NEJVĚTŠÍ ZKLAMÁNÍ

5. Zaklínač: Pokrevní pouto

Pokrevní pouto není takový průser, jak jsem se obával. Ale nebojte, chválit opravdu nebudu. Po všech těch ukázkách a produkčních rozhodnutích jsem prostě jen očekával ještě mnohem větší příšernost, kterou to i přesto je. Když zapomenete na to, že se to jmenuje Zaklínač, pořád dostanete lacině vypadající béčkovou fantasy s béčkovými herci a pitomým příběhem. Výsledný produkt vypadá jako z devadesátek, ale i v těch se točily věci, které obsahovaly alespoň zajímavé postavy. Tady nejsou zajímavé ani postavy, ani jediné monstrum, které občas vyskočí z lesa či z vody. Hezké exteriéry to nevytrhnou, skvělé hudby Beara McCrearyho je na tenhle projekt vyloženě škoda a to, že mi celá minisérie díky zkrácení na pouhé čtyři epizody překvapivě docela dobře utíkala, je ve výsledku taky jen drobnost. Výsledek je prostě strašně nezajímavá věc, která velmi často (jistě nechtěně) působí naprosto směšně a přestože je plná hloupostí, bere se strašlivě vážně. Když ovšem na to, že se to jmenuje Zaklínač nezapomenete, zvlášť pokud jste fanoušky předlohy (tedy knih), budete opravdu odporně rozezlení. Se Sapkowského světem si tvůrci dělají co chtějí a navíc to Sapkowského svět už vůbec nepřipomíná. S mytologií si to prvotřídně vytírá sedací ústrojí a to, co tvůrci předvádějí, by neobstálo asi ani jako fanfikce. Jako samostatný random fantasy seriál, je tahle věc ale pořád jen podprůměrná rutinní ztráta času pro všechny, ve které nefunguje vůbec nic. Mnohem lepší žánrovky vyprodukoval i Hallmark. Takže tak. (tomasmy)

4. Boba Fett: Zákon podsvětí

Tohle se opravdu nepovedlo. Jednak je Temuera Morrison nudný, necharismatický a neakční nehrdina a jednak Boba Fett samotný mi vždycky přišel jako nezajímavá postava, což tenhle seriál jenom potvrdil. Problém bohužel ani zdaleka není jenom v Bobovi - většina ze sedmi epizod je utahaná nuda prakticky o ničem, která nakonec vyvrcholí "epickým" finále v podobě lovu na godzillu. Přestože jsem se většinou seriálu neuvěřitelně ale zaslouženě (pro seriál) pronudil, musím pochválit dvě epizody, které s hlavním děním nemají vůbec nic společného, protože se vlastně jedná o regulérní díly Mandaloriana. Ty jsou skvělé, ale protože víceméně (spíš hodně více) stojí mimo, zoufalost celého projektu jen podtrhují. Výsledný dojem naštěstí zachraňují některé vedlejší postavy a hlavně opravdu vynikající soundtrack, skvělá kamera a luxusní westernový feeling. Jenomže to je prostě málo. Zákon podsvětí je tak nejnudnějším (nikoliv nejhloupějším) Star Wars projektem vůbec. A to mohl ve výsledku být (jak napovídá název) klidně i slušnou gangsterkou. Místo toho je jenom prázdný. (tomasmy)

3. She-Hulk: Neuvěřitelná právnička

Když Disney s velkou slávou odstartoval marvelovskou expanzi na své "plusko", následovala lavina oznámení nových projektů. Mezi nimi byl i seriál o She-Hulk, sestřenici Bruce Bannera, která má stejné schopnosti jako on a současně se živí jako právnička. Na papíře zněl projekt slibně – z žánru právnické komedie se superhrdiny přímo sálala originalita a v kuloárech se spekulovalo o množství stylových cameí (kampak se nám asi poděla ta zaručeně potvrzená Jessica Jones?). Jenže pak přišel první trailer a očekávaní byla o něco zchlazena. Většina internetu kritizovala nedopečené CGI hlavní hrdinky a humor působil přinejmenším křečovitě.

