Amazon do světa hlásí, že jeho seriálový Pán prstenů je po prvních dvou epizodách šílený megahit. Obří čísla se však dala v úvodu zcela čekat a v názorech na kvalitu už diváci tak jednoznační nejsou. Zatímco nový výlet do Středozemě sbírá hodně rozporuplné ohlasy, nové pletichy ze Západozemí v Rodu draka se těší čím dál větší divácké oblibě a i druhá epizoda ukázala, že se zde pojede na špinavé atmosféře plné pletich, výtečných dialogů a hezky načrtnutých postav. A třetí epizoda jede v prakticky stejný intenzích. I když na rozdíl od svých předchůdců přeci jen trochu zpomaluje.

I když jak se to vezme. I nejnovější epizoda totiž dokazuje, že tvůrci rozhodně po příběhově stránce nestojí na místě a po vzoru knižní předlohy Oheň a krev nás čeká slušný časový skok, konkrétně tříletý. Král Viserys a Alicent už jsou tak nejen svoji, ale mají i dvouletého syna Aegona a další dítě je již na cestě. Právě během oslav princových druhých narozenin se však začíná stupňovat dusno mezi králem a jeho dcerou Rhaenyrou. Nejen, že svou již 17letou ratolest začíná tlačit do svatby, navíc se ovšem začíná zpochybňovat její následnictví. Vážně může sedět na Železném trůnu žena, když se král přeci jen dočkal vytouženého syna a pro mnohé logického nástupce trůnu? Situace se komplikuje také na Kamenoschodech, kde prince Daemon a Corlys Velaryon stále bojují proti nájezdům Krmiče krabů. Kvůli jeho lstivosti je na něj ovšem dračí doping krátký a vojsku by se hodila pomoc samotného krále. Viserysovi se ale pomáhat dvakrát nechce.

Třetí epizoda naskočila na o něco pomalejší tempo, na co už jsme si ostatně zvykli už u Hry o trůny a víme, že to rozhodně není ke škodě. A i zde tento přístup funguje a nese ovoce. Dočkáme se většího prokreslení Viseryse a Rhaenyry, skvěle napsaných dialogů v jejich narůstajícím konfliktu i šikovného zasazením do prostoru velkého lovu a symboliky bájného jelena. Ano, občas je tempo možná až příliš pomalé a režie se snaží diváka namlsat alespoň zabíjením nebohých zvířat, vzhledem k událostem následujících ale tak nějak tušíme, že je zvolnění potřeba a prostoru zde nevyužije pouze ústřední trojice Targaryenů, ale také důležité vedlejší figurky v čele s vrchním pletichářem Ottem Hightowerem, jehož si Rhys Ifans užívá s každou epizodou víc a víc.

A když už se zdá, že tentokrát čekají diváka „jen“ komorní dialogové hody, přijde poslední čtvrthodinka, v níž přejde Matt Smith do akčního módu a jeho Daemon si začne pomalu získávat divácké sympatie. Ano, samotná bitva o Kamenoschody sice postrádá údernost památných střetů ze Hry o trůny a režii schází větší drajv. Dostat však už ve třetí epizodě takhle hezky velkolepou bitevní sekvenci s kalužemi krve a ničivým žárem… o tom jsme si mohli nechat v počátcích Hry o trůny jen zdát. 

Nová epizoda Rodu draka tak na první pohled nestrhne, tvůrci ale pořád sebevědomě pokračují ve svém tažení servírovat nám poctivou a scenáristicky pečlivě budovanou fantasy, v níž se hezky připravuje půda na krvavé věci příští a atmosféra nedůvěry mezi postavami výtečně stoupá. Stejně jako pocit důvěry ve scenáristy a autory nového západozemského kousku.