A byla svatba. A nebyla by to řádná svatba, kdyby na ní nedošlo k rozšmelcování držky pohledného jinocha. Zhrzený ser Criston v seriálu ubije k smrti Laenorova milence Joffreyho. I v knize dojde k Joffreyho smrti, nicméně během souboje na turnaji konaném právě při příležitosti královské svatby. Je zde naznačeno, že pohledný člen královské gardy bojoval po odmítnutí pomerančů poněkud urputněji, než bylo zapotřebí, nedošlo však k brutálnímu výlevu, kterého jsme byli svědky v seriálu. Jeho labilita je v seriálu oproti předloze významně zvýrazněna, znovu například v situaci, kdy po smrti krále Viseryse znovu někomu rozšmelcuje držku, konkrétně lordovi Beesburymu, který protestuje proti usazení Aegona na trůn. Dle jednoho zdroje v předloze jej ser Criston dokonce vyhodil z okna, umírněnější jazyky nicméně tvrdí, že Beesbury byl pouze zajat a zemřel v cele pod Rudou baštou. Hloubku jeho charakteru i motivacím dodává další fakt, který v předloze nenalezneme – pokus o sebevraždu, zastavený rukou královny Alicent. Díky této scéně je pak o něco jasnější jejich spiklenectví, kterému v knize paradoxně není tolik prostoru věnováno.

Další z jejích spiklenců, tarantinovský Larys Strong, se zde ujímá role člověka, který má na svědomí požár na Harrenově. Tvůrci však měli vícero možností výběru. V knize je opět původce požáru nejasný, někdo vinu přikládá Daemonovi, který se smrtí Harwina Stronga chtěl zbavit soka v lásce, jiní si šuškají, že smrt Strongů zařídil sám král Viserys, aby svou dceru uchránil před špínou nevěry. Seriál si nicméně vybírá jasnou cestu a z Laryse dělá otcovraha, bratrovraha, dědice Harrenova a milovníka nožiček. Můžeme to označit za překvapivé. Rozhodně ale ne tak překvapivé, jako možná to nejvýznamnější rozhodnutí o změně oproti předloze - nechat žít Laenora Velaryona. Ten v knize bez diskuzí a jasně zemře po potyčce se svým milencem Qarlem. A i toto rozhodnutí kvituji. Je totiž velmi pravděpodobné, že Laenor ještě sehraje důležitou roli, která překvapí i čtenáře knihy. Co však bude znamenat, pokud se dredatý princ vrátí ve chvíli, kdy je jíž Rhaenyra znovu provdaná? Z historie Západozemí totiž víme, že dva sňatky najednou jsou něco, co nejvyšší septoni netolerují, a jsou ochotni kvůli tomu i rozpoutat války. Nebo snad Laenor nahradí důležitou knižní postavu, jejíž čas ještě přijde, Addama Hulla? Tady je potenciál na zajímavý vývoj. A mluvíme-li o postavách, které by již měly být mrtvé, ale žijí, nesmíme zapomínat ani na charismatického velitele Královské gardy, Harrolda Westerlinga alias Dvalina z Hobita. Jeho úctyhodné bránění Rhaenyřina nároku na trůn je o to překvapivější, vezmeme-li v potaz, že jediná zmínka, kterou o něm v knize nalezneme, je ta o jeho smrti celý rok před sňatkem Rhaenyry a Laenora.

Samostatnou kapitolou je pak král Viserys. Ten nám v průběhu série prakticky hnije před očima pod tíhou blíže nespecifikované choroby, aby ke konci série vypadal jako zatoulaný komparz z Walking Dead. Oč větší je pak emocionální dopad kulervoucí scény, kdy se král probelhá trůnním sálem a vyjádří podporu své dceři. Monumentální moment, který se na žebříčku silných scén odehrávajících se v tomto sále staví daleko před smrt Daenerys a jen těsně za Tyrionův soud. Jenže nic takového v knize nenajdeme. Tvůrci se tu opět vyřádili a ukázali, jaký talent mají, aniž by k tomu potřebovali silné momenty z předlohy. V té se dočká poklidné smrti ve spánku. Tu mu showrunneři nedopřejí. Namísto toho si král splete svou dceru se svou manželkou, zmíní proroctví Aegona Dobyvatele a tím de facto zapříčiní celý Tanec draků. Jde opět o jednu z největších změn oproti knize. Tam, kde je v předloze Alicent vypočítává bestie, která nechá mrtvolu krále více než týden hnít ve svém pokoji, aby se Říše nedozvěděla, že již zemřel, je seriálová Alicent jen oběť Viserysova zmateného mumlání na prahu smrti a sama se tak domnívá, že opravdu jen plní poslední přání milovaného chotě. V seriálu je Otto „Paul Bulva“ Hightower tím, kdo chce Rhaenyru zavraždit, zatímco Alicent svou bývalou nejlepší přítelkyni brání. V knize jsou ale ve své chladnokrevnosti jedna ruka. Možná i proto se v předloze vůbec nedočkáme jejího labilního výlevu ve chvíli, kdy Aemond po osedlání dračice Vhagar přišel o oko. Konfrontace, kdy po sobě dvě bývalé přítelkyně vystartují, krásně ukazuje, jak se jejich vztah proměnil, a co vše je Alicent ochotna pro své děti obětovat. Seriál opět předlohu krásně rozšiřuje.

A jak je na tom v knize Rhaenys, kterou seriál drží jako Růženku ve věži, aby následně díky seru Errykovi unikla, na své dračici Meleys pobila pár civilistů a odletěla zvěstovat noviny Rhaenyře? Nijak. Rhaenys je po celou dobu králova úmrtí a pletich Zelených s Rhaenyrou na Dračím kameni a žádného kulervoucího momentu se v předloze nedočká.

Práce s motivací postav je tedy něco, v čem si jsou tvůrci evidentně dost jistí, a je to dobře. Svědky jsme toho v první pořádné potyčce mezi dvěma draky, respektive mezi drobným dráčkem a tím největším žijícím drakem Západozemí. Předloha si vystačí s letmým popisem dvou draků, kterak se hašteří mezi mraky. Kusy Arraxova těla jsou pak vyplaveny na břeh, zatímco ostatky mladého Luceryse se nikdy nenaleznou (v knize se dokonce objevují zvěsti, že Lucerys přežil, přišel ale o rozum a zbytek života dožil jako prostý rybář). Prázdný prostor se tedy scenáristé jali vyplnit obohacením charakteru velmi oblíbené neoblíbené postavy, jednookého Aemonda. Jak pravdivě nyní zní promluva krále Viseryse o tom, že draci sice mají své jezdce, nakonec se ale vždy rozhodují sami za sebe a představa, že je plavovlasý královský rod ovládá, je naprosto mylná. Arrax neuposlechne mladého Luceryse a zaútočí na Vhagar, která mu to oplatí tím, že ho proti vůli svého pána překousne vejpůl. Aemond něco takového evidentně nezamýšlel a já si opět troufám tvrdit, že jde o jednu z nejlepších změn oproti předloze. Tvůrci využívají každého prázdného místečka v knize, které by mohly využít k prohloubení oblíbených postav. Všichni Zelení v knize působí chladně, odměřeně a vypočítavě. Jejich hlavním cílem je dosadit na trůn Aegona a zničit Černé. Jak jinak si vysvětlit to, že Aemond se v knize po sežrání Luceryse a Arraxe vrací do Králova přístaviště s jásotem nad vítězstvím, zatímco v seriálu se jednooký princ pravděpodobně za Alicent bude vracet podobně, jako já za maminkou v patnácti po čtyřech končetinách a šesti absintech.

Kolem a kolem za sebe těžce subjektivně tleskám tomu, jak se tvůrcům daří téměř všechny změny, které oproti předloze učinily. Tam, kde to lze, se nebojí sahat k odvážným rozhodnutím, která do budoucna mohou překvapit, a náramně prokreslují charaktery, které jsou v knihách někdy až příliš černobílé. Co říkáte vy na věrnost seriálu původnímu materiálu? Naštval vás nějaký odklon? Je klidně možné, že jsem na nějakou důležitou změnu zapomněl. Pokud ano, spílejte mi v diskuzi, která je tímto otevřená.

---

Autor: Marek Mičke
Foto: HBO