Samotný seriál byl ale bohužel ještě horší a ošklivé digitální efekty byly nakonec jeho nejmenším problémem. Roztříštěný a nefunkční koncept, nesympatické a špatně napsané postavy, nevtipná komediální stránka a prapodivné kvazifeministické míření ve výsledku utvořily po všech stránkách rozklížený, toxický a vlastně i nudný produkt, který nespasila ani účast Coxova Daredevila; jak by ovšem v tomto pojetí mohla. Jako oddychová jednohubka k občasnému pousmání se She-Hulk dá s vypnutým mozkem vydržet, ale třeba takové zapomenuté a zdaleka nedokonalé Powerless od DC ten formát superhrdinského sitcomu zvládlo lépe. Potenciál u tohoto materiálu byl ovšem mnohem vyšší. (Ojik)

2. Obi-Wan Kenobi

Ewan McGregor je král, o tom jen těžko vést sporu, a málokdo nezajásal, když disneyovské tamtamy oznámily, že opět vezme do ruky modrý světelný meč. Zvlášť s přihlédnutím k tomu, že se měl setkat se svým padawanem, znovu milovaným Haydenem Christensenem. Ale po pro mnohé nepřesvědčivém Mandalorianovi a otřesném Boba Fettovi jásání trošku opadlo, neb se ukázalo, že jak Disney umí kazit filmy, tak seriály dovede mrvit ještě o poznání víc. A pak přišla první epizoda.

Vidět znovu Obi-Wana byla nádhera. Ale sledovat pohádku o tom, kterak malá Leia utíkala po lese třem zlounům bylo utrpení, a tím to bohužel jen začínalo. Směšná akce a ploché scenáristické odbočky ukazovaly na to, že pravděpodobně nesledujeme nejlepší seriál roku, ale další rychlokvašku, která utrpěla nejasným uchopením, zásahy studia a leckdy až nepochopitelným amatérismem. Totální stavění na nostalgii tu ani za mák nefungovalo, natož posouvání hlavní postavy kupředu. Zpočátku se zdálo, že sázka na Obi-Wana jakožto zlomeného muže vyjde a přinese zajímavý příběh. Tato linie však rychle ustoupila na úkor rádoby roztomilého hašteření s malou Leiou a nechala Obi-Wana líně se bloumat po galaxii. Líně napsaný scénář doplňují i neživé vedlejší postavy, důkazem toho budiž to, že jsem od sledování seriálu úplně zapomněl, že se v něm nacházel Owen Lars a inkvizitorka Reva. Není to takový průser (Prsteny moci, ehm), ale nejslavnější rytíř Jedí všech dob si zaslouží sakra lepší péči. Doufejme, že druhé série se už nedočkáme. (Jokolo)

1. Pán prstenů: Prsteny moci

Nejdražší seriál všech dob na motivy největšího fantasy světa vůbec a v podstatě pokračovatel jedné z nejlepších filmových trilogií. Jestli mělo být něco seriálovou událostí nejen roku, ale takřka dekády, tak právě Pán prstenů: Prsteny moci. Jenže místo toho jsme dostali (když to řeknu slušně) kvalitativní propadák, který i ti spokojenější diváci hodnotí v lepším případě jako mírný nadprůměr. A to je prostě špatně. Jeff Bezos totiž dal svou hodně nafouklou peněženku tvůrcům, kteří sami nikdy nic pořádného nevytvořili a evidentně se neměli k tak výjimečné látce nikdy přiblížit. Nejen totiž, že se světem J. R. R. Tolkiena zacházejí jak dítě s bábovičkami na pískovišti, ale navíc nedokážou napsat ani smysluplný dialog, často popírají sami sebe a nezvládají ani základní principy scenáristiky. Výsledkem se tak stal naprostý seriálový patvar, který skalním fanouškům Pána prstenů stále způsobuje noční můry a obsahuje tolik cringe momentů, že by se za ně styděl i Tomáš Magnusek. Prohra po všech stránkách. (Spooner)

Osobní tipy:

Samurai Rabbit: The Usagi Chronicles – Další z adaptací, u kterých tvůrci evidentně nemají rádi předlohu. Místo mistrovského zpracování samurajských legend tak Usagi dopadl jako podivný futuristický fantasy animák pro děti, který s původními postavami a příběhy má pramálo společného. (Sam.Vimes)

Moon Knight – V minulém roce byl zklamáním víceméně každý Marvel, ale to, jak dopadl Moon Knight, mě naštvalo vyloženě nejvíc. Mohlo to být luxusní, místo toho jsem dostal natahovanou a nezáživnou nudu, kterou nezachránil ani Oscar Isaac. Ale jako film by možná fungoval. (tomasmy)