Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.

Téma: Prsteny (bez)moci I: Umění adaptace


ikona
krauset
amazonlord of the ringlotrmordorprsteny mocirings of power
Víte, proč některé seriály plují, a jiné jako kámen nikoli? Žertuji. To bych vám neudělal. Toto je seriózní plátek, kde bychom si nedovolili zveřejnit podobný nesmysl. Ale stejně, víte, proč jdou Prsteny moci ke dnu? 

Týden co týden jsem byl v redakci tázán, kdy už konečně dopíši téma o Prstenech moci. A mně se vždy, podobně jako Bilbovi v Hádankách ve tmě, vydralo z hrdla jen: „Čas! Čas!“. Zatímco jsem chtěl říci celistvé: „Dopřejte mi ještě čas“. Čas mi byl dopřán a radím ho i vám, protože následující text je nejdelší, jaký jsem kdy pro TVZone nebo MovieZone sepsal. A to se jedná jen o první část, která se bude vesměs zabývat adaptací a interpretací Tolkiena. V druhém tematickém článku o Prstenech moci se podíváme na nespočetné problémy, které seriál má nehledě na zdrojový text. 

Seriál Prsteny moci měl sice premiéru na Tolkienovy úmrtiny, ale jsme to my, diváci, koho málem přivedl do hrobu. I tak se našli tací, kdo byli překvapeni, že Prsteny moci vyšly s prázdnou po zveřejnění nominací na Zlaté glóby. My v redakci se divíme různým věcem, ale tato mezi ně nepatří. Naši makrorecenzi si ostatně můžete připomenout zde.

Tolkien jednou navštívil divadelní adaptaci The Winds in the Willows a prohlásil, že je vidět, že je její autor velký obdivovatel původního díla, ale možná ne příliš všímavý. A to je to nejlepší, co bychom mohli o tvůrcích Prstenů moci říct. Nevěřím, že by showrunneři Payne a McKay neměli k Tolkienovi blízký vztah, ale to je planý argument emocí. Tvůrcům naneštěstí chybí talent na to, aby napsali dobrý scénář, a inteligence, aby to rozpoznali. 

Postrádají schopnost porozumět velkým Tolkienovým tématům, což znamená, že nedokáží vlastní změny udržet uvnitř těchto témat, jako se to povedlo Jacksonovi, který změnil mnoho jednotlivostí, a přece ponechal vyznění nedotčeno. On, Fran Walsh a Philipa Boyens měli totiž cit pro předlohu a Tolkienův svět. Moje kritika se v prvním textu sice bude opírat o nesmyslné změny vůči předloze, ale jejich nevhodnost bude ilustrována na tom, jak negativně postihují drama vyprávění, nebude to tedy samoúčelná kritika změn. Neberu argument, že se Tolkien otáčí v hrobě – to by se otáčel i u Jacksonových adaptací. Nakonec to, na čem záleží, je kvalita výsledného díla – a právě ta je zde tristní. 

Vážnější obvinění, a obávám se, že správné, už by bylo, že tvůrci nemají dostatek víry v příběhy Druhého věku Středozemě tak, jak ho Tolkien předestřel. Nechtějí vyprávět příběh elfů a Númenorejců, namísto toho v čase teleportují Gandalfa i hobity z věku Třetího. Paradoxně to byli právě Payne a McKay, kdo Amazonu přednesli svůj návrh zasadit chystaný seriál do Druhého věku. Před jejich návrhem se počítalo s tím, že první seriál ze světa Pána prstenů bude pojednávat o mladém Aragornovi (jak jsem o tom informoval v úplně prvním tematickém článku). Přitom právě mladý Aragorn by měl ony ingredience, které tvůrci násilně cpou do Prstenů moci: milostný příběh, ostře řezaného sveřepého hrdinu, známá místa, hobity, Gandalfa, čaroděje… Vzhledem k výsledku je tedy zarážející, že si Druhý věk dobrovolně zvolili.

Tolkienova témata a nejzásadnější změny oproti předloze

„Tento příběh není ve skutečnosti o Moci a Nadvládě: ty jsou pouze tím, co dává věci do pohybu; je o Smrti a touze po nesmrtelnosti. Což je stěží více než prohlásit, že je to příběh napsaný Člověkem.“

J. R. R. Tolkien v dopise číslo 203 

Jak jsem psal, v zásadě existuje dvojí typ změn oproti předloze: ty, které mění jednotlivost, a ty, jež mění duch předlohy. Po zhlédnutí celého seriálu je možné bezpečně tvrdit, že se byť jediná událost neodehrála tak, jak je popsaná v knihách. A co hůře, změny zcela převracejí řád fikčního světa. Nenechte se mýlit názvem, toto již není rozpoznatelný Tolkien.

