Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.

Téma: Jak se liší Rod draka od své předlohy?


ikona
Jokolo
game of throneshbohbo maxhouse of the dragonhra o trůnyrod draka
Adaptace oblíbené literatury je vždy ošemetná. Zvlášť ve chvíli, kdy v knize nenajdeme téměř žádné dialogy. 

George R. R. Martin je úchyl na vytváření fikčních světů. Na kulturním poli nalezneme jen málo spektáklů, které by se mohly pyšnit tak bohatě provázaným a na pevných základech stojícím světem se zajímavou historií a hluboce rozpracovanou kulturou. Když se tak chce slavný spisovatel věnovat půtkám jedné rodiny, jejíž hrátky s ohněm střídavě ničily a budovaly Západozemí napříč staletími, musí se uchýlit k formě historické. Kniha Oheň a krev, jejíž část představuje události viděné ve fantastickém seriálu Rod draka, je tak skoupá na dialogy, introspektivní úvahy či rozpracování motivace postav. Většinou jsme odkázáni na holé konstatování faktů jako v historické učebnici, které je navíc mnohdy neúplné, neb zdroje informující o těchto událostech se liší ve svých výkladech. Tvůrcům tak chyběla zásadní výhoda, kterou měli Benioff s Weissem, tedy že se mohli opřít o vycizelované dialogy či monology, které jak v knize, tak seriálu tvořily ty nejpamátnější scény. Svazuje to ruce tvůrcům Rodu draka? Vůbec ne. Ba naopak – seriál z toho nebetyčně těží a daří se mu to skvěle. Pojďme si tedy projít důležité změny, které učinil úspěšný seriál oproti své neméně úspěšné předloze. Je toho hodně, otevřete si k tomu, co chcete, já tu mám Braníka desítku.

Upozornění: Článek obsahuje spoilery z celé první série Rodu draka, nikoliv však z následujících kapitol knižní předlohy. Nemusíte se tedy bát, že byste se dozvěděli potenciální děj nadcházejících sérií.

 

 

Tam, kde si to mohou dovolit, přistupují scenáristé ke zdařilému rozvíjení motivace postav a obohacování jejich příběhu o činy či rozhodnutí, která nejsou zbytečná, naopak zajímavost charakteru ještě prohlubují. Již v první epizodě jsme toho svědky – porod královny Aemmy je v knize zmíněn, Viserysovo rozhodování o tom, jestli nechá svou ženu napospas smrti, aby se pokusil zachránit alespoň dítě a dědice trůnu, však v knize nenajdeme. Minimálně ne u Viseryse, obdobnému dilematu však čelí Rogar Baratheon, vládce Bouřlivého konce, který žil dlouho před Viserysem, a později v seriálu i Daemon, který je nakonec rozhodování ušetřen, neb jeho žena se nechá sežehnout svou dračicí (byť v knize se jen naposledy snaží se proletět a neshoří). Tvůrci tak projevují dobrou znalost fikčního světa a zároveň značnou flexibilitu, když se nebojí zajímavé motivy z knih vtisknout jiným postavám, čímž vyprávění pěkně obohacují. Tímto konkrétním činem je navíc důsledně znásobena tragičnost úmrtí novorozeného dědice – kdyby býval byl přežil, k válce mezi zelenými a černými možná nemuselo vůbec dojít.

V tomto ohledu vyčnívá i rozhodnutí, kterému tleskám snad nejvíc – v knize se dočteme jen málo o vztahu mezi Alicent a Rhaenyrou. To, že by byly BFF, v předloze není ani naznačeno. Oč větší je pak tragičnost vyústění jejich vzájemného vztahu v ohnivé sérii. Hlazení v zahradě, svěřování se, následná zrada, když se Alicent provdá za otce své nejlepší přítelkyně, souboje o dědictví trůnu zakončené nesmírně teskným vyústěním ve formě zdánlivého smíření, které je jen předzvěstí Tance draků. Pozdější zelená královna má navíc ještě jeden knižní aspekt, který naopak seriál vypouští – nebyla pouze Viserysovou důvěrnicí, stejně vřelý vztah odmala pěstovala i s jeho otcem, Starým králem Jaehaerysem, kterému často předčítala. Zlé jazyky, v knize v podobě šaška, který je jedním z nespolehlivých zdrojů historických faktů, tvrdí, že intimnosti neprobíhaly pouze během manželství s Viserysem, ale dokonce i s Daemonem, a právě se starým otcem, Jaehaerysem. V knize je tak Alicent podávána mnohem více jako prostopášná a přehnaně ambiciózní matadorka než laskavá přítelkyně Rhaenyry. A je to možná dobře. Vztah mezi dvěma hrdinkami je díky tomu výborně akcentován a roztažen do té míry, že nelze nevidět to, jak zoufale sobě bývalé přítelkyně hledají cestu, aby uchránily Říši před hrozbou války, ale zároveň se zase jen staly kamarádkami. Tvůrci zde trefili střed terče.

