Postavě Jacka Reachera z pera Lee Childa se v seriálové podobě daří o poznání lépe než v matných adaptacích s Tomem Cruisem. Sledovanost stoupá s každou řadou, tvůrci nedělají žádné razantní přešlapy a zamilovat si postavu rázného i vychytralého drsňáka a porci pořádně testosteronové atmosféry je poměrně jednoduché. Nemůže za to však jen perfektní casting Alana Ritchsona, ale také stále sebevědomější tvůrčí tým, jenž zdánlivě vždy spoléhá na ty samé propriety, přesto si vždy dokáže s akčním a kriminálním žánrem pohrát trochu jiným způsobem. To platí i o nedávno ukončené třetí řadě, která formu tvůrců i samotného Reachera v podstatě „jen“ potvrdila.

I tentokrát si tvůrci pro bývalého armádního vyšetřovatele přichystali trochu jiné dobrodružství. Reacher se připlete k nepovedenému pokusu o únos syna movitého majitele koberců Zacharyho Becka, jenž ale ve skutečnosti kšeftuje s trošku výbušnějším a nebezpečnějším zbožím. Svalnatý hrdina se tak po sérii událostí stává agentem v utajení, jenž se infiltruje do Beckovy ochranky a zároveň spolupracuje s tajnými službami. Zatímco agenti chtějí rozkrýt Beckův byznys, Reacher chce dopadnout muže stojícího v pozadí celé operace, s nímž má náš hrdina nevyřízené osobní účty.

Kouzlo seriálu pak znovu spočívá v tom, že i když je Reacher svou atmosférou a jistými prvky na oko pořád stejný, je vlastně vždycky jiný. Zatímco první série byla v podstatě komornější kriminálkou z amerického zapadákova, dvojka už byla rozmáchlejší týmovkou, v níž hrdina a jeho parťáci řešili rozsáhlejší hrozbu. Třetí série podle knihy Zásah si tedy bere na paškál žánrový prvek práce v utajení a vrací do hry malinko osobnější i zemitější podání. Většina děje se odehrává v Beckově komplexu a nedalekém okolí, třetí řada díky tomu působí uzavřenějším a sevřenějším dojmem než druhá sezóna, která mnohým fanouškům nesedla (já však patřil stále do tábora silně spokojených).

Motiv práce v utajení je tu pak rozpracován správně „reacherovsky.“ Hlavní hrdina se zde musí kvůli novým informacím dostat do co největší Beckovy blízkosti a zbavovat se konkurence. To se tu ovšem neděje klasickými pletichami, ale spíš hrdinovou taktikou vychytralého buldozeru, jenž se se záporáky nepáře, láme jednu končetinu za druhou a až pak kouká, jak ladně vybruslit z celé šlamastiky ven. Do seriálu to znovu přináší patřičné příběhové i žánrové osvěžení a zároveň to skvěle funguje.

Nesmíme totiž zapomenout, že Reacher je v jádru nadále spíše jednoduchým akčním béčkem, v němž si sice hlavní vazoun hezky pohrává se svými protivníky, furt ale nezapře své malinko brakovější kořeny. Tvůrci to dokážou prodat nejen dějovými novotami, ale hlavně bezchybnou chlapáckou atmosférou, řadou sympatických zvratů, skvěle gradovaným napětím a čím dál řemeslně vypiplanější akcí. Seriál umí být stále správně drsný, vtipný a udržuje si své nezaměnitelné kouzlo, což se dá říci i o Alanu Ritchsonovi. Už jenom kvůli jeho dokonalému ztvárnění Reachera je seriál radost sledovat, a to ať už v zábavných pasážích, kdy hrdina se svou charismatickou nonšalantností rozbíjí držky i za nemístné řeči směrem ke služce, či v jeho osobnějším boji, kdy zápasí s vlastními emocemi.

Zamrzí proto, že tentokrát dostal ve srovnání s minulými řadami méně výraznější „křoví.“ Sonya Cassidy za svými předchůdkyněmi v čele s Willou Fitzgerald bohužel ztrácí jak charismatem, tak její nepříliš funkční chemií s hlavním hrdinou. Její vedlejší linie kvůli tomu příliš netáhne, je navíc až příliš předvídatelná. Také ústřední záporák by si zasloužil větší charisma, naštěstí má po svém boku obřího Oliviera Richterse, jenž nemá v popisu práce nic jiného než jen naštvaně čumět, ukazovat svaly a lákat na finálové střetnutí s Reacherem. V kombinaci s Ritchsonovým timingem mu to však šlape skvěle, a když na jejich bitku konečně dojde, hladina testosteronu rázem vystoupá na maximum a fanoušci se dočkají hodně šťavnatého dárečku.

Třetí řada by si tedy sice zasloužila o něco výraznější postavy a scénář si sem tam až příliš líně pomáhá scenáristickými berličkami, ale to tvůrcům během sledování velmi rádi odpustíte. Reacher totiž pořád zůstává stoprocentně svůj a i do třetice servíruje poctivou porci chlapácké zábavy, co umí být správně napínavá, drsná, akční a v jednotlivých interakcích s bídáky fanouškům vykouzlí úsměv na rtech. V rámci akčního béčka a svého žánru si stále nejde představit sebejistější a lépe odsýpající podívanou.

---

Autor: Milan Rozšafný
Foto: Amazon Prime Video