Jestli mi nějaký seriál dělá v posledních letech opravdu velkou radost, tak je to právě parádní Cobra Kai. Z nenápadného sequelu Karate Kida vyrostla neskutečně návyková jednohubka s výtečně napsanými postavami, čím dál lepšími bitkami a tou správnou porcí osmdesátkové nostalgie a fan servisu. Díky přechodu na Netflix už se z tohoto doja stal naprostý seriálový hit, který si zaslouží každého diváka. A navíc nám tvůrci servírují nové řady s čím dál menšími intervaly. Pátá série totiž dorazila na streamovací platformu pouze třičtvrtě roku po té předcházející, jež byla zároveň tou dosud nejlepší. Projevila se nějak rychlost produkce na samotných kvalitách? Ani náhodou!

Příběhově navazujeme samozřejmě na neveselý konec minulé série. Terry Silver vyhrál turnaj a Cobra Kai se díky tomu začíná rozšiřovat po celém městě a zkupuje i konkurenci. Plány záporáka jsou ale mnohem ambicióznější. Ty se bude snažit překazit Daniel, který sice musel po sázce uzavřít Miyagi-Do, v pokusech zastavit Silvera ovšem nepolevuje a pomoci mu v tom má jeho bývalá nemesis Chozen. Johnny na druhou stranu už nechce s karate spory mít nic společného. Vydává se pro Miguela do Mexika a zároveň chce zlepšit vztahy se synem Robbym. Jenže Silver je nebezpečnější a zákeřnější, než se zdálo, a tak proti němu musí spojit síly i řada nečekaných tváří.

A šlape to pořád stejně skvěle jako v předchozích letech. Cobra Kai už je takovým správně promazaným seriálovým strojem, kde už tvůrci přesně vědí, čím (a v jaké chvíli) udělat divákovi tu největší radost. Pátá sezóna opět plní fanouškovské sny a přináší dlouho očekávaná spojenectví, parádní střetnutí oblíbených postav, další efektní zakomponování charakterů ze starých filmů a hezké hrátky s osmdesátkovou atmosférou a klišé. Pravda, místy je toho fan servisu už možná trochu moc, celé je to ovšem zabalené ve správně odpočinkovém, cheesy a zároveň napínavém balení, že pouze u jedné epizody denně rozhodně nezůstanete. Naopak, celou sérii zhltnete možná rychleji, než byste chtěli.

Nová řada však nevsází pouze na prověřené karty, ale zvládá být ještě mnohem osobnější a v rámci seriálu i drsnější. Zejména duel mezi Silverem a Dannym, v němž se otvírají staré rány a oblíbený hrdina si sáhne na své dno, tu náramně funguje a divákovi emoce jsou zde ždímány opravdu na maximum. Právě postavy Silvera, dosud nejlepšího záporáka, a Chozena opět ukazují, jak výtečně umí scenáristé pracovat s jednotlivými charaktery a prokreslit je přesně tak, jak divák potřebuje. U Chozena tak stačí v podstatě jedna epizoda, aby se projevil jako ten největší bad-ass pod sluncem a vy si ho naprosto zamilovali. Také staří známí zde dělají radost, každý zde získá svou vděčnou pasáž a je hezké vidět, jak přirozeně se zde pracuje na malém prostoru s vývojem postavy Kreese, toho času zavřeného ve vězení.

Na druhou stranu je třeba uznat, že v jistých pasážích se tu na klišé a fan servise možná spoléhá až příliš a finále je sice dalším nabušeným a emotivním dárečkem, v logice už se tu ale přeci jen najde pár děr. A v některých místech už je znát, že se scénář začíná trošku motat v kruhu. Také úvodní díly jsou, i kvůli povinnému výletu do Mexika, malinko roztříštěně a streamovacímu hitu tentokrát přeci jen chvíli trvá, než se naplno rozjede. 

Když už se tak ale stane, nastávají další fanouškovské žně s vtahujícím tempem, hravou choreografií (bitky Chozena i Dannyho se Silverem patří mezi ty nejlepší v celém seriálu), skvělou nostalgickou atmosférou a nespočtem vděčných scén, na něž divák čekal několik sérií. Prostě další trefa do černého. Pokud by však případná šestá štace byla zároveň tou poslední, asi bych se vůbec nezlobil. Toto téma se totiž nedá ždímat donekonečna a bojím se, aby už autorům nezačal pomalu docházet dech. A lepší šanci na zakončení v té nejlepší formě už asi mít nebudou.

---

Autor: Milan Rozšafný
Foto: Netflix