 

Jaká změna možná nejvíce ovlivnila celou první sérii, způsobila válku, propojuje spinoff se Hrou o trůny a vrhá úplně nové světlo na de facto celé dobytí Západozemí Targaryeny před stovkami let? Teď jistě víte, že jde o zakomponování linky s prorockým snem provázaným s dobře známou dýkou, který se zdál Aegonovi Dobyvateli ještě předtím, než se svými dvěma sestrami/manželkami dobyl téměř celý kontinent. V něm viděl konec světa, který přijde ze Severu. A vzhledem k tomu, že pravděpodobně nepůjde o proslulé Jonovo jazykové tornádo, máme tu nejspíš referenci na Bílé chodce, jejichž zničení tedy Aegon považuje za výsostný úkol Targaryena na trůně. Je to naprosto vycucané z prstu, neb v knize nenajdeme ani zmínku o jakémkoliv takovém snu. O to překvapivější jsou dopady, které toto proroctví v seriálu má. Daemon se kvůli němu rozkmotří s Viserysem, protože nebyl hoden předání tohoto proroctví na úkor Rhaenyry. Pro stárnoucího krále jde evidentně o nadmíru důležité poselství, proto jej svěřuje pouze své prvorozené dceři, nikoliv manželce, což následně vyústí v Alicentinu mylnou domněnku, že Viserys na smrtelné posteli vyřkne přání, aby na trůn přece jen nakonec usedl syn Aegon, což zapříčiní celou válku, jíž budeme svědky. I tato změna se mi líbí.

 

Častým neduhem filmů a seriálů podle předloh je přílišné roztahování něčeho, co v předloze vydá na pár vět či odstavců (dívám se na vás, Prsteny). I tento obvyklý nešvar však dovedli tvůrci Rodu draka přetavit ve výhodu. Důkazem toho budiž celé následující tři epizody, které jsou v knížce shrnuty pár větami. Potyčka na Dračím kameni, kde se Rhaenyra projeví jako zdatná diplomatka vynořivší se z mlhy na své dračici Syrax a Daemon jako chladný manipulátor starající se jen o své pohodlíčko, vydá v knize na pár vět, během kterých je popsáno zhola jen to, že Viserys nařídí Daemonovi se vrátit a opustit svou kurtizánu, což jeho plavý bratr učiní. O Rhaenyře ani zmínka. Díky seriálové demonstraci této konfrontace však dochází k většímu zdůraznění motivací a schopností jednotlivých postav – opět dobře. Stejně můžeme vycházet i z epizody Druhý svého jména, která se zabývá královským lovem na počest nově narozeného prince Aegona II., později masturbujícího z okna. V knize nalezneme suchou zmínku o tom, že se oslavy konaly. V seriálu je nicméně plně předvedena Rhaenyry síla a samostatnost při zabití kance, náklonnost ke Coleovi a její potřeba emancipace, Viserysova neschopnost ji ukočírovat a snahy celé Říše o získání ruky blonďaté dědičky trůnu. Všechny tyto aspekty přirozeně přispívají k budování napětí v ústředním konfliktu mezi oběma stranami královské mince. Změna k lepšímu? Jednoznačně.