Pro Tolkiena je typická morální jednoznačnost, dobré postavy jsou v zásadě pravdomluvné, hlavní roli pak hrají naděje a spasení. Kdo četl Silmarillion, ví, že profesor zdaleka nepsal jen černobílé postavy, morální kompas je však v jeho příbězích snadno rozpoznatelný. Obdivuje starodávnou odvahu a mýty, nicméně jeho hrdinové nacházejí pravý smysl života po bojišti a mimo bojiště. Tolkien neglorifikuje bitvu, ale slovy Faramira: „Nemiluji jasný meč pro jeho ostrost, ani šíp pro jeho rychlost, ani válečníka pro jeho slávu. Miluji pouze to, co brání.“ Jeho fantasy je elegantní, jeho hlavním módem je smutek z pomíjivosti, jeho tématy jsou naděje a odvaha, boj se smrtelností, přijmutí svého údělu, nemožnost zvítězit v dlouhém plynutí času. V Tolkienově psaní je přítomno cosi, co lze nazvat kosmickým smutkem. Ten je spojen s věčností. 

Příběh Druhého věku je příběhem honby za nesmrtelností a budování impérií, která nás mají přetrvat. A příběhem ceny za onu nesmrtelnost – pro elfy kajícnost za Prsteny, pro lidi z Númenoru zatracení, s výjimkou několika Věrných. Témata spojená s věkovitostí či budováním říší se ve zhuštěné časové linii zcela vytrácejí. Nebylo třeba otrocky dodržet Tolkienovu časovou osu, v níž je Jeden prsten vykován roku 1600 a Isildur (pardon, Isil) s Elendilem připlují do Středozemě roku 3320, ale měli jsme poznat minimálně dvě generace Númenorejců. Jednu, která by žila během kování Prstenů moci v prvních řadách seriálu, a druhou okolo Elendila před Pádem. Pokud si časové skoky může dovolit Rod draka, pak zde byl minimálně jeden naprostou nezbytností. 

YouTube kanál Tolkien Untagled v sérii videí vydaných ještě před premiérou Rings of Power předvedl, jak naložit s adaptací Druhého věku. Začíná prologem na Númenoru v roce 442, v němž se potkává stařec těsně před smrtí s mužem v rozpuku mládí. Až jejich rozhovor odhalí, že se jedná o dvojčata. Jsou jimi Elrond, který si zvolil osud elfů, a Elros, který svázal svůj osud s lidmi, aby se posléze stal prvním králem Númenoru. Elrond okusí hořkost i dar smrtelnosti a břímě věčnosti.

Takový začátek by dal divákům jasně pocítit, v jakém světě se příběh odehrává. Místo toho jsme v seriálu viděli bratry jen neživotně na tapisérii, a tak si Elrosova vztahu s Elrondem povšimnou jen znalci. Pokud vás zajímá celé video, zde je odkaz

Fantasy se občas stává terčem posměchu za to, jak moc v zápletce spoléhá na magické předměty a macguffiny. A byť se též u Tolkiena nacházejí v centru dění předměty, v Silmarillionu silmarily a v Pánu prstenů Jeden prsten, jsou pouze katalyzátorem hlubšího příběhu. V případě Jednoho prstenu je navíc topos o získání magického artefaktu ironicky převrácen, neboť Prsten je třeba zničit, ne jej nabýt. Je to vlastně anti-quest. Samotné přenášení Prstenu z Kraje do Mordoru je poměrně jednoduchá zápletka, kolem ní se však odvíjí příběh značné hloubky a komplexity. Zničení Jednoho prstenu je možná koncem zápletky, ale rozhodně ne příběhu, a neschopnost tyto dvě věci odlišit pak vede k chybnému závěru (ha!), že má Návrat krále příliš mnoho konců.  

