Po delší době se opět vracíme k sérii článků o největších seriálových esech, ve které jsme se už blíže podívali na workoholika J.J. Abramse a krále blockbusterů Jerryho Bruckheimera. Nyní vám přiblížíme život dalšího velikána televizní tvorby. Na řadu se totiž dostal profil scénáristy a producenta, jenž stojí za mnohými úspěšnými (i neúspěšnými) sitcomy a s jehož tvorbou je obeznámen snad téměř každý televizní divák.

Chuck Lorre, vlastním jménem Charles Michael Levine se narodil 18. října 1952 v New Yorku a dětství prožil na Long Islandu, kde jeho otec vlastnil bistro (v Americe se jim říká luncheonette) typické pro Spojené státy 50. a 60. let. Lorreův otec s podnikáním moc velkou díru do světa neudělal, peněz moc neměli a dvanáctiletý Chuck tak nastoupil k tátovi do podniku jako výpomoc. I jeho maminka, se kterou nikdy neměl nijak extra dobré vztahy, se musela činit, což v té době nebylo zrovna obvyklé, a našla si práci v obchodním domě. Po těžkém dnu si pak celá rodina sedla před televizi, která už si tehdy našla cestu do mnoha domácností, a relaxovali u komediálních seriálů. Právě tady začínal Lorre objevovat kouzlo televizní tvorby, ale cesta k psaní a k prvnímu sitcomu byla ještě dlouhá a spletitá.

Poté co dokončil střední školu, nastoupil na State University of New York, kde však vydržel jen dva roky a raději se rozhodl pro pěveckou kariéru. S kytarou a pseudonymem Chuck Lorre obrážel jedno vystoupení za druhým, ale slávu ani kopu peněz mu to nepřineslo. Ten první výraznější průlom v jeho kariéře přišel až se songem „French Kissin' in the USA“, který napsal pro zpěvačku z kapely Blondie Debbie Harry. Po tomhle úspěchu si uvědomil, že právě psaní mu jde a mohlo by ho dobře živit. Zkusil to tedy v televizi, konkrétně v CBS, kde psal scénáře pro animované seriály jako Muppet Babies (1984-1991). Na hudbu ale nezanevřel a složil několik úvodních znělek, mezi kterými jasně vyčnívá ta pro animované Želvy ninja (1987-1996). Ve volném čase psal scénář k vlastnímu seriálu, který však nikdy nebyl realizován. Nad tímto neúspěchem nemusel Lorre dlouho smutnit, protože mu to otevřelo dveře k psaní pro tehdejší úspěšné sitcomy, jakými byly například Charles in Charge (1984-1990) nebo My Two Dads (1987-1990).

Od této chvíle už šla kariéra Chucka Lorrea pouze nahoru. Na začátku začal psát pro i nám dobře známý seriál Roseanne, kde si ho všimlo producentské duo Marcy Carsey a Tom Werner, kteří zařídili jeho povýšení mezi producentskou smetánku a navíc mu dali příležitost k napsání svého vlastního seriálu. Vzniká tak Frannie's Turn (1992). Nic vám to neříká? Není se čemu divit, tahle Lorreova prvotina byla totiž zrušena po pěti týdnech. I přes neúspěch se Chuck Lorre už v této době zapsal do povědomí jako scénárista a producent seriálů o ženách středního věku, které to v životě nemají zrovna nejlehčí a často se potýkají s různými nepříjemnými nástrahami života. Tahle premisa prostupovala mnohými jeho seriály, ať už to byla Roseanne, jeho nepovedený pokus s Frannie's Turn nebo jeho pozdější projekty. Ty už však byly mnohem úspěšnější.

Nejprve to v roce 1993 bylo Grace Under Fire, kde si Brett Butler zahrála rozvedenou matku, která řeší problémy nejen v práci, ale i v rodině a k tomu všemu se ještě vypořádává se závislostí na alkoholu. Kritiky oceňovaný seriál se držel na špici hlavně první tři sezóny, to mu taky vyneslo nějaké ty nominace na Zlaté Glóby. To už však Lorre neměl se seriálem nic společného, během první série se totiž rozhádal s Brett Butler a odešel, i když ne tak úplně, protože až do roku 1995 stále působil jako poradce. S tvorbou vlastních projektů nezahálel a v témže roce vytvořil sitcom Cybill. Seriál pojmenovaný po hlavní herečce Cybill Shepherd, která stejně jako předchozí Lorreovy postavy byla ženou ve středním věku s kupou problémů a výraznou osobností. I tenhle pořad znamenal pro Lorrea úspěch, alespoň zpočátku. Hlavní hvězda Cybill Shepherd sice dostala Zlatý Glóbus, ale sitcom si pro sebe postupně kradla její kolegyně Christine Baranski, která hrála Shepherdinu nejlepší kamarádku. Téhle rivalitě nijak nepomohly ani pletky Cybill s Lorrem. Ten pak kvůli tomu musel po sedmnácti epizodách seriál opustit. A s Chuckem Lorrem se tak začala táhnout nepříjemná pověst – nadaný scénárista a producent s až zničujícím talentem.

To ho samozřejmě neodradilo a v roce 1997 se vrátil na výsluní se sitcomem Dharma a Greg. Tady už Lorre opustil závažnější témata, která pro něj byla tak typická v jeho předchozích seriálech a zaměřil se čistě na zábavu. V jedné věci tento seriál oproti ostatním vynikal, poprvé se v něm totiž objevily tzv. vanity cards. O co jde? Na konci každého dílu probleskl text, který obsahoval Lorreovy myšlenky, filosofická dilemata nebo prostě různé vtipné příhody. Tyhle vanity cards je možné vidět i v nejnovějších dílech Teorie velkého třesku nebo Dva a půl chlapa.

Právě Dva a půl chlapa byl Lorreovým dalším projektem, na který se vrhl v roce 2002, kdy po pěti letech skončilo vysílání seriálu Dharma a Greg – mimo jiné obdržel šest nominací na ceny Emmy. Dva a půl chlapa patří mezi ty už velmi provařené seriály a vlastně netřeba se o něm nějak více rozepisovat. Za zmínku možná stojí Lorreova rozepře s Charliem Sheenem , která byla důkladně proprána a vyždímána bulvárem. Na rozdíl od podobných situací v minulosti, kdy musel Chuck Lorre seriál opustit, svou pozici tentokrát ustál, se svým seriálem pokračuje i nadále, balit kufry tak musel Chalie Sheen, jehož odchod nakonec pro seriál znamenal poměrně zajímavé oživení. O poznání klidnější situace pak panuje v jeho dalším sitcomu Teorie velkého třesku, kterým v roce 2007 dokonale zaplnil prázdné místo v kategorii geekovské komedie a stvořil tak další velký hit.

Někomu by možná stačilo mít dva zástupce mezi nejúspěšnějšími seriály posledních let, Chuck Lorre chce ale víc. V roce 2010 se začíná vysílat Mike and Molly, sitcom okořeněný špetkou romantiky o dvou krapet objemnějších lidech, kteří se do sebe zamilují pří návštěvě skupinového sezení anonymních jedlíků. Prvotní rozporuplné reakce vzaly brzy za své a Mike and Molly je tu s námi už třetím rokem.

Chuck Lorre se zdá být nekonečnou studnicí na kvalitní komediální seriály, jenž mají potenciál dlouhá léta bavit své diváky. Bohužel se zdá být i magnetem na problémy a zákulisní rozbroje, které mají často za následek jeho předčasný odchod od projektu. V současné době však patří mezi tak výrazná jména televizní tvorby, že něco podobného mu už zřejmě nehrozí a my se tak můžeme jen těšit na to, s čím přijde příště a zdali to dosáhne takové úrovně, na jakou jsme u něj zvyklí.