* * * text pro vás sepsal uživatel BlackAdder * * * 

Nadšených recenzí, s nimiž se mimochodem ztotožňuji, na tuhle televizní pecku tu už bylo dost, pojďme se nyní podívat na události v Černobylu z faktografického hlediska. I když jsme na TVZone, v článku se podíváme na jadernou energii jako takovou, na samotnou havárii a její likvidaci a v neposlední řadě na několik nepřesností, jež se seriálu nevyhnuly.

Jaderná energie je produkována dvěma způsoby: štěpením atomových jader, nebo jejich slučováním, tzv. fúzí. Lidstvo zatím ovládlo první způsob, tedy štěpení, rozbíjení jader atomů těžkých prvků, především uranu. Druhý způsob, tedy slučování jader, probíhá např. v našem Slunci, ale na Zemi to zatím udělat nedokážeme. Až tuto druhou cestu ovládneme, bude to mnohem ekologičtější a bezpečnější než první varianta. První takový pokusný reaktor s názvem Iter (latinsky Cesta) se staví ve Francii, jenže je to stále běh na dlouhou trať v řádu několika desetiletí.

Tím nechci říct, že první způsob, který probíhá v našich jaderných elektrárnách, není ekologický. Oproti např. uhelným elektrárnám je ekologické i ekonomické hledisko nesrovnatelné. Jeden kilogram uranu 235 totiž nahradí 3.000 tun černého (tedy toho nejkvalitnějšího) uhlí. Nehledě na to, že v okolí uhelné elektrárny je vyšší radiace než v okolí jaderné elektrárny, neboť v důsledku spalování uhlí dochází i k produkci radioaktivních látek. Jen se k jaderné energii musí přistupovat s respektem a pokorou za dodržení nezbytných bezpečnostních postupů, což se v Černobylu nestalo. Jak říká Dana Drábová, naše přední odbornice na jadernou energetiku, reaktor v Černobylu se bránil do poslední chvíle, obsluha s ním však zacházela velice neopatrně a lehkovážně.