NEJLEPŠÍ EPIZODY

5. Stranger Things S04E04 – Drahý Billy

Čtvrtá epizoda Stranger Things nakonec zvítězila v našem redakčním žebříčku hned z několika důvodů. Finále seriálu bylo opravdu velkolepé, ale více komorní díl, který se zaměřuje na Max a hodiny, které jí odbíjejí čas, byl opravdu neuvěřitelně silným zážitkem od začátku do samotného konce. Tímto dílem v podstatě vrcholí silně atmosferická část seriálu. Strašení Vecny a Maxin souboj s nemilosrdně utíkajícím časem mě držel na okraji sedačky a byl to jednoznačně extrémně silný zážitek. Sadie Sink zde ukázala, že je opravdu výbornou herečkou a velmi silně podala celý průběh s odpočtem času. Zároveň také nezahálel ani zbytek našich hrdinů a jednotlivé linky, jež spojoval tíživý pocit urgence, se skvěle propojily v dechberoucí finále (o tom se dočtete specificky v kapitole, věnující se nejlepším scénám). V celém díle vidíme obrovské množství velmi emotivních scén, v nichž se nejen Max, ale také všichni její kamarádi vyrovnávají se situací, do které je Vecna postavi, a právě díky tomuto silnému zohlednění postav a jejich emocí se jedná o jeden z nejlepších dílů jakéhokoliv seriálu loňského roku. (Diego.Dorlan)

4. Sandman S01E05 – Nonstop

Je vlastně trochu paradox, že nejlepší epizodou Sandmana je ta, v níž se samotný Morfeus prakticky nevyskytuje. Když máte ale k ruce prvotřídní scénář, výtečného záporáka s tváří lahůdkového Davida Thewlise a silný motiv o lhaní a pravdě, nic jiného už vlastně nepotřebujete. Nonstop je přitom v podstatě komorní dialogovkou odehrávající se na jednom místě s pár postavami, jež se svým stylem zbytku seriálu v mnohém vymyká. Jenže právě díky tomu patří ve výsledku také mezi to nejsilnější, co nám očekávaná adaptace nadělila. S ústředním tématem se tu totiž pracuje velmi chytře, každá postava tu má své jasné místo a celý příběh skvostně graduje a dává Sandmanovi opět jiný rozměr. Skvělá lekce scenáristiky, kterou si ještě asi několikrát zopakuji. (Spooner)

3. Rod draka S01E08 – Pán přílivů

Kdyby tahle kategorie byla nafukovací, z Rodu draka by se dala vybrat skoro každá epizoda. Ta osmá, Pán přílivů, začíná dalším posunem v čase dopředu, tentokrát o šest let. Znovu se otevírá téma následnictví a jeho legitimity, do kterého znovu musí vstoupit i samotný král osobně, ač nyní již velmi zesláblý a v jiných otázkách téměř plně zastupovaný jinými. Jeho pomalá chůze k trůnu je jednou z nejlepších scén roku (viz dále), podání koruny bratrem Daemonem je silným symbolickým momentem. Po nepříjemném – i když poté svižně utnutém – jednání v trůnní síni následuje velká rodinná večeře, umírající král by si totiž přál usmíření mezi svými příbuznými. Jistě, že to nakonec skončí urážkami, výhružkami a potlačovaným násilím, ale na začátku to alespoň na chvíli skutečně funguje, panuje civilní atmosféra a zazní nikoliv neupřímné přípitky a projevy obdivu. A i to je na dynamice vztahů v Rodu draka zajímavé, že nejsou jen tak jednoduché, aby mezi soky panovala čirá nenávist, že ve vztahu Alicent a Rhaenyry ještě zůstaly i stopy hlubokého přátelství, jež je kdysi pojilo, Daemon zase s věkem dokáže být ke staršímu bratrovi daleko shovívavější než kdy dřív. (Sam.Vimes)

2. Euforie S02E05 – Bez hnutí jako kolibřík

Epizoda, která by se měla povinně pouštět na druhém stupni základních škol, aby i ti největší blbci pochopili, že drogy jsou fakt na ho*no. Totálně vysilující, intenzivní a depresivní výlet do nitra sebedestruktivní Rue, která zažívá nejhorší absťák svého života, je totiž až fascinující emocionální jízdou, která nedá postavám ani divákům nic zadarmo. A rozhodně vám u ní nebude dobře. Až nepěkně autentickým způsobem totiž ukazuje člověka, který se ocitl na naprostém drogovém dně a nebojí se s sebou stáhnout jak svoji rodinu (role matky či mladší sestry jsou zde naprosto zdrcující), tak své kamarády. Rue se tak stává charakterem, který můžete na jednu stranu snadno odsoudit, na druhou je vám jí ovšem naprosto líto a divák jen s napětím sleduje, do jakých problémů se ještě během dílu dostane. Mistrně zrežírovaná šleha Sama Levinsona, na niž by se rozhodně nemělo zapomenout. (Spooner)

