Star Trek: Nová generace (1987-1994)

Seriál, který v 80. letech minulého století začal novou, dlouhou a slavnou éru Star Treku. Nová generace je téměř nejlepším ST seriálem (zdravíme na stanici Deep Space Nine), ale rozhodně je tím nejslavnějším a nejpopulárnějším příspěvkem do slavné sci-fi ságy. A není se co divit. Začátky sice byly trošku slabší (což je ostatně u Star Treků dobrým zvykem), ale od třetí řady, kdy se seriál vymaní ze stínu TOSky a vydá se vlastní modernější cestou, na diváky čeká naprosto luxusní podívaná s opravdu vynikajícími nápady a vymazlenými sci-fi zápletkami. Právě Nová generace začíná budovat a utvářet celou mytologii 24. století, do níž kromě DS9 spadá ještě Voyager. Právě TNG poprvé představila například postavu nejen všemocného Q, ale zejména nelítostného ničivého nepřítele v podobě Borgů... Navíc je tu ta nehlepší posádka, jakou Hvězdná flotila kdy měla! Skvěle napsané a ztvárněné postavy je opravdu těžké si neoblíbit. Patrick Stewart jako kapitán Jean-Luc Picard, Jonathan Frakes jako komandér Riker, Dat. Worf a další se nesmazatelně a právem zapsali do srdcí fanoušků.

K jejich cestám na hvězdné lodi Enterprise za poznáváním tajemných nových světů, za hledáním nových forem života a nových civilizací se vždy rád vracím. Naposledy zrovna nedávno, při příležitosti návratu úplně celé posádky v Picardovi, seriálu, který běží na úplně jiné streamovací službě. Mé oblíbené epizody vám vypisovat nebudu, z těch celkem 178 v sedmi sériích jsou jich desítky. Nová generace je prostě nejen zcela esenciální Star Trek se vším všudy, který se čas od času nebojí větší akce ani žánrového experimentování, ale navíc je i jedním z nejlepších seriálů komplet celého žánru. (tomasmy) 

Městečko Twin Peaks (1990-1991, 2017)

„Sovy nejsou tím, čím se zdají být.“ A to ani Twin Peaks. Seriál vtrhl na televizní obrazovky v porevolučním roce 1990 a nadobro změnil poměry televizního vyprávění. Nejednalo se o detektivku, přestože se začíná záhadnou vraždou a whodunnit otázkou: „Kdo zabil Lauru Palmerovou?“, a ve středu příběhu stojí vyšetřovatel, zvláštní agent Dale Cooper. A byť se zde vedle agentů hojně vyskytuje nadpřirozeno, nejsou to žádná Akta X. Twin Peaks jako kdyby bylo rodištěm devadesátkových televizních žánrů, dalo vzniknout mnohému z moderní seriálové estetiky a konvencí (úzká návaznost epizod, pocit čehosi unikavého, absurdní humor). 

Zatímco Laura byla pozvána, aby kráčela ohněm, nás David Lynch a Mark Frost zvou, abychom kráčeli surreálnem. Idiosynkratický David Lynch, který pandemii strávil nahráváním videí ze svého sklepení, při nichž losuje čísla neexistující loterie či předpovídá počasí, se do dějin seriálů zapsal touto kombinací detektivky, hororu, soapu a „zatraceně dobré kávy“. Není to jenom předměstí, kde se skrývá horor. Horor číhá mezi borovicemi. Lynch s Frostem vytvořili jednu z nejrozpoznatelnějších seriálových ikonologií: rudý závěs, trpaslík, agent s šálkem, intro, třešně (ty se zároveň postaraly o jeden z nejpamětihodnějších pracovních pohovorů, když Audrey uváže uzel na třešních jen pomocí úst a jazyka). Náladový soundtrack se stal také mezi seriály legendou. 

Twin Peaks: The Return z roku 2017 je pak zcela mimořádné tím, že v éře nostalgických produktů a úliteb fanouškům, přichází znovu se zcela vlastní vizí. Lynch má co říct, a právě díky tomu, že pouze nepřehrává staré hity, se esenci původního Twin Peaks přiblížil více, než kdyby jen vyvolával duchy tohoto městečka s 51 201 obyvateli. Osmá část, v níž sledujeme černobílou hrůzu výbuchu atomové pumy v americké poušti, je právem pokládána za jednu z nejlepších v televizní historii. (krauset)

Fraiser (1993-2003)

Jedna z těch komediálních klasik, jež patří ve Spojených státech k absolutním kultům, ale u nás si nikdy příliš velkou popularitu nezískala. A je to škoda. Psychiatr Fraiser Crane v podání Kelseyho Grammera je totiž ikonickou seriálovou postavou, která si získala nesmrtelnou popularitu už v kultovce Na zdraví! a v neméně slavném spin-offu svou pověst ještě umocnila. Fraiser se přitom vydal trochu jinou komediální cestou než hospodský předchůdce, neztratil ovšem nic na svém důvtipu. Sitcom možná není třeskutě vtipný od začátku do konce, sází ale na chytře vystavěný humor, důmyslné pointy a (jak je u sitcomu zvykem) skvěle napsané a sehrané postavy. Jeden z těch seriálových restů, který se vyplatí doplnit. Uvidíme, jak dopadne plánovaný návrat po letech. (Spooner)

Dr. House (2004-2012)

Na rozdíl od valné většiny lékařských seriálů, které se zabývají jen románky sexy doktorů a sestřiček, Dr. House je z velké části skutečně o medicíně. Ve velmi volné variaci na sherlockovské motivy geniální lékař a jeho tým řeší případy, s nimiž si kolegové nevědí rady, vydává se po stopách v podobě symptomů, anamnéz, vyšetření i patogenů v domácnostech, aby na konci případu namísto odhalení pachatele určil diagnózu nemoci a nasadil správnou léčbu. V celkovém fungování nemocnice seriál využíval umělecké licence, v odborných detailech se ale sympaticky hodně snažil o přesnost. Neskonale charismatický Hugh Laurie se tady představil ve své životní roli misantropického sarkastického lékaře, kterého by asi nikdo nechtěl potkat v ordinaci, když tam jde s rýmečkou, zato na obrazovkách jej všichni milovali. Diagnostické případy týdne jsou doplněny o zápletky z osobního i pracovního života House (vztahy, závislost, vlastní zdravotní problémy s nohou…), jeho kamaráda Wilsona i zbytku týmu. Když se po třech řadách začalo s obměnami týmu, dávalo to smysl nejen dramaturgicky, ale i vzhledem k ději – kdo by taky vydržel s Housem pracovat déle. Ač se už žádná sestava nevyrovnala té původní (Chase, Foreman, Cameronová), přinášelo to seriálu potřebné oživení. Po osmi řadách nakonec Dr. House vyčerpal snad všechny příběhové zákruty, kam jej jeho často nepřijatelné chování mohlo zavést, a snad všechny neobvyklé nemoci, které mohl vyšetřovat. Přesto nikdy neupadl do rutiny, ani nesestoupil z kvalitativního vrcholu o moc níže, a skončil přesně ve správné chvíli. A pamatujte: všichni lžou a (skoro) nikdy to není lupus! (Sam.Vimes)