 

Polemizovat však můžeme s rozhodnutím roztažení linky o souboji na Kamenoschodech. Oheň a krev několik let trvající válku odbývá pár větami, zatímco seriál jí věnuje mnoho scén, z nichž ne všechny fanoušci označují za ryze povedené. Akce je nicméně potřeba, proto tvůrci vymysleli historku o tom, kterak Daemon téměř vlastnoručně zničil armádu Craghase Drahara, kdežto v knize najdeme pouze zmínku, že válku vyhrál tím, že nepříteli v souboji usekl hlavu svým valyrijským mečem. Hrdina prostě. Až na to, že tolik ne – seriál se nebojí jít na dřeň a z Daemona dělá mnohem černější postavu, než Martin v knize zamýšlel. Jak jinak si lze vysvětlit to, že princ v sérii svou manželku chladnokrevně zavraždí, zatímco Rhea Royce v knize najde svůj konec opravdu jen díky nehodě? Snaha tvůrců udělat z Daemona nového Jamieho je poměrně jasná, a já jsem za toto zdůraznění důležité postavy rád.

Přivádí nás to k další odlišnosti oproti předloze, a to naopak nedostatečném zdůraznění někoho, kdo je pro celý příběh naprosto klíčový – Corlyse Velaryona. Jasně, je to motherfucker (v knize není mimochodem ani zmínka o tom, že by Velaryonové byli bílé pleti), charisma z něj stříká a v seriálu má dost prostoru. Měl by ho ale mít ještě mnohem víc! Pro příběh je totiž něco jako pro nás Kryštof Kolumbus, Cristiano Ronaldo nebo Sagvan Tofi, prostě hrdina největšího kalibru. Po celém Západozemí je znám jako nejlepší mořeplavec světa. Od svých šesti let se pravidelně plavil přes Úzké moře, v šestnácti se stal kapitánem, pár let poté navrhl a postavil vlastní loď Mořského hada, s níž podnikl devět velkých cest. Při jedné z nich naložil svou loď takovými zázraky a poklady, že jediná plavba stačila k tomu, aby přes noc zdvojnásobil bohatství svého rodu, který se tak stal nejbohatším a jedním z nejmocnějších v celé Říši! A to jen díky němu. Pokoušel se dokonce obeplout Západozemí ze Severu, což se mu však nepodařilo. Je nadupanej a já jásám nad jeho obsazením, je však škoda, že není věnován dostatečný prostor tomu, za čím vším stojí. Nicméně je plánován jeho spinoff!

 

Zajímavým aspektem předlohy je již zmíněná nejednoznačnost výkladů významných událostí. Nejinak je tomu u laškováním naplněného večera mladé Rhaenyry. Předloha neposkytuje jasný sled událostí, neb zdroje se liší. Královský klaun tvrdí, že Rhaenyra byla dlouhodobě vedena Daemonem k tomu, aby sera Cristona svedla, k čemuž jí měl dopomoci dlouhodobý trénink sexuálních aktivit se strejdou, zahrnující například návštěvy bordelů. Ser Criston ale pln hrdosti Rhaenyru odmítl a k ničemu nedošlo. Druhý důležitý zdroj, septon Eustace, tvrdí, že oné osudné noci byla nedochvilná dědička trůnu načapána in flagranti s Daemonem, následně byli předvedeni před krále a celá věc byla ututlána. Criston však dle septona byl do Rhaenyry nešťastně zamilován, svou lásku jí vyznal a nabídl jí známý útěk mezi pomeranči, ale byl odmítnut. Zdroje se shodují v tom, že pobočník krále, milý Otto, nebyl odvolán pro naznačování penetrace, nýbrž pro neustále omílání otázky dědice trůnu, a to navíc dávno před těmito skandály. Jak vidno, tvůrci opět projevili značnou flexibilitu, oba zdroje i rozličné časové linie de facto zkombinovaly a nechali mladou princeznu obtáhnout pro jistotu oba své amanty. Viserys je tak rozeklán mezi tím, jestli bude věřit své dceři, svému bratrovi, nebo svému pobočníkovi. Náročné volby dělají dobré charaktery. A takové flexibilitě tleskáme.

 

© copyright 2000 - 2022.
Všechna práva vyhrazena.
Hosting zajišťuje: Stable.cz
Kontakty: Technická podpora | Redakce

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace