link

Druha seria Vinylu napokon nebude. Zaujimave, ale nemozem povedat, ze vylozene prekvapive.

tak bohužel po třetím díle jsme to s ženou vzdali....přiběh se nijak neposunul, kriminální linka neviditelná.....v tehdejší muzice plavu takže za mě 5/10

Za daných okolností jediný možný řešení

Vcera konecne dopozerane. Hudobne a atmosferoo vynikajuce, scenaristicky uplna katastrofa.

Nebyt hudby, tak nepozeratelna nuda. Velka skoda, potencial bol velmi velky.

Koukal jsem to do 7. epizody a pak to utnul. To jak to mělo parádně našlápnuto v pilotu, tak se to zbytečně moc utápělo ve fetu, sebelítosti, fetu, manželku si usmířím, pak zase neusmířím. Takhle si seriál o dobové hudbě moc nepředstavuju. Nejzajímavější jsou momenty, kdy se na scéně objeví dobové hvězdy, ale i tak mi přišly většinou nevyužity. Hlavní hrdina je většinou nesympatický, byť má charisma.

Zopakuju, co jsem napsal už po úvodním dvoudílu. Tenhle seriál je především lekcí z hudební historie a obrovským loveletterem tehdejší hudbě a lidem, který ji tvořili; a z tohohle pohledu funguje takřka bezchybně.

Osobně vidím Vinyl hlavně jako takovou hudební obdobu topgearovský "cool wall", protože téměř autoritavně divákovi oznamuje, kterým kapelám a umělcům věnovat čas a který radši ignorovat. Takže když Richie dostane epifanii na koncertě "Dolls", nebo když Jamie začne v ruce obracet #1 Record od Big Star a pochvalně mručet, tak hned víte, že byste měli kurva zpozornět a rychle si ty desky jít poslechnout, protože tohle jsou klasiky, na který navazovalo milion dalších od Sex Pistols po R.E.M.

A asi bysme nenašli povolanější osobu, která by tohle všechno měla dostat na obrazovky, než právě Scorsese. Kromě toho, že je velkej rockovej fanoušek a tenhle kus hudební historie prožil z první ruky, tak mezi jeho filmový zářezy patří i The Last Waltz o posledním koncertu kapely The Band nebo dokument s všeříkajícím názvem George Harrison: Living in the Material World. Proto trochu zamrzí, co se ze seriálu postupně stane po jeho odchodu z režisérský židle. Ale to bych trochu předbíhal.

--- SPOILERY ---

Protože po prvních zhruba třech, čtyřech epizodách jsem byl maximálně nadšenej; seriál plnil přesně to, co jsem si od něj sliboval "and then some". Bezvadný tempo, nezastavitelnej příval skvělý hudby a milion odkazů na tehdejší hudební scénu (bylo jich takový množství, že prosím HBO, ať vydá k seriálu podrobnej manuál, protože např. libový cameo Joeyho Ramonea bych sám nikdy neodhalil)... Když si vzpomenu na podzápletku s Alice Cooperem a její pointu, směju se ještě teď.

Jenže současný sledování American Crime Story naplno odhalilo jeden zásadní fakt, a to ten, že mě hlavní hrdinové Vinylu vlastně vůbec nezajímali. Zatímco v ACS jsou všechny charaktery díky nuancovanýmu scénáři i decentnímu podání herců dokonale hmatatelný, postavy Vinylu existujou jen od toho, aby plnily klasický žánrový chlívky a za všech okolností jednaly afektovaně. Bobby Cannavale se sice snaží, co mu nosní přepážka stačí, ale k čemu to je, když je tři čtvrtiny seriálu za nesympatickou smažku. Docela jsem měl problém najít si někoho, komu fandit, než tuhle roli nakonec obsadil Ray Romano. Postava Zaka Yankovicha byla nejsvětlejším bodem posledních dílů i přes ty pitomý dějový zákruty, kterýma ho scénáristi protáhli.

Abych ale nebyl příliš příkrej. Miloval jsem scény jako např. party v domě v Malibu s folkovou smetánkou v čele s Cass Elliot – na který chyběl snad už jen Graham Nash – nebo nostalgický vzpomínání na Elvisův Comeback Special. Což bylo přesně to, v co jsem před premiérou ani nedoufal, že dostanu.

Někomu, jako jsem já, měl bejt seriál teoreticky ušitej na míru, a přes jistý výhrady se to vlastně nakonec povedlo, nadšení ovšem předstírat nebudu.

5/10 - Fakt mě to vůbec nechytlo a nechal jsem toho po dvou epizodách. American Crime z osmdesátek jsem přitom zhltnul jak malinu. Bohužel, všechny postavy byly vrcholně nesympatické a bylo mi naprosto jedno, jestli v příští minutě umřou na předávkování kokainem, udušení zvratky nebo to napálí s autem do zdi. Opravdu vás bavilo sledovat osudy amatéského hochštaplera, který se v první epizodě snaží podvést německé kupce (protože kolega řve, že jako žid němce klidně podvádět může) a okrást o peníze Led Zeppelin (Jak říká Robert Plant: "Ojebu tě jak tady ty žáby po koncertě" ) Argumenty, že "takhle to v hudebním bysnysu chodilo" neberu. To už se budu raději dívat na Keitha Richardse jak se sjíždí na heroinu, protože ve světlých chvilkách taky něco vytvořil. Proč se divat na historii jednoho parazita na hudbě jiných fakt nevím. Sorry, ale Bobby Cannavale fakt není Brian Cranston, aby utáhl zájem diváků o takhle zápornou (a v důsledku bezvýznamnou) postavičku.

American Crime bylo o tolik kvalitnější, že nemá cenu dikuzi o nejlepší novince prvního čtvrtletí vůbec otvírat. 10/10 pro Vinyl od všech zůčasněných pak přičtu na vrub dodavateli kvalitních halucinogenů do redakce. Tohle je totiž větší úlet, než Jefferson Airplane. Jinak hudbě zdar, jdu si pustit Black Dog

V globale Vinyl nebol prijaty az s takym bezmedznym nadsenim a viac sa stotoznujem so striedmejsim hodnotenim. Bobby Cannavale je sice skvely, ale hral chvilami dost nesympaticku postavu, ako bolo pisane v recenzii, scenaristicky mi to nepripadalo az tak vypiplane, niektore podzapletky ma velmi nebavili a obcas hrali scenaristi na efekt. Inak objavovanie sa znamych celebrit zo sveta hudby na jednu stranu potesilo, na druhu stranu mi niekedy prislo samoucelne. Nastastie su celkove dojmy relativne pozitivne, ale na viac ako 7/10 to po prvej serii nevidim.

pro mne zatim nejlepší kousek tohoto roku (následován American Crime Story)...i když v první polovině jsem měl taky pocit, že se to moc točí jen kolem Richieho a jeho eskapádách s kokainem....každopádně perfektní Bobby Cannavale