1. Rod draka S01E07 – Náplavomarka

Západozemí ve své nejčistší podobě. Už úvodní pohřeb v bolestech zesnulé Laeny toho o jednotlivých postavách řekne víc než u jiných seriálů celé série. Drobné narážky, nenávistné pohledy, teskná hudba a rozšiřování kultury fikčního světa, to vše zhuštěné do několika minut. Epizoda Driftmark nám prakticky nedovolí nic necítit, neboť jsme hned od počátku vrženi do soukolí několika konfliktů, které zpočátku jen jemně bublají pod povrchem. Půtky a boje se ale vrství, jednotlivé motivace se protínají a neteř se strejdou souloží. Neustálá gradace podnícená vypiplanými dialogy a jasně prokreslenými postavami je to, co pozlacuje tenhle díl. Vždyť jen první půlka epizody by vystačila na dějově plodnou část, oblíbený režisér Miguel Sapochnik nicméně nesundá nohu z plynu, ale ještě dupne na turbo ve formě Aemondova osedlání nejsilnější dračice Vhaegar. Silná scéna, která jasně prodává Aemondovu houževnatost a nebezpečnost obřího tvora. 

Reakce na sebe samozřejmě nenechá dlouho čekat a konflikty eskalují. Dětské bojůvky vídáme ve filmech i seriálech málo, možná i proto mívají takový dopad. Nad čím však lze jásat nejvíc je to, že spory nepadají z čistého nebe a nepůsobí prázdně. Každý úder i řez nožem vychází z jasně dané motivace a povahy postavy. Aby konfliktů nebylo málo, přichází reflexe vyříznutí oka. Vyhrocená scéna u krbu jasně odkazuje na podobnou situaci z první řady Hry o trůny, kdy byl Eddard Stark nucen potrestat své děti za to, že jejich zlovlk zranil prince. Viserys však ve své váhavosti mezi milovanými osobami nejedná tak rozhodně, což má za následek nehezkou výměnu mezi dřívějšími BFF. „And now they see you as you are.“ je hláška, která náramně shrnuje celou epizodu. Postavy se totiž pod tíhou okolností odkopávají a v shakespearovsky laděných konfrontacích vyžadují oko za oko s nožem v ruce. Emoce stříkají a když už si člověk říká, že víc toho z epizody vyždímat nejde, dojde k předstíranému úmrtí Laenora, které příběh i pozadí postav posouvá dál. Tahle epizoda je ztělesněním seriálové magie. (Jokolo) 

Osobní tipy:

Love, Death & Robots S03E02 – Děsivá výprava – Davidem Fincherem režírovaný příspěvek do sci-fi antologie je nejen vizuálně nádherný, ale také je to úžasně atmosférickou a potemnělou podívanou o souboji člověka s hrůzou z moře i člověka s člověkem. Kdo neviděl, rovnou si epizodu běžte pustit, je to de facto samostatný krátkometrážní film. (Sam.Vimes)

Rod draka S01E09 – Zelená rada – Jednak proto, že se nebojí porušit očekávání stanovená Hrou o trůny, že právě předposlední epizoda je ta nejdramatičtější a bitevní, jednak proto, že si dává záležet na budování tenze a zpracovává často přehlížený fakt, že krále, toto ztělesnění moci, je třeba ovládat i fyzicky, to znamená vědět, kde je, a držet ho ve své přítomnosti. (krauset)

Better Call Saul S06E07 – Plan and Execution – U sedmé epizody jsem se smál, jako už u Saula dlouho ne. Neuvědomil jsem si ovšem, že sleduji midseason finále závěrečné série. Pak přišla poslední scéna a diváci včetně mě hledali spadlou čelist pod stolem. Nejen emocemi a zvraty nabitá koncovka této epizody, ale především ladně zvládnutý obrat tónu o 180 stupňů jsou ukázkovými devízami mistrovství tvůrců tohoto seriálu. (Ojik)

Star Trek: Strange New Worlds S01E10 – A Quality of Mercy – Největší pocta původnímu Star Treku. Epizoda Rovnováha hrůzy převyprávěná s Pikeovou posádkou, z nových úhlů pohledu a s odlišným vývojem. Prvotřídní fanservis, který je navíc nejlepší epizodou veškerého Star Treku za posledních šest let. A je to válečné drama. (tomasmy)