NEJLEPŠÍ SCÉNY

5. Mocenská dynamika mezi Mirou a Laurie (Irma Vep)

Minisérie o natáčení seriálu Les vampires  s názvem Irma Vep (nebudu zastírat, recenzi dlužím od léta) nabídl nejeden vtipný komentář o současném zábavním průmyslu, hvězdných manýrech či zvláštnůstkách herců a filmařů. A také patrně nejerotičtější scénu minulého roku, přestože se obešla bez svlékání, ba jediného doteku. Pokud někdo stále pochybuje o tom, že mozek je tou ústřední erotogenní zónou, měl by se touto scénou nechat vyvést z omylu. Laurie, kterou ztvárňuje Adria Arjona, jejíž léto bylo díky Irmě i Andorovi vskutku nabité, ukáže, jak pevně má svou expřítelkyni, filmovou hvězdu Miru s tváří Alicie Vikander, ve své moci. Navštíví ji totiž přímo na place a během pauzy Miru vyzve, aby jí předvedla svůj kočičí kostým lupičky. Mira je jako očarovaná a plní každý její pokyn. 

Scéna zvládne představit pravou podobu vztahu mezi oběma ženami a připomíná, že intimní dynamika se může zásadně lišit od té společenské, kde má Mira jasně navrch. Přirozeně, není to zdaleka poprvé, co se zobrazuje dominantní a submisivní poměr v milostném vztahu, ale když už se jich dočkáme, obvykle se stále jedná o schéma mužské dominance a ženské submisivity. Padesát odstínů neukázalo alternativní vztahy zrovna odstíněně, a neudělalo tak BDSM komunitě tu nejlepší službu. V posledních letech sice úzus dominantního muže a submisivní ženy narušilo vícero seriálů, jmenovitě první řada Industry, ale jejich zobrazení u stejnopohlavního vztahu je pořád velmi vzácné. Spolu s faktem, že je schopna prokreslit postavy skrze sexuální scénu (poskytuje tak argument proti bloudům, kteří mají pocit, že jsou sexuální scény nadbytečné a nemají v rámci příběhu co říct), a vůbec inovativně nahlížet na to, co ještě vůbec může být sexuální scénou a kde jsou její hranice, vyneslo Irmě Vep místo v našem výročním žebříčku. A vy se v nejbližší době můžete těšit na recenzi. (krauset)

4. Eddie hraje Metallicu (Stranger Things)

Naprosté vizuální žrádlo. Naši hrdinové jsou ve světě Upside Down, v němž se chystají postavit zlu. Nejlepší nová postava seriálu Eddie dokazuje svou coolovost luxusním kytarovým sólem (Master of Puppets), které střídají prostřihy zejména na Max, kterak se snaží dostat z Vecnova domu, zatímco čelí svým strachům. Jedna z nejlepších a nejpamátnějších scén nejen čtvrté řady Stranger Things, kterou nadšeně ocenila i samotná kapela. Dufferovic bratři do seriálu uměli hudbu vždycky zakomponovat naprosto parádně, ale tahle scéna je absolutní vrchol a naprostý nářez. Jak řekl Dustin - nejlepší metal vůbec. Na démony prostě jedině takhle!  (tomasmy)

3. Muzikálové číslo (Euforie)

Lexi byla v seriálové Euforii dlouho velmi nenápadnou postavou, která nedostávala dostatek prostoru. Ke konci druhé řady na sebe ovšem sympaťačka v podání Maude Apatow upozornila tím nejstylovějším způsobem – divadelní hrou, v níž vypráví o svých nejbližších, spolužácích a nebojí se rýpnout ani do jejich stinných stránek. Vrcholem představení je pak bez debat muzikálové číslo o toxickém parchantovi Nateovi a jeho sportovních parťácích. Vtipná hudební vložka pak baví svou špičkovou choreografií, nápaditostí i nestárnoucím hitem od Bonnie Tyler, zároveň ovšem dokáže dokonale tnout od živého a nastavit několika postavám zrcadlo. A pocit naštvaného Natea, jak dostává jeden divadelní úder za druhým, je prostě k nezaplacení. Zábavné, ale i skvěle napsané a vygradované číslo, jemuž nejde nic vytknout. (Spooner)