V seriálu je naopak na artefakty, které je třeba získat a posléze s jejich pomocí něco otevřít, vyléčit či předpovědět, kladen nesmírný důraz a jsou zde využívány až mechanistickým, videoherním způsobem. Velmi patrné to je na mithrilu, kolem něhož se v páté epizodě rozvine zcela absurdní zápletka, jež mě donutila v následném recapu nad seriálem zlomit čarodějovu hůl. 

Mithril

Tragika elfů spočívá v tom, že jsou vystaveni umírání a chátrání a upadání, přestože sami na sobě z toho pociťují jen málo. V tom tkví jejich truchlivý osud. Jsou spojeni se světem a po jeho zániku – kdo ví, co s nimi bude. Nemají lidský dar smrtelnosti. Ani jistotu, jako Tolkienovi lidé, že je s nimi počítáno v božím plánu. Touha zastavit tok času a udržet svět neměnný je jejich přední ambicí a důvodem, proč se dali do kování prstenů. 

Nikde není nepochopení Amazonu viditelnější než v zápletce s mithrilem. Mithril je v knihách vzácný, extrémně odolný kov, ale není na něm jinak nic mystického. Vyskytoval se již v Prvním věku, trpaslíci jej s elfy čile obchodovali a například Eärendilova loď Vingilot byla údajně z mithrilu. 

V seriálu je původ mithrilu spjat se silmarilem. Příběh zní takto: elfí válečník a balrog zkříží zbraně na vrcholku hory, když vtom do opodál stojícího stromu, v němž se ukrývá silmaril, udeří blesk, a ze společné energie Dobra a Zla, silmarilu a blesku, vznikne železná žíla vpletená do hory neboli mithril. Již jsem psal, že by tedy měli trpaslíci kopat spíše vzhůru než do hloubky. Je to jakýsi manicheismus, či yin a yang. Elfy zachrání jen síla, která je zároveň Dobrem i Zlem, budou tedy doslova potřebovat vystavovit se temné moci a korupci balroga, aby zažehnali jakousi nespecifikovanou nemoc šířící se jejich říšemi. 

Jednak je to netolkienovské svým dualismem Dobra a Zla a nutností jejich spojení (Tolkien tento druh morálního relativismu nenáviděl), jednak svou extrémní kostrbatostí. Tvůrci si zřejmě myslí, že stačí zmínit tolkienovské ingredience jako strom, silmaril, elf, balrog, Světlo a Temnota – a vypadne tolkienovský obraz. Ale to se zle mýlí! Tolkienovy mýty jsou velmi elegantní. Jen považte. Víte, odkud se vzalo světlo ve Frodově lahvičce, kterou mu věnovala Galadriel? Je nabráno z Galadrieliny studánky ve chvíli, kdy se v ní odráží světlo silmarilu na Eärendilově čelence při jeho putování oblohou. Světlo zůstává uvězněné v odrazu nastálo. Jak nádherně poetické! Světlo staré tisíciletí ve Frodově držení pojí jeho putování s Valinorem a prvním hořem. Tolkienovy artefakty mají značnou mytopoetickou hloubku. 

Mithril je v seriálu nadán zvláštními schopnostmi – koupe elfy ve svitu světla Valinoru a léčí jakousi podivnou nemoc, která se zničehonic šíří po Středozemi (což Gil-galad pozná z usychajícího stromu). Ignorujme na moment, že Tolkienovy elfy nesužují nemoci, mohou zemřít pouze násilnou smrtí či žalem. Proč je to tak problematické? Z elfů to náhle činí někoho, kdo vnímá čas lidským, a ještě k tomu novověkým způsobem (viz musíme stihnout loď příští týden). Jejich nesmrtelnost, potažmo smutek, je najednou volbou. Elfové v seriálu nejsou odsouzeni žít věčně, oni se pro to rozhodují. Téma pomíjivosti a věčnosti je tím nevyhnutelně oslabeno. Elfové najednou mají medicínu, ne úděl. 

Tolkien se, jak známo, nedíval laskavě na industrializaci a mechanizaci světa, zato tvůrci jsou posedlí posouvat zápletku za pomocí tří M: mechanizace, medikalizace, materialismu. Jak by řekl Stromovous, tvůrci mají v hlavě jen kov a kolečka. Mithrilovská zápletka a tato zvláštní medikalizace Tolkienova světa je prstenovská verze midichlorianů. 

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (19)
© copyright 2000 - 2024.
Všechna práva vyhrazena.
Hosting zajišťuje: Stable.cz
Kontakty: Technická podpora | Redakce

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace