Televizní seriály už zhruba půl století spoléhají na prvek nazývaný cold open (také označovaný jako teaser), pro který čeština dosud nemá odborný a zažitý ekvivalent, jenž by byl podobně stručný a výstižný. Jde o úvodní scénu epizody, kterou daný díl ostře začne a bez zdržování uvede diváky do děje. Žádná loga studií, úvodní titulky nebo znělka (ty následují až po cold open), hned v první vteřině jsme vrženi do víru dění. Důvody, proč tato narativní technika převládla, jsou pak čistě pragmatické – pozornost nerozhodného diváka (tedy nikoliv pravidelného příznivce pořadu) je zaháčkována okamžitě, co skončí reklamní pásmo, a šance, že nepřepne jinam nebo televizi nevypne úplně, jsou rázem vyšší.

Scenárista a režisér Vinge Gilligan, duchovní otec seriálů Perníkový táta a Volejte Saulovi, je některými médii označován za nezpochybnitelného mistra cold open, a to zcela oprávněně. Jeho talent pro úvodní scény byl rozeznatelný již v raných epizodách Táty. Pokud jste i vy propadli tomuto seriálu, jistě dosvědčíte, že jeho mistrovství tkví právě v komplexnosti a velkému citu pro detail. Nejde jen o dokonalou režii, scénář, herecké výkony a kameru, ale o píli, s jakou se tvůrci snažili dosáhnout bravury napříč celým vyprávěním. A podobně jako je každý záběr malým uměleckým dílem, který má zároveň svůj význam a přesně sedí do dané scény, tak i ke každé scéně je přistoupeno s rozmyslem a snahou o umělecké vyjádření.

Gilligan a jeho tým se pak na omezené ploše jednotlivých cold open kreativně opravdu zcela odvázali. Tvůrci si hráli s formáty i žánry, nabídli nám hudební klip i reklamu. Ve druhé sérií napříč několika flashforwardovými úvodními scénami rozptýlenými po celé řadě odvyprávěli netradiční formou klíčovou linku s pádem letadla a dokonce tento zvrat ukryli do názvů jednotlivých epizod divákům doslova pod nosem, aniž by si toho někdo všiml. A jelikož ve druhém výletu do Albuquerque v Saulově spin-offu dovedli svůj originální recept na strhující televizní klenot k dokonalosti, také jednotlivé suroviny povýšily na zcela novou úroveň, což platí i pro úvodní scény. 

Nebylo to snadné, ale sestavil jsem žebříček deseti nejlepších otvíráků, které nám Volejte Saulovi v uplynulých sedmi letech naservírovalo. Najdeme zde stylové montáže, kinematografické pocty, vypointované dialogové výměny i poetické němé scény. Dohromady tvoří reprezentativní obrázek vypravěčské vyšší dívčí, masterclass toho, jak efektivně vyprávět obrazem i slovem, kondenzované do malých, ale o to silnějších uzavřených etudek. Jen pozor, pochopitelně se to neobešlo bez spoilerů.

• 1
• 2

10. Smrt Jimmyho matky (S02E10 – Klick)

V úvodních scénách najdeme flashbacky často, byla by však chyba je opomíjet ve prospěch efektivních montáží a dalších lákadel. Obsahují totiž důležité střípky ze života obou bratří McGillových, které pomáhají pochopit nejen Jimmyho osobnost a povahu. Scéna sledující poslední minuty života paní McGillové je pak silná nejen obsahem a zdrcujícím dopadem úmrtí na syny, kteří u jejího lůžka sedí. Situace kolem jejího odchodu je totiž nikoliv pouhou efektivní vypravěčskou zkratkou umožňující porozumět obtížnému vztahu mezi Chuckem a jeho bratrem, ale vlastně i jedním z jeho hlavních důvodů. Paní McGillové, podobně jako Charlesu Fosteru Kaneovi, k vyřčení všeho stačilo jediné poslední slovo. Geniální. 

9. Rebecca (S02E05 – Rebecca)

U flashbacků ještě zůstaneme, úvodní scéna Rebeccy však vyčnívá pojetím i bezprecedentní délkou. Jimmy se čerstvě přestěhoval do Albuquerque za Chuckem a začal pracovat v podatelně jeho firmy, starší brácha tak za Jimmyho cítí určitou společenskou odpovědnost. Pozve proto Jimmyho k sobě na večeři, kde chce vzájemně seznámit svého bratra a manželku Rebeccu. Následuje jedenáct minut scenáristického zlata, kdy jsou během scény u stolu dokonale vystiženy charaktery obou bratrů, vztahy mezi nimi i jejich úděl a vše vygraduje komickou pointou. Rodinná večeře McGillových je skvělou charakterovou studií klíčových postav seriálu, ale klidně by ve své kompaktnosti fungovala i jako samostatný krátký film.

8. Dopisy od fanoušků (S04E08 – Coushatta)

Jimmyho podvody, schémata a šméčka jsou nedílnou součásti seriálu, jejich plánování a realizaci jsme však málokdy viděli hned v otvírácích. Už proto musím zařadit ten z epizody Coushatta, která nese jméno po městečku, kam se v jejím úvodu Jimmy vydává dálkovým autobusem. Dlouhou cestu si krátí psaním jakýchsi dopisů. Jsou jich desítky, Jimmy píše jeden za druhým a časem zlanaří pomocníky mezi spolucestujícími. Je to rutinní, všední podívaná a nechápeme, jaký to vše má význam, přesto má scéna dravé tempo, je zábavná a tradičně zručně natočená, aby nás ani na chvíli nezačala nudit. A když v průběhu epizody vše zapadne na své místo a dojde na zřejmě nejvtipnější podvod v celém seriálu, je opakované sledování úvodní scény Coushatty rázem ještě lepší. 

7. Pouštní květ (S06E03 – Rock and Hard Place)

Co do obsahu banální, v rovině významové však hluboká scéna. A ještě skvěle natočená a precizně zrealizovaná v jediném záběru. Sledujeme pouštní půdu, v níž uprostřed sucha z holé země osamoceně kvete krásná modrá květina. Začíná pršet a kapky deště jemně pleskají o skleněný střep na zemi. Až na konci epizody zjišťujeme význam této scény – právě zde zemřel svojí tragickou, přesto však hrdinskou smrtí, jako vítěz, Nacho Varga. Podle řecké mytologie modré hyacinty vykvetly na místě smrti spartského krále Hyacinta či pohaněného hrdiny Aiáse. Je jasné, že o významu této metafory, ať už jde o květinu, nebo déšť, vzácný to jev v Novém Mexiku, můžeme debatovat dlouho. Poetické kráse scény to však nic neubírá. 

6. The Winner Takes It All (S04E10 – Winner)

Závěrečná úvodní scéna čtvrté série sleduje oslavy v den, kdy byl Jimmy přijat do právnické komory. Není tu těch flashbacků nějak moc? Nikoliv, i tento má své přední místo v panteonu cold open zcela zasloužené. Scéna s karaoke v baru, kdy rozjařený Jimmy přemluví k duetu svého bratra Chucka, jenž za jeho členství v komoře ručil a k němuž Jimmy vzhlíží, je z mnoha důvodů skvělá. Pomiňme, že poprvé a naposled vidíme sucharského a vážného Chucka vystoupit ze své škatulky a odvázat se, i to, že hlasivky Michaela McKeana od dob Spinal Tap rozhodně nezrezivěly. Je to právě podívaná na to, jak to Chuck rozbalí a Jimmyho překoná v další věci, a ten se na něj přesto dívá obdivně a s láskou. Je to i přesný text písně Winner Takes It All od ABBA, v jejímž názvu je vše a jejíž slova dávají smysl nejen předchozím událostem seriálu, ale i těm budoucím. A je i to scéna společenské únavy po večírku, která opět vyvolá otazníky, jestli Chuck nebyl přeci jen dobrým a starostlivým bráchou. Snad žádné jiné dílo tak důkladně a bravurně neprozkoumalo bratrský vztah a lásku jako Better Call Saul. 

• 1
• 2