třetí řada se mi ovšem líbila víc, než ta druhá.

Za mně docela těžké zklamání. 70% série mi připadalo jako vata. Herecky hodně slušné, zbytek ale pokulhává. Finále mně navíc totálně dostalo. Junius vysvětlí celý případ a skoro doslova božím zásahem Wayne najde Julii, jen si na to nebude pamatovat. Čím dál tím víc je vidět, že zásluhou úspěchu první série, byl Fukunaga a plagiatorství Thomase Ligottiho. Nic je scénarista dobrých konceptů, ale špatných provedení.