 2. Viserys se belhá k trůnu (Rod draka)

Draci chrlící oheň, majestátní hrady, obrovské bitvy. Nejsilnější seriálová scéna si přesto vystačí s jen jedním starým nemocným mužem a jeho holí. Tvůrci totiž dobře chápou, že silnou a památnou scénu netvoří jen dobrá hudba, silácké projevy, cool hlášky nebo nápadité souboje, ale postupná příprava a gradace. Každý divák během sledování ví, že se tu hraje o osud dědičky trůnu a věci nehrají úplně v její prospěch. Všichni jsou proti ní, krom lehce šíleného strýce nemá příliš spojenců a hrozí, že přijde o svůj vliv. A v tu chvíli se otevře brána a do síně za pevně znějícího ohlašování vstoupí umírající král. Právě v ten moment, kdy je fyzicky nejslabší, se ukáže jeho největší síla a my se dočkáme toho nejkrálovštějšího momentu z našeho dosavadního pobytu v Západozemí.

Husinu až na zadku musel mít každý člověk se špetkou emocí, když se Otto Hightower s úžasem v očích zvedá z trůnu, Aemond Velaryon se s neuvěřením rozhlíží po okolí, Alicent se v třpytících se očích zračí strach jak o manžela, tak o postavení své rodiny a Rhaenyře z tváře přímo stříká vděk a láska ke svému otci, který se za ni ještě naposled postaví navzdory celé Říši. Král odmítá pomoc, jeho úsilí dostat se na trůn doslova ze smrtelné postele je jasně patrné. Přesto povolí ve chvíli, když mu pomocnou ruku po všech neshodách podá jeho bratr. Charaktery se projevují a královská důstojnost je obnovena. A byť během královy chůze padne jen málo slov, řekne nám toho tento pochod o Viserysovi víc než všechny jeho dialogy. Zdánlivě slabý král by totiž udělal všechno na světě pro svou dceru. Paddy Considine ftw. (Jokolo)

1. Running Up That Hill (Stranger Things)

Dá se k této scéně vůbec napsat něco nového? Tuším, že ne. Jestli se nějaká pasáž Stranger Things letos stala opravdovým fenoménem a viděl ji i seriálem nepolíbený člověk, tak to bylo právě střetnutí nebohé Max s mocným záporákem Vecnou. Vizuálně opojný moment, v němž by se napětí i díky skvělému hororovému nádechu dalo krájet, a který navíc hýřil takovou dávkou emocí, že mnohým fanouškům velmi brzy došly kapesníčky. Ostatně, o síle této scény nejvíce mluví fakt, že se virálním hitem léta nestala žádné moderní taneční písnička, ale osmdesátková klasika od Kate Bush, kterou si zpíval snad opravdu každý. Prostě trefa do černého a scéna, kterou by chtěl mít v arzenálu asi každý seriál. (Spooner)

Osobní tipy:

Povstání na Ferrixu (Andor) – Tomu říkám vyvrcholení se vším všudy! Aneb takhle to vypadá, když trpělivost utlačovaného lidu přeteče. A když se stormtroopeři konečně začnou trefovat na cíl a ukážou svou nebezpečnou tvář. Poměrně drsná a intenzivní pasáž z finále, kterou svět Star Wars potřeboval jako sůl. (Spooner)

Únik z imperiální základny (Andor) – Infiltrace imperiální pevnosti vyústí ve zběsilý únik v jedné z lodí skrz roj meteoritů, a dá tak vzpomenout na Hanovy manévry. Scéna značné krásy a barevnosti, a zároveň tematického uspokojení, protože právě onen nebeský úkaz, který používalo Impérium k vykořisťování a potírání tradic domorodých kmenů, dopomůže povstalcům pláchnout. (krauset)

Plíšek, Kozák a Tůma v hospodě (Případy 1. oddělení) – Scéna velmi krátká a zcela beze slov. Nicméně já loni snad neviděl jinou, která by mě po emoční stránce zasáhla víc. Nádherná práce s postavami a téměř definitivní tečka nejen za Případy 1. oddělení, ale také za Devadesátkami. (tomasmy)

Zrod Vecny (Stranger Things) – Nemohu se ubránit dojmu, že čtvrtý záporák ze světa Upside Down už je poněkud vyčpělý. Pocit, že bratři Dufferovi počtvrté louhují ten samý pytlík čaje v zase o něco větším hrnku, však vzal za své, když nám Vecna v dlouhém monologovém flashbacku přiblížil svůj původ. Bylo to překvapivé, děsivé a především filmařsky naprosto strhující. (